II. ÚS 154/25

Odůvodnění

Vymezení věci

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listiny"); dále namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka rovněž navrhuje, aby Ústavní soudu uložil Ministerstvu průmyslu a obchodu ("MPO") povinnost nahradit stěžovatelce její náklady řízení o ústavní stížnosti.

Skutkové okolnosti věci a její procesní vývoj

2. Stěžovatelka v listopadu 2018 požádala o dotaci v rámci operačního programu "Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014-2020". V roce 2019 MPO rozhodlo o poskytnutí dotace ve výši 22 925 000 Kč. První dvě etapy projektu byly stěžovatelce proplaceny, závěrečnou žádost o platbu však MPO neproplatilo, protože stěžovatelka podle ministerstva nepořídila stěžejní technologie a inovace podle schváleného projektu.

3. MPO rozhodlo o krácení dotace ve výši 100 % ústavní stížností napadeným opatřením ze dne 27. 1. 2023 ("první opatření ze dne 27. 1. 2023"). Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 8. 2. 2023 "první" námitky.

4. MPO následně shledalo, že krácení dotace je sice důvodné, nicméně z hlediska odůvodnění nepřesné; proto ústavní stížností napadeným sdělením ze dne 5. 4. 2023 ("sdělení ze dne 5. 4. 2023") označilo první opatření ze dne 27. 1. 2023 za bezpředmětné. Zároveň stěžovatelku upozornilo, že obdrží nové oznámení o krácení, ve vztahu k němuž poběží nová lhůta 15 dní, po kterou bude možné podat námitky proti krácení.

5. Téhož dne - 5. 4. 2023 - MPO vydalo ústavní stížností napadené opatření ("druhé opatření ze dne 5. 4. 2023"). V něm ministerstvo popsalo porušení projektu stěžovatelkou a rozhodlo opět o krácení dotace ve stejném rozsahu. Proti druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 podala stěžovatelka "druhé" námitky dne 5. 5. 2023. Tyto námitky odmítl ministr průmyslu a obchodu ("ministr") ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 14. 7. 2023 jako opožděné.

6. Stěžovatelka proti sdělení ze dne 5. 4. 2023 a rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023 brojila správní žalobou. Městský soud v Praze ("městský soud") žalobu zamítl v části týkající se rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023. Dospěl k závěru, že stěžovatelka byla o procesním postupu MPO jednoznačně informována sdělením ze dne 5. 4. 2023; v něm byla seznámena s tím, že první opatření ze dne 27. 1. 2023 má považovat z administrativních důvodů za bezpředmětné, že bude vydáno rozhodnutí nové a poběží nová (patnáctidenní) lhůta k podání námitek. Stěžovatelce žádná překážka v uplatnění námitek proti druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 nebránila. Ohledně sdělení ze dne 5. 4. 2023 městský soud žalobu odmítl, protože stěžovatelka nepodala žalobu včas. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně kasační stížnost stěžovatelky zamítl.

Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka namítá, že jí MPO svým protiústavním procesním postupem uvedlo v omyl, v důsledku kterého dosud nebylo meritorně rozhodnuto o jejích námitkách proti krácení dotace, a stěžovatelka se nemůže domoci soudního přezkumu.

8. MPO podle stěžovatelky vydalo první opatření ze dne 27. 1. 2023 podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. Stěžovatelka proti tomuto opatření podala v zákonné lhůtě námitky, avšak namísto řádného rozhodnutí o nich MPO bez zákonného podkladu prohlásilo první opatření za "bezpředmětné" a zaslalo stěžovatelce opatření druhé. Uvedený postup nemá oporu ve správním řádu ani v jiných zákonech. Stěžovatelka zmeškala lhůtu k podání námitek proti druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 v důsledku procesního zmatku, neboť se snažila hledat způsob, jak se bránit proti rozhodnutí o původních námitkách; zákonná úprava jí nedávala žádný návod. Druhé opatření ze dne 5. 4. 2023 vůbec není opatřením ve smyslu § 14e zákona o rozpočtových pravidlech, jelikož takové opatření již bylo dříve vydáno a následně napadeno zákonem stanoveným opravným prostředkem, o kterém nebylo dosud řádně rozhodnuto.

9. Rozhodnutí správních soudů jsou podle stěžovatelky nepřezkoumatelná a formalistická: jsou nedostatečně a rozporuplně odůvodněna. Není zřejmé, jak správní soudy mohly posuzovat, zda byly "druhé" námitky proti druhému opatření podány včas, aniž by určily, že druhé opatření bylo existujícím opatřením (srov. nález sp. zn. II. ÚS 623/02 ze dne 19. 10. 2004).

10. Stěžovatelka dále v návrhu tvrdí, že musela podávat řadu žalob u městského soudu, který vydává nekorespondující rozhodnutí, což NSS následně pomíjí. I v současné "větvi" řízení je třeba řešit stěžovatelčinu obranu proti prvním námitkám. Správní soudy se však nezabývaly povahou napadených aktů ani širším kontextem postupu MPO. Zabývaly-li by se soudy řádně povahou sdělení o bezpředmětnosti, nutně by dospěly k závěru, že navázané akty nemohly být nikdy zákonně vydány. Stěžovatel ohledně rozporuplnosti závěrů soudů odkazuje na závěr městského soudu ve věci sp. zn. 11 A 25/2024, ve které tento soud shledal, že MPO se prvními námitkami stěžovatelky mělo věcně zabývat. Jelikož dosud další rozhodnutí o prvních námitkách nebylo vydáno, svědčí to o skutečnosti, že ani samo ministerstvo není schopno rozhodnutí o prvních námitkách vydat a řádně odůvodnit. Bylo by totiž v rozporu se zásadou ne bis in idem vydat dvě opatření týkající se totožné věci s odlišným odůvodněním. Správní soudy stěžovatelce neposkytly efektivní ochranu.

Předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.

12. Ústavní stížnost je v části směřující proti rozhodnutím správních soudů a rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023 včasná a přípustná.

13. V části směřující proti prvnímu opatření ze dne 27. 1. 2023, druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 a sdělení ze dne 5. 4. 2023 je ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

14. Jak vyplývá z bodu 1 napadeného rozsudku městského soudu, stěžovatelka se řešenou žalobou domáhala pouze zrušení rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023 a sdělení ze dne 5. 4. 2023; první opatření ze dne 27. 1. 2023 v nyní projednávané větvi případu řešeno přímo nebylo.

15. Naopak - první opatření ze dne 27. 1. 2023 a opravný prostředek proti němu byly předmětem jiného řízení vedeného u městského soudu. Konkrétně rozsudkem č. j. 11 A 25/2024-43 ze dne 28. 5. 2024 městský soud zrušil rozhodnutí ministra ze dne 7. 2. 2024, kterým byly odmítnuty "první" námitky stěžovatelky vůči prvnímu opatření ze dne 27. 1. 2023. Vrátil-li městský soud tuto věc MPO k dalšímu řízení, ministr má povinnost o "prvních" námitkách stěžovatelky znovu rozhodnout (viz bod 49 posledně citovaného rozsudku). Stěžovatelka proto ve vztahu k prvnímu opatření ze dne 27. 1. 2023 dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně jejích práv ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

16. Nad rámec právě uvedeného lze pouze dodat, že namítá-li stěžovatelka, že ministr o jejích "prvních" námitkách dosud nerozhodl, nezakládá to automaticky přípustnost ústavní stížnosti v této části. Stěžovatelka se proti případné nečinnosti správního orgánu může bránit příslušnými zákonnými prostředky podle správního řádu či případně podle soudního řádu správního.

17. Nepřípustnost ústavní stížnosti v části směřující proti druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 je dána proto, že stěžovatelka řádně nevyčerpala jí dostupné procesní opravné prostředky. Jak vyplývá z výše uvedeného, ministr rozhodnutím ze dne 14. 7. 2023 odmítl "druhé" námitky stěžovatelky proti druhému opatření ze dne ze dne 5. 4. 2023 pro opožděnost. Věcně se ministr "druhými" námitkami tedy nezabýval; Ústavní soud v této fázi řízení může podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pouze posoudit ústavnost rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023 o opožděnosti "druhých" námitek stěžovatelky.

18. Pro řádné nevyčerpání dostupných procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná rovněž v části směřující proti sdělení ze dne 5. 4. 2023. Správní soudy předmětné sdělení věcně neposuzovaly, neboť dospěly k závěru, že stěžovatelka podala žalobu opožděně. Ústavnímu přezkumu proto v této fázi řízení může být podroben pouze tento závěr o opožděnosti správní žaloby.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

19. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

20. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž znovu opakuje již vznesené námitky proti postupu MPO. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy v napadených rozhodnutích ústavně konformně odůvodnily, proč se námitkami stěžovatelky proti krácení dotace v této "větvi" případu věcně zabývat nemohly.

21. Zjevně neopodstatněné jsou námitky směřující proti závěru správních soudů a ministra o opožděnosti "druhých" námitek stěžovatelky proti druhému opatření ze dne 5. 4. 2023. Stěžovatelka nebyla ohledně běžící lhůty k podání "druhých" námitek uvedena v omyl: ministerstvo jí o nově běžící lhůtě řádně informovalo jednak ve sdělení ze dne 5. 4. 2023 i v druhém opatření ze dne 5. 4. 2023. Bylo odpovědností stěžovatelky, rozhodla-li se soustředit svoji procesní aktivitu pouze vůči prvnímu opatření ze dne 27. 1. 2023 a nebrojit proti zákonnosti druhého opatření prostřednictvím včas podaných námitek. Ústavní soud nemá závěru správních soudů a ministra o opožděnosti "druhých" námitek s ohledem na zásadu vigilantibus iura z ústavního hlediska co vytknout.

22. Podle Ústavního soudu správní soudy dále zjevně neporušily základní práva stěžovatelky, odmítly-li žalobu proti sdělení ze dne 5. 4. 2023 z důvodu, že stěžovatelka nedodržela dvouměsíční lhůtu k jejímu podání. Sdělení "o bezpředmětnosti" jí bylo doručeno dne 6. 4. 2023; stěžovatelka žalobu podala až dne 28. 8. 2023 (viz bod 25 napadeného rozsudku městského soudu).

23. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl v části směřující proti rozhodnutí správních soudů a rozhodnutí ministra ze dne 14. 7. 2023 jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

24. V části směřující proti prvnímu opatření ze dne 27. 1. 2023, druhému opatření ze dne 5. 4. 2023 a sdělení ze dne 5. 4. 2023 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

25. Stěžovatelka žádala přiznat náhradu nákladů řízení, kterou jí Ústavní soud vzhledem k výsledku řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu přiznat nemohl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu