Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Konvalinky, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, sídlem Slavíkova 625, Proboštov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j 5 As 228/2023-92 ze dne 22. listopadu 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelovu kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 A 199/2021-77 ze dne 6. září 2023. Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatel kasační stížnost podal jako blanketní (ač měl dokument 26 stran, šlo pouze o doslovný opis jeho správní žaloby, jež sama byla z velké části tvořena opisem stěžovatelovy námitky proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) a její doplnění koncipoval tak, že nejprve opsal celý text své námitky proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, následně celý text své správní žaloby a skutečná kasační stížnost začala až na straně 31 z celkových 37 stran. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil názoru vedlejšího účastníka, že kasační stížnost má být odmítnuta pro nepřípustnost, neboť neobsahuje žádnou polemiku s rozsudkem městského soudu a pouze znovu opakuje žalobní argumentaci. Některé pasáže kasační stížnosti totiž podle Nejvyššího správního soudu obsahovaly projednatelné kasační námitky. Ty však Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že řadu jeho námitek označil za neprojednatelné a nerozhodl o nich meritorně. Tím mělo dojít k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu. Dále stěžovatel polemizuje s vypořádáním těch kasačních námitek, o nichž Nejvyšší správní soud meritorně rozhodl.
4. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, je včasná a přípustná. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
5. Ústavní soud předesílá, že právo na přístup k soudu neplatí absolutně. Ačkoli náleží k hlavním atributům demokratického právního státu, může podléhat zákonným omezením. Ústavní soud musí zkoumat, zda omezení práva na přístup k soudu nezasahují do samotné podstaty tohoto práva. Jakékoli omezení práva na přístup k soudu bude odpovídat zárukám spravedlivého procesu pouze tehdy, pokud vede k legitimnímu cíli a pokud existuje přiměřený vztah mezi použitými prostředky a sledovaným cílem [nález sp. zn. III. ÚS 3997/19 ze dne 19. května 2020 (N 101/100 SbNU 163), bod 77].
6. Ustanovením § 104 odst. 4 soudního řádu správního jsou stěžovatelé omezeni v okruhu námitek, které mohou přípustně předložit Nejvyššímu správnímu soudu. Toto ustanovení spoluvytváří zákonem stanovený postup uplatňování práva před Nejvyšším správním soudem (nález sp. zn. III. ÚS 3997/19, bod 78). Z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny v rozporu s právem na přístup k soudu není, pokud zákonná úprava stanoví podmínky řízení, které musí být splněny pro to, aby se soud zabýval podaným návrhem věcně, a trvá-li soud důsledně na jejich dodržování. Jde o stanovený postup zmíněný v čl. 36 odst. 1 Listiny, při jehož dodržení a v jehož mezích je možné se domáhat ochrany svých práv u správního soudu. Předurčuje také do značné míry, jaké ochrany se žalobci či stěžovateli dostane, neboť přezkum zásadně probíhá v rámci uplatněných žalobních (stížnostních) bodů.
7. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spisy Nejvyššího správního soudu a městského soudu. Po prostudování stěžovatelovy správní žaloby, kasační stížnosti a jejího doplnění je třeba přisvědčit Nejvyššímu správnímu soudu, že prvních 31 stran stěžovatelovy kasační stížnosti je doslovným převzetím dřívějších podání. Z povahy věci tak tento text nemůže představovat polemiku s rozsudkem městského soudu, jenž byl v řízení před Nejvyšším správním soudem přezkoumáván. Dospěl-li Nejvyšší správní soud k závěru, že tyto námitky nelze podřadit pod důvody kasační stížnosti vypočtené v § 103 odst. 1 soudního řádu správního, a jsou tudíž podle § 104 odst. 4 téhož zákona nepřípustné, neporušil tím stěžovatelova ústavně zaručená základní práva.
8. Nejvyšší správní soud nesouhlasil se stěžovatelovým tvrzením, že se městský soud řádně nevypořádal s jeho žalobou. Naopak se shodl s městským soudem v tom, že pouhý výčet nadpisů všech témat obsažených v námitce neobsahoval řádné vymezení žalobního bodu. Po seznámení s oběma spisy Ústavní soud konstatuje, že tomuto závěru nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
9. Ostatní kasační námitky, které stěžovatel zopakoval i v ústavní stížnosti, míří ke správnímu řízení. Vedlejší účastník i soudy dospěli k závěru, že šlo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Naproti tomu stěžovatel tvrdil, že šlo o řízení zahájené na návrh, ale ve správním spisu chyběl tento návrh i listiny jej vyřizující. Oba soudy stěžovateli vysvětlily, že ve spisu je založeno oznámení ze dne 2. května 2012 o zahájení řízení, z něhož je zřejmé, jak bylo řízení zahájeno (bod 37 napadeného rozsudku).
10. Ústavní soud proto uzavírá, že ty stěžovatelovy námitky, které mohly být v řízení o kasační stížnosti projednány, Nejvyšší správní soud řádně vypořádal. Napadený rozsudek ani řízení, které mu předcházelo, nevykazuje žádné vady, jež by vyžadovaly kasační zásah Ústavního soudu.
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. března 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu