Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3. 1995, sp.zn. 13 Co 144/95 se z r u š u j e .
Odůvodnění
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel se vyučil v oboru hornictví, absolvoval hornickou průmyslovku a dále studium na Vysoké škole báňské, které ale nedokončil. U navrhovatele pracoval jako důlní technik-revírník.
Dne 25.7. 1984 uzavřel stěžovatel smlouvu o půjčce na složení členského podílu ve stavebním bytovém družstvu v rámci stabilizace pracovníků podle § 12 vyhl.č. 1/1982 Sb. Touto smlouvou se zavázal zaměstnavatel poskytnout stěžovateli půjčku ve výši 21 731 Kčs. Stěžovatel naproti tomu se zavázal, že bude pracovat v organizaci nepřetržitě po dobu 15 let od přidělení bytu, a to ve funkci důlní pracovník. Zaměstnavatelem, který půjčku uzavřel, byl v té době OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik. U svého zaměstnavatele byl stěžovatel v učebním a poté v pracovním poměru od r.1969.
Z listinných dokladů dále vyplývá, že stěžovatel pracoval na Dole Mír a při jeho zrušení měl možnost být přeřazen na Důl Darkov nebo Důl Barbora. Tyto skutečnosti, které soudy nebyly blíže prověřeny, stěžovatel popírá.
Dne 3.12. 1992 byl pořízen organizací Důl Darkov-Karviná, OKD, a.s., písemný záznam komise této organizace, podle kterého s odvoláním na příkaz ředitele podniku se ke dni 1.1. 1993 snižuje celkový stav pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce. Stěžovateli bylo komisí ve smyslu ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce sděleno, že s ním bude k 31.3. 1993 rozvázán pracovní poměr pro nadbytečnost. Komise žádné místo stěžovateli v organizaci nenabízela, naopak přislíbila spolupracovat při hledání nového zaměstnání s příslušným orgánem státní správy. Stěžovatel byl rovněž upozorněn na nárok na odstupné.
Protože skončení pracovního poměru bylo komisí pojato jako nezvratné, stěžovatel, aby odstranil právní nejistotu po dobu výpovědní lhůty, uzavřel s organizací Důl Darkov-OKD, a.s., dohodu o rozvázání pracovního poměru. V době racionalizace byla těmto dohodám dávána přednost před výpověďmi, i když co do důsledku měly stejné právní účinky. Pracovní poměr byl takto rozvázán ke dni 30.12. 1992. Ve všech těchto jednáních vystupoval Důl Darkov jako samostatný právní subjekt, neboť podle razítka na vyjádření k ústavní stížnosti má status odštěpného závodu.
Stěžovatel po ukončení pracovního poměru, kdy mu do závěru roku zbýval jeden pracovní den, byl bez práce a byl jako nezaměstnaný veden na příslušném úřadu práce, kde mu byla rovněž nabídnuta rekvalifikace. Po dobu rekvalifikačního studia po jednom měsíci nezaměstnanosti získal jako finanční poradce zaměstnání u firmy Lea-Via Investment Ostrava-Poruba. Po rekvalifikaci pracuje již jako samostatný podnikatel a jeho IČO je 48816566. Živnostenský list získal 9.12. 1993, ale v odlišném oboru.
Ústavní soud není kompetentní přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů , a to co do procesní i skutkové stránky věci, pokud jednáním těchto soudů ve vztahu ke stěžovateli není porušena ústavnost. Za porušení ústavnosti se nepokládá samotný omyl v právních závěrech soudů.
Projednávaný případ ústavní stížnosti obsahuje však v sobě znaky porušení Ústavy i Listiny, a proto byl nucen Ústavní soud ji projednat.
V prvé řadě bylo třeba rozhodnout, podle jakého režimu je nutno předmětnou smlouvu posuzovat. Krajský soud správně odmítl názor stěžovatele, že se jedná o pracovněprávní vztah, když výslovně prohlásil, že žádné kogentní ustanovení zákoníku práce neupravuje otázku poskytování stabilizačních příspěvků a půjček, a proto ačkoli jde o vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nejedná se o vztah pracovní.
Neobstojí však jeho právní názor, že tento vztah se řídí speciálním předpisem, kterým je s odkazem na § 868 o.z., ve znění novely č.509/1991 Sb., vyhláška č. 1/1982 Sb. Žádný podzákonný předpis nemůže být nositelem smluvního vztahu. Citovaná vyhláška č.1/1982 Sb. je podzákonný předpis, který vyžaduje, aby pro závaznost jeho ustanovení byla tato ustanovení vtělena do smlouvy, která je podřízena zákonnému režimu, v daném případě občanskému zákoníku.
Pokud se týká vlastní smlouvy o půjčce, je značně nevyvážená, když peníze, které poskytuje, nejsou její, ale pouze v zájmu pracovních potřeb státu. Stěžovatel se touto smlouvou zavázal, že bude pracovat u organizace, kterou v době uzavření smlouvy byl OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik. Stěžovatel byl však přeřazen na pracoviště jiného dolu. Došlo tedy ke změně sjednaného místa práce, aniž by byla původně uzavřená smlouva doplňkem změněna. Skončení pracovního poměru podepisoval již jiný subjekt. (Dříve OKR-Důl 1.máj, koncernový podnik, nyní OKD, a.s., Důl Darkov, jako odštěpný závod). Tím došlo k základnímu pochybení, důležitému pro platnost vztahu organizace - pracovník, t.j. místu výkonu práce. Nelze argumentovat tím, že se stěžovatel zavázal pracovat na kterémkoli místě bývalého OKR, jehož rozloha zasahuje do několika okresů.
Ve smlouvě se dále zavázal stěžovatel, že bude pracovat jako "důlní pracovník". V době podpisu smlouvy byl revírníkem - důlním technikem. Pojem důlní pracovník je vágní a nevystihuje žádnou určitou funkci. Podle znění takto uzavřeného závazku, by byl nucen stěžovatel pracovat na kterékoli funkci, kterou by mu organizace na dole určila. Ustanovení smlouvy jsou zmatečná. Takto formulovanými závazky směrem ke stěžovateli došlo k porušení rovnosti a nároku na uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny.
Konečně je třeba zvážit oboustranný vztah účastníků smlouvy vzhledem k jejímu plnění. Vyřazení pracovníka z pracovního procesu z rozhodnutí organizace, bez ohledu na formu tohoto vyřazení, vznikla následná nemožnost plnění podle ustanovení § 575 odst.1,2 o.z. Stalo-li se plnění nemožným v době existence závazku, závazek zaniká, a to okamžikem, kdy nemožnost nastala. V daném případě se jedná o objektivní nemožnost plnění. Nelze ani opomenout znění § 12 odst.12 vyhl.č. 1/1982 Sb., které bylo rovněž inkorporováno do smlouvy o půjčce v bodě 4b, podle kterého v případě, že pracovník přejde v důsledku organizačních změn do jiné organizace, nepožaduje se vrácení příspěvku, jestliže pracovník u organizace, do které přešel, dodatkem ke smlouvě se zaváže nesplněnou dobu stabilizačního závazku u ní splnit a tento závazek splní. Toto smluvní ustanovení je kogentní povahy. Na roveň zaměstnání u jiné organizace je postaven soukromý podnikatel se samostatným IČO. Všechny tyto náležitosti stěžovatel splňoval. Soukromé právnické osoby ovšem odmítají uzavírat s pracovníky dlouhodobé závazky. Nejedná se již o přechod pracovníka v zájmu státu.
Pro účely této ústavní stížnosti není dále třeba hodnotit celé pracovně-právní klima, kde byly upřednostňovány vůči zaměstnancům požadavky totalitního státu porušením rovnosti účastníků a možností jejich právní ochrany.
Ústavní soud však i při kvalifikaci projednávaného případu je si vědom toho, že závěry případu nelze aplikovat obecně, ale je nutné přistupovat ke každému případu individuálním zhodnocením smluvního závazku.
Protože došlo v projednávaném případě rovněž k porušení čl.90 Ústavy a čl.36 odst.1 Listiny, byl nucen Ústavní soud stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.3. 1995, sp.zn. 13 Co 144/95 zrušit.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 3.12. 1997