Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Zemědělské družstvo "Agroholding" se sídlem v Bernarticích, sídlem Bernartice 111, zastoupeného Mgr. Michalem Havrilou, advokátem, sídlem Dukelská 456/13, Jeseník, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2433/2024-450 ze dne 13. 11. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 75 Co 250/2023-399 ze dne 29. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 110 C 21/2019-336 ze dne 30. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
2. Vedlejší účastnice se žalobou proti stěžovateli domáhala zaplacení 56 932,90 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka měla představovat bezdůvodné obohacení, které vzniklo neoprávněným užíváním pozemků vedlejší účastnice. Stěžovatel totiž vlastnil zemědělské stavby, které leží na některých pozemcích ve vlastnictví vedlejší účastnice.
3. Okresní soud v Jeseníku ("nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 56 932 Kč (výrok I.). Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí v meritu potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.
4. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně:
Stěžovatel namítá, že odvolací soud protiústavně opomenul důkaz - znalecký posudek Ing. Hoplíčka - který stěžovatel označil k důkazu v rámci odvolacího řízení. Uvedený důkaz stěžovatel navrhoval za účelem zpochybnění znaleckého posudku Ing. Klečky, ze kterého soudy nekriticky vycházely při určení výše bezdůvodného obohacení.
Hodnocení znaleckého posudku je ze strany soudů nepřesvědčivé. Soudy přehlížely věcné námitky stěžovatele proti odborným závěrům Ing. Klečky (především proti metodě zjištění obvyklého nájemného). Kvalitu znaleckého posudku nelze hodnotit pouze podle přesvědčivosti vyjadřovacích schopností znalce či naplnění formálních náležitostí. Sporné pozemky nejsou v tržních podmínkách úplatně pronajmutelné, neboť po nich neexistuje reálná poptávka, což je dáno jejich charakterem. Pozemky jsou určeny k zastavění zemědělskými stavbami v odloučené příhraniční lokalitě, kde nyní žádné nové zemědělské stavby nevznikají, naopak je většina objektů nevyužívána. Stanovená náhrada za bezesmluvní užívání pozemků je proto nepřiměřená.
Stěžovatel rozporuje především závěr znaleckého posudku, že lze libovolně zaměňovat pojmy "simulované nájemné" a "obvyklé nájemné": simulací se rozumí předstírané právní jednání, které nemá s realitou trhu nic společného; zde se vychází z uměle navozených podmínek, aniž by bylo možné simulovaného nájemného reálně dosáhnout. Zjevnou nesprávnost takové metody potvrzuje i závěr znalce, že zjištěné simulované nájemné se může lišit až o 30 %. Uvedl-li znalec, že simulované nájemné se má pohybovat v rozmezí 70 % až 130 % oproti jím tvrzené hodnotě, v limitních hodnotách tohoto rozptylu by nájemné tvořilo téměř dvojnásobně odlišnou částku, což je neakceptovatelné. Soudy se s argumentací stěžovatele ohledně hypoteticky možného nájemného nevypořádaly. Pochybení při stanovení obvyklého nájemného zakládá další spory do budoucna.
Stěžovatel konečně namítá, že mu nelze klást k tíži, že v důsledku nedůsledné právní úpravy a evidence právních vztahů k nemovitým věcem získal v rámci restitucí vlastnické právo pouze k předmětným stavbám odděleným od pozemků. Vadné narovnání zapříčiňuje vznik další majetkové křivdy, což je v rozporu se smyslem restitucí. Česká republika své vlastnické právo k pozemkům po řadu desetiletí nevykonávala; následně začala nastolený stav zneužívat ve svůj prospěch šikanózním způsobem. Stát přitom odmítá racionální řešení pro obě strany (odkup staveb či pozemků). Vzniká tak protiústavní situace, kdy vedlejší účastnice ze své mocenské pozice vyvolala stav odporující smyslu restituce, ze kterého nyní těží.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatel svojí argumentací v ústavní stížnosti fakticky brojí proti výši bezdůvodného obohacení, kterou soudy určily především na základě částky obvyklého nájemného stanoveného podle znaleckého posudku Ing. Klečky. Ústavní soud ovšem dospěl k závěru, že soudy existenci i výši bezdůvodného obohacení určily ústavně souladně.
8. Princip nezávislosti soudů je nutno chápat mimo jiné tak, že soudcům nelze přikazovat, jak mají ve věci rozhodnout, jaké důkazy mají před svým rozhodnutím provést a jak je hodnotit (usnesení sp. zn. I. ÚS 3036/19 ze dne 12. 11. 2019). Pouze soudce rozhoduje nejen o věci samé, ale rovněž o vedení řízení a v jeho rámci mimo jiné o potřebě znaleckého zkoumání. Znalecké posudky, ať už jakkoliv relevantní pro posouzení odborné stránky věci, jsou vždy pouze podkladem pro rozhodnutí soudce, který v konečném důsledku nese odpovědnost za rozhodnutí ve věci (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2679/13 ze dne 21. 5. 2014). Znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazního prostředku; je ho však třeba kriticky hodnotit (nález sp. zn. I. ÚS 2221/22 ze dne 2. 5. 2023, bod 26; nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023, bod 38; nález sp. zn. III. ÚS 1414/16 ze dne 26. 7. 2016, bod 26; nález sp. zn. III. ÚS 299/06 ze dne 30. 4. 2007).
9. V nyní projednávané věci civilní soudy ústavněprávnímu standardu volného hodnocení znaleckých posudků dostály. Nalézací soud nehodnotil pouze přesvědčivost a formální stránku znaleckého posudku (jak tvrdí stěžovatel), nýbrž hodnotil jej věcně: zabýval se výší použitého koeficientu, velikostí srovnávacího vzorku a srovnal výši stanoveného obvyklého nájemného s obdobnými případy (viz bod 59 napadeného rozsudku nalézacího soudu). Takové hodnocení nelze označit za ústavněprávní exces, jež by zakládal důvod pro výjimečný zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti civilních soudů.
10. Zjevně neopodstatněná je námitka stěžovatele, že odvolací soud protiústavně opomněl důkaz - znalecký posudek Ing. Hoplíčka. Přestože se odvolací soud s návrhem stěžovatele nevypořádal přímo, v odůvodnění - odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu - uvedl, že pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle § 127 odst. 2 o. s. ř. není důvod, nevykazuje-li písemné vyhotovení prvního posudku žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem (viz bod 23 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Považoval-li odvolací soud (stejně jako nalézací soud) znalecký posudek znalce Ing. Klečky za přesvědčivý "co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logického odůvodnění jeho závěrů a konečně i souladu s jinými v řízení provedenými důkazy" (viz bod 24 tamtéž), je zřejmé, že návrhy na provedené dalšího dokazování v tomto ohledu považoval za nadbytečné (srov. bod 40 napadeného rozsudku nalézacího soudu).
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu