Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. V., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 59/2024-1406 ze dne 3. června 2024 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 347/2019-1166 ze dne 16. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a J. V. a nezletilých V. V., J. V. a K. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Opatrovníkem nezletilé V. V., nezletilého J. V. a nezletilé K. V. se pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2423/24 jmenuje statutární město Mladá Boleslav, sídlem Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva nezletilých vedlejších účastníků zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") č. j. 26 Nc 205/2018-203 ze dne 4. 3. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 32 Co 145/2019-319 ze dne 11. 9. 2019 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli nezletilí vedlejší účastníci V., J., K. a jejich nezletilá sestra T. svěřeni po dobu za trvání manželství i po rozvodu manželství do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (otci nezletilých) byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu.
3. Rozsudkem okresního soudu č. j. 26 P 347/2019-380 ze dne 10. 2. 2020 byl upraven styk otce s nezletilými do 31. 8. 2020 ve stanovených termínech a ode dne 1. 9. 2020 každý sudý týden od pátku od 19 hodin do neděle do 18 hodin, každý rok od 1. 7. od 19 hodin do 8. 7. do 18 hodin a od 1. 8. od 19 hodin do 8. 8. do 18 hodin, každý sudý rok od 23. 12. od 14 hodin do 27. 12. do 17 hodin a každý lichý rok od 27. 12. od 10 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18 hodin s tím, že místo vyzvedávání a předání bylo určeno bydliště stěžovatelky.
4. Dne 26. 9. 2023 podala stěžovatelka návrh na úpravu poměrů k nezletilým vedlejším účastníkům a na zvýšení výživného. Návrh týkající se navrhované úpravy styku otce s nezletilými odůvodnila tím, že ve školním roce je přibližně 80 dní volna, během kterých je potřeba zajistit péči o děti, a to buď čerpáním dovolené stěžovatelky, nebo zabezpečením péče jinou formou (např. tábory), což ovšem představuje významné náklady, na kterých se otec nepodílí. Stěžovatelka navrhla styk otce s nezletilými o letních prázdninách v sudém kalendářním roce první dva týdny v červenci a první dva týdny v srpnu a v lichém kalendářním roce druhé dva týdny v červenci a druhé dva týdny v srpnu, každý sudý kalendářní rok o Vánocích, pololetních a velikonočních prázdninách a každý lichý kalendářní rok po Vánocích do Nového roku a o jarních a podzimních prázdninách. Otec uvedl, že má zájem vídat se s dětmi častěji, nicméně s ohledem na své zaměstnání se nechce zavázat ke styku soudním rozhodnutím, ale preferuje dohodu vždy podle svých aktuálních možností. Tento svůj postoj odůvodnil obavou, že stěžovatelka by v případě nerealizovaného styku z důvodu na jeho straně vymáhala styk soudní cestou, jak to již učinila v minulosti. Nezletilí uvedli, že by s otcem o prázdninách rádi trávili více času.
5. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh matky na změnu úpravy styku zamítl s odůvodněním, že rodiče nelze ke styku ani k péči o děti nutit, i když péče a výchova jsou součástí rodičovské odpovědnosti, tedy práv a povinností k dítěti.
6. Krajský soud napadeným rozsudkem právní závěry okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že styk s nezletilými není otcova povinnost, ale jeho právo. Děti mají právo na styk se svými rodiči, kteří je nemají v péči, povinnost státu toto právo zajistit však podle krajského soudu znamená pouze vytvoření podmínek a právního základu, na kterém se může takový styk realizovat.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že právu rodiče na styk s dítětem podle § 888 občanského zákoníku odpovídá povinnost stýkat se s ním. Podle stěžovatelky mají nezletilí, kteří jsou svěřeni do její péče, právo stýkat se s otcem v rozsahu, který je v jejich zájmu. Stěžovatelka žádá, aby se Ústavní soud vyjádřil k možnosti nařídit nepečujícímu rodiči širší rozsah styku v souladu s vyjádřeným přáním dítěte a tento styk soudně vykonat.
8. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a dále ve spojení s § 892 odst. 3 a § 943 občanského zákoníku, nemůže-li dítě (z důvodu střetu zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který ho bude v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.
9. V řízení o ústavní stížnosti mají nezletilí postavení vedlejších účastníků. Jejich zákonnou zástupkyní je matka, která je stěžovatelkou, a otec, který je vedlejším účastníkem řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu zájmů stěžovatelky a nezletilých vedlejších účastníků, ustanovil Ústavní soud nezletilým kolizního opatrovníka. Vybral jej s ohledem na jeho obeznámenost s napadenými rozhodnutími a předcházejícím řízením před obecnými soudy, jakož i s ohledem na jeho znalost rodinné situace.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu