Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Tomanové, směřující proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2024 č. j. 30 Co 52/2024-102 (v ústavní stížnosti nesprávně stěžovatelkou uvedeno proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Co 52/2024-102 ze dne 23. 2. 2024 výrok II.), takto:
Výrok
Ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 19. 9. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
3. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je zastoupení advokátem. Proto také požádala Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, ta však dne 7. 6. 2024 pod č. j. 10.01-000205/24-0003 rozhodla, že se stěžovatelce advokát k poskytnutí právní služby neurčuje. Z tohoto důvodu stěžovatelka podala, jak v ústavní stížnosti tvrdí, žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu.
4. Ústavní soud dopisem ze dne 7. 2. 2025 požádal stěžovatelku o sdělení stavu daného řízení. Stěžovatelka v dopise ze dne 3. 3. 2025 uvedla, že na její žalobu reagoval Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2024 č. j. 11 A 102/2024-8, prý mylně v něm označil napadené rozhodnutí ČAK jako rozhodnutí "ze dne 17. 7. 2024 č. j. 10.01-000291/24-0002". Tímto usnesením, vydaným zjevně v jiné věci, uvedený soud žalobu odmítl z důvodu, že o stejné žalobě je již vedeno řízení pod sp. zn. 11 A 82/2024. Ústavní soud požádal o sdělení Městský soud v Praze, zda u něj probíhá řízení o žalobě proti prvně uvedenému rozhodnutí ČAK, jakož i Nejvyšší správní soud, zda byla k němu v této věci podána žaloba, odpověď však byla negativní.
5. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce již dostalo v řadě řízení (viz např. usnesení ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 40/22, ze dne 13. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1456/23 či ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. III. 1911/23). Byť stěžovatelka podala několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění této vady v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.
7. Jelikož žádost stěžovatelky o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla u ČAK úspěšná a žádné řízení o žalobě proti rozhodnutí ČAK neběží, nezbývá než uzavřít, že její návrh je opět vadný. Pro neefektivnost dalšího poučování a stanovování dodatečných lhůt k odstranění vad návrhu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to na základě přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj