Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky I. H., zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Komenského 1321/1, Jihlava, proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2025 č. j. 13 T 60/2025-242, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Jihlavě a R. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2025 č. j. 13 T 60/2025-242 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7, čl. 10, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 4. 2025 č. j. 13 T 60/2025-180 byl druhý vedlejší účastník (dále jen "vedlejší účastník") uznán vinným přečiny ohrožování výchovy dítěte podle § 201 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost zaplatit stěžovatelce coby poškozené (vedle dalších poškozených) nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč.
3. K podanému odporu byl uvedený trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 21. 7. 2025, ve kterém byla stěžovatelka rovněž považována za poškozenou. Dne 29. 7. 2025 obdržela stěžovatelka přípis okresního soudu, kterým jí bylo sděleno, že tento soud po hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2025 dospěl k závěru, že není poškozenou ve smyslu § 43 odst. 1, odst. 2 trestního řádu, neboť trestnou činností popsanou v návrhu na potrestání byla způsobena škoda pouze jejím dětem, nikoli jí. Proti uvedenému přípisu podala stěžovatelka námitky.
4. Následně okresní soud napadeným usnesením rozhodl podle § 206 odst. 3 trestního řádu, že stěžovatelka se nepřipouští jako poškozená k hlavnímu líčení. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že ani jeden z trestných činů popsaných v návrhu na potrestání nebyl spáchán vůči stěžovatelce, proto tato nemůže mít v daném trestním řízení postavení poškozené.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje napadené usnesení za překvapivé a nezákonné. Zdůrazňuje, že od hlavního líčení konaného dne 21. 7. 2025 se ve věci nic nezměnilo a že nic neopodstatňuje extrémní změnu právního názoru soudu o jejím procesním postavení. Má za to, že okresní soud nijak nezdůvodnil, co ho k takové změně vedlo, když ji v minulosti za poškozenou považoval a dokonce jí přiznal nárok na náhradu škody. Poukazuje na to, že jednáním vedlejšího účastníka jí jednak byla způsobena nemajetková újma (byla jí zima, měla hlad, nemohla se umýt ani vyprat prádlo, měla strach, stres a frustraci) i majetková újma (vedlejší účastník odvážel z domu jídlo i toaletní potřeby, které nakupovala výhradně pro sebe a děti), jednak se jí dotklo jednání vedlejšího účastníka nepřímo tím, že způsobil újmu jejím dětem (citová újma, stres, duševní útrapy). Je proto přesvědčena, že jí přísluší vedle osoby přímo postižené též postavení tzv. sekundární oběti. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je třeba v pochybnostech osobu uplatňující práva poškozeného k hlavnímu líčení připustit [srov. nález ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 3439/17 (N 47/93 SbNU 143); všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
6. Závěrem v ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že hlavní líčení je odloženo na den 29. 9. 2025 za účelem pokračování v dokazování a pravděpodobně i rozhodnutí ve věci samé. Uvádí, že bude-li napadené usnesení vyvolávat své právní účinky, bude jí procesně znemožněno se hlavního líčení zúčastnit, čímž dojde k nenapravitelné újmě na jejím právu se hlavního líčení zúčastnit v procením postavení poškozené.
7. Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by pro stěžovatele výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. Ústavní soud po posouzení obsahu návrhu stěžovatelky dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou podmínky citovaného ustanovení splněny, byť odklad vykonatelnosti je institutem mimořádným a § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je nutno vykládat restriktivně (srov. např. usnesení ze dne 22. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 1807/22). Zároveň odložením vykonatelnosti nebude dotčen žádný důležitý veřejný zájem, a je tak splněna i tato podmínka obsažená v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu