Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Marka Neťuky, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1744/2025-127 ze dne 22. července 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 85/2025-81*) ze dne 2. dubna 2025, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
__________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2025
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označená soudní rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva.
2. Stěžovatel se domáhal odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 7/2015. Řízení trvalo téměř 9 let. Za nemajetkovou újmu požadoval stěžovatel odškodnění 157 503 Kč. Vedlejší účastnice uznala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a přiznala stěžovateli odškodnění 82 250 Kč. Žalobou se stěžovatel domáhal 72 253 Kč s příslušenstvím.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. 11 C 156/2024-41 ve znění opravného usnesení č. j. 11 C 156/2024-50 žalobě vyhověl co do částky 31 150 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl co do částky 41 103 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Obvodní soud přisvědčil stěžovatelově argumentaci, že při rozhodování o výši zadostiučinění je třeba zohlednit růst cenové hladiny za dobu od vydání stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. dubna 2011 ("stanovisko").
4. K odvolání stěžovatele (proti zamítavému výroku II) a vedlejší účastnice (proti vyhovujícímu výroku I) městský soud napadeným rozsudkem změnil výrok I rozsudku obvodního soudu tak, že žaloba se zamítá, a ve výroku II rozsudek obvodního soudu potvrdil (vše výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Městský soud v Praze nesdílel právní názor obvodního soudu, že by měl výpočet zadostiučinění zohledňovat vývoj cenové hladiny. Posoudil rovněž faktory, které mají vliv na výši odškodnění (složitost věci, chování účastníků, průtahy v řízení) a dospěl k závěru, že odpovídající výší zadostiučinění by bylo 81 900 Kč, tedy méně, než již stěžovatel obdržel od vedlejší účastnice.
5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání, neboť nebylo přípustné podle § 237 občanského soudního řádu pro řešení právní otázky obsažené v dovolání. Stěžovatel podle Nejvyššího soudu nezpochybnil závěr městského soudu o složitosti věci. Právní otázku, zda má být zohledněn růst cen a mezd při výpočtu zadostiučinění, posoudil městský soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že základní částka určená stanoviskem je nepřiměřená, neboť nezohledňuje změnu ekonomických okolností v důsledku plynutí času. Od vydání stanoviska uplynulo více než třináct let, základní částku je proto třeba takzvaně valorizovat. Ztrácí-li peníze v průběhu času hodnotu, je důsledkem diskriminační zacházení s osobami, které byly poškozeny státem. Nejvyšší soud však potřebu valorizace základní částky vůči poškozeným státem ignoruje. V doplnění ústavní stížnosti nesouhlasně reaguje na nedávný nález sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 24. září 2025.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem a ústavní stížnost je přípustná.
8. Přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení je ústavně zaručeným základním právem (čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Okolnosti, které je třeba při rozhodování o výši zadostiučinění vyhodnotit, jsou uvedeny v zákoně č. 82/1998 Sb. Při posouzení nároku na přiměřené zadostiučinění se tedy primárně aplikuje podústavní právo. Posouzení existence vzniklé újmy bude vždy výsledkem hodnocení konkrétních skutkových okolností.
9. Ústavní soud posuzuje, zda soudy při stanovení formy a potažmo výše přiměřeného zadostiučinění vycházely z pravidel plynoucích ze zákona č. 82/1998 Sb. a zda své závěry řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logiky odůvodnily. Do samotného zhodnocení konkrétních okolností případu Ústavní soud zásadně není oprávněn vstupovat, ledaže by příslušné závěry bylo možno označit za skutečně extrémní, vymykající se smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2699/23 ze dne 28. února 2024, bod 19). Taková situace v posuzované věci nenastala.
10. Soudy v souladu s ústavními požadavky posoudily jednotlivá kritéria (včetně složitosti věci), a závěry, které nejsou nikterak extrémní, srozumitelně vysvětlily (zejména body 32 až 44 rozsudku městského soudu).
11. Ústavní soud konstatuje, že přiznaná částka nepřiměřeně nízká nebyla a že soudy nebyly povinny promítnout do svých úvah též inflaci či změnu životní úrovně. Přiznaná částka byla stanovena na základě stanoviska Nejvyššího soudu. Stanovisko a na něm založená rozhodovací praxe civilních soudů vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která od doby přijetí stanoviska nedoznala změn. Soudy často přiznávají částky, které by přiznal sám Evropský soud pro lidská práva. Podle jeho judikatury přitom postačí přiznání "jen" přibližně 45 % toho, co by přiznal Evropský soud pro lidská práva sám. Částky, které se na základě stanoviska přiznávají, nejsou nepřiměřeně nízké ani z komparativního hlediska. Neobstojí ani stěžovatelův argument týkající se diskriminace (více nedávný nález sp. zn. Pl. ÚS 26/25 ze dne 24. září 2025, body 46 a násl. 64 až 67). V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na (stěžovatelem kritizovaný, ani ne měsíc starý plenární) nález sp. zn. Pl. ÚS 26/25, zejména body 46 a násl. 64 až 67. Ústavní soud je nálezem vázán podle čl. 89 odst. 2 Ústavy a neshledal důvod postupovat podle § 23 zákona o Ústavním soudu.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu