Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, č.j. 36 Co 10/2004-44 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 8. 2003, č.j. 21 C 249/2002-22, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými byla zamítnuta žaloba, jíž se domáhal uložení povinnosti vedlejšímu účastníku řízení zaplatit žalobci částku ve výši 27.080,- Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal dne 24. 5. 2004 dovolání. Ústavní stížnost podává z opatrnosti, v zájmu zachování zákonem stanovené šedesátidenní lhůty, neboť si není zcela jist, že je zde dovolání přípustné. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je pak nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň i Ústavní soud. Vzhledem k nastolené procesní situaci proto bylo řízení před Ústavním soudem podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu