Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Martina Smolka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti AREAL PRELOUC s.r.o., sídlem Na Rafandě 118, Tuklaty, zastoupené JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem, sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 275/2025-43 ze dne 22. 9. 2025, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného výroku, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti MPS Přelouč s.r.o., sídlem Sportovní 903, Přelouč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 275/2025-43 ze dne 22. 9. 2025 se zamítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného usnesení, jímž bylo nařízení předběžného opatření, aby umožnila vedlejší účastnici vstup a nerušené užívání nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky. Tvrdí, že jím byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla odklad napadeného výroku. Odůvodnila jej tím, že jí bylo na základě nařízeného předběžného opatření uloženo umožnit vedlejší účastnici vstup do předmětných nemovitostí a jejich nerušené užívání, přestože stěžovatelka je řádně vlastní a využívá je pro své podnikatelské účely. Stěžovatelka tvrdí, že by tím byla vystavena nepoměrné újmě, neboť by ztratila možnost užívat nemovitosti pro své podnikání, což by jí způsobilo značné majetkové ztráty. Vykonáním předběžného opatření by totiž celý areál připadl k dispozici vedlejší účastnici. Podle stěžovatelky je tato situace zvlášť citlivá, neboť vedlejší účastnice by měla vstup a užívání získat na základě zfalšované nájemní smlouvy. Navíc by bylo velmi obtížné obnovit původní stav po případném výkonu tohoto opatření.
3. Vedlejší účastnice se k návrhu na odklad vykonatelnosti ve lhůtě nevyjádřila.
4. Ústavní soud dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného výroku.
5. V řízení o ústavní stížnosti je odložení vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 949/22 ze dne 21. 6. 2022 či usnesení sp. zn. II. ÚS 262/24 ze dne 21. 2. 2024). Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
6. Stěžovatelka dovozuje hrozící újmu zejména z toho, že nemůže řádně užívat své nemovitosti a že je po určitou dobu omezena ve výkonu svého vlastnického práva. Taková skutečnost však sama o sobě nepředstavuje mimořádný zásah, který by odůvodnil odložení vykonatelnosti; obdobná omezení jsou běžným důsledkem civilních sporů o užívací právo k nemovitosti. Stěžovatelka navíc svou tvrzenou újmu nijak konkrétně nerozvedla, nevyčíslila ani ji neporovnala s možnou újmou jiných osob. Odklad vykonatelnosti by přitom mohl shodně zasáhnout vedlejší účastnici v jejím tvrzeném právu k užívání předmětných nemovitostí (aniž by nyní Ústavní soud předjímal, zda takové právo skutečně má). Ani námitka, že nebude možné obnovit stav před vydáním rozhodnutí či souvisejícím výkonem předběžného opatření, není podložena konkrétními skutkovými okolnostmi a zůstala pouze v rovině obecného tvrzení. Stěžovatelka tak neunesla své břemeno tvrzení ohledně existence nepoměrně větší újmy, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám.
7. Bez významu pro posouzení návrhu je i stěžovatelčino tvrzení, že vedlejší účastnice užívá nemovitosti na základě zfalšované nájemní smlouvy, neboť jde o skutečnost, která může být významná při posouzení věci samé, nikoli však při rozhodování o odkladu vykonatelnosti, jehož účelem není posuzování otázek spojených s meritem věci.
8. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, že návrh zamítl. Tím není nijak předjímán konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. listopadu 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu