Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 189/2024-269 ze dne 23. července 2024 a usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 3 T 101/2011-256 ze dne 20. června 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy.
2. Napadeným usnesením rozhodl Okresní soud v Lounech podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku, že stěžovatel vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 3 roků, 3 roků, 3 roků, 3 roků, 18 měsíců, které mu byly uloženy rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 4 T 204/2007 ze dne 31. 3. 2008, rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 7 T 228/2008 ze dne 22. 5. 2009, rozsudky Okresního soudu v Lounech sp. zn. 15 T 29/2011 ze dne 15. 6. 2011 a sp. zn. 3 T 101/2011 ze dne 2. 11. 2011 a trestním příkazem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 123/2018 ze dne 19. 9. 2018 a od kterých bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. 3 T 101/2001-224 ze dne 16. 9. 2020. Okresní soud v Lounech (dále též "okresní soud") v napadeném usnesení uvedl, že stěžovateli byla magistrátem města Mostu dne 20. 6. 2023 uložena pokuta za dva přestupky, kterých se dopustil ve zkušební době podmíněného upuštění. Jednak za překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec a dále za nezastavení motocyklu na pokyn "Stůj" daného příslušníkem Policie České republiky při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Uloženou pokutu ve výši 3 000 Kč stěžovatel uhradil dne 30. 6. 2023. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel má v rejstříku trestů 11 záznamů, z toho 8 z nich je za trestnou činnost v souvislosti s dopravou. Dospěl k závěru, že nevedl po celou zkušební dobu řádný život, jelikož se ve zkušební době dopustil dvou přestupků v dopravě, a že proto zbytek trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu vykoná. Okresní soud neshledal podmínky pro výjimečné využití institutů podle § 91 odst. 1 písm. a) až d) trestního zákoníku, zejména ve vztahu k osobě stěžovatele, který je prakticky celý život postihován za trestnou činnost spojenou s řízením dopravních prostředků.
3. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Dospěl k závěru, že není možné výjimečně ponechat podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti v platnosti, neboť stěžovatel po přistižení při spáchání přestupku (překročení nejvyšší povolené rychlosti o 32 km v hodině) nerespektoval výzvu policejní hlídky k zastavení a hlídce ujížděl, a to za situace, kdy jej hlídka pronásledovala se zapnutými světelnými a akustickými signály a s rozsvíceným nápisem STOP. Ve vztahu ke stěžovatelově tvrzenému špatnému zdravotnímu stavu krajský soud uvedl, že porušení vedení řádného života nelze špatným zdravotním stavem omluvit, neboť by to znamenalo, že nikoliv zanedbatelná část pachatelů by se mohla úspěšně dovolávat nepostižitelnosti svého protiprávního jednání.
Argumentace stěžovatele
4. Podle stěžovatele nevzal okresní soud v potaz jeho vyjádření, že se přestupku nezastavení vozidla na pokyn "Stůj" dopustit nechtěl, a že se tak stalo proto, že si hlídky nevšiml. Namítá, že přestupků se dopustil až téměř po třech letech od podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, což podle něj znamená, že se snaží žít řádným životem a mimo tento exces pravidla silničního provozu dodržuje. Jako řidič rozváží zboží a pokud by nebyl ukázněným řidičem, měl by zaznamenáno mnohem více přestupků. Stěžovatel má za to, že s ohledem na jeho osobu je možné mu prodloužit stanovenou zkušební dobu a stanovit dohled probačního úředníka. Uvádí, že navázal spolupráci s organizací, která mu pomáhá vyvarovat se protiprávního jednání. Konstatuje, že se k danému skutku plně doznal a prohlásil vinu. Tvrdí, že svého jednání lituje, a že zákaz činnosti mu znemožní vykonávat řádně pracovní činnost.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou se závěry obecných soudů. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená usnesení jsou řádně a srozumitelně odůvodněna a zřetelně z nich vyplývá, proč bylo rozhodnuto shora uvedeným způsobem.
8. Podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku je pravidlem, že zavdá-li odsouzený příčinu k výkonu zbytku trestu, tedy nevede-li ve zkušební době řádný život nebo nevyhoví-li dalším uloženým podmínkám, soud tento výkon nařídí. Trestní zákoník výslovně označuje ponechání podmíněného propuštění v platnosti či upuštění od výkonu zbytku trestu za výjimečné v případě, že odsouzený zavdal příčinu k rozhodnutí o tom, že se zbytek trestu vykoná. Toto ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je použít jen v mimořádných případech. Výjimečný postup podle uvedeného ustanovení musí být odůvodněn okolnostmi případu a osobou pachatele, přičemž jejich posouzení je na úvaze soudu.
9. Obecné soudy zhodnotily stěžovatelovo chování na základě provedených důkazů v mezích zákonného uvážení, přičemž názorům, jež uplatnily, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Z pohledu přezkumu před Ústavním soudem je podstatné, že v rozhodnutích obecných soudů je odkazováno na konkrétní skutečnosti, na kterých je výrok v nich obsažený založen (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2640/18 z 12. 3. 2019). Pokud za dané situace obecné soudy konstatovaly, že se stěžovatel dopustil protiprávního jednání, a to právě ve vztahu k činnosti v souvislosti s dopravou, za kterou byl odsouzen dříve, a popsaly okolnosti spáchání těchto přestupků, nespatřuje v tomto závěru Ústavní soud nic, co by svědčilo o protiústavním výkladovém excesu z jejich strany. Zvolený způsob výkladu totiž plně konvenuje nejen dikci, nýbrž zejména smyslu a účelu aplikované právní normy. Názor stěžovatele, že závěr o nutnosti vykonat zbytek trestu zákazu řízení motorových vozidel je příliš přísný, má toliko charakter polemiky se závěry obecných soudů v rovině běžného zákona.
10. Námitka ohledně nutnosti zachování řidičského oprávnění z důvodu výkonu povolání v tomto kontextu není relevantní. Přistoupil-li by Ústavní soud na stěžovatelovu argumentaci, bylo by zřejmě vyloučeno uložení trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel u každého pachatele, který by motorové vozidlo potřeboval k výkonu své profese. Takový závěr je však zcela absurdní, a to již z důvodu, že pomíjí sankční a preventivní funkci ukládaných trestů (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2721/20 z 6. 10. 2020).
11. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů [např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se s argumentací stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. V postupu žádného ze soudů neshledal Ústavní soud prvky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu