Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Podrabské, zastoupené advokátkou JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1580/2025-143 ze dne 21. srpna 2025, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 278/2024-109 ze dne 31. ledna 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 66 Cm 216/2023-88 ze dne 14. května 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Transakta CZ, a. s. v likvidaci, sídlem Na Poříčí 1068/23, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že se stěžovatelka návrhem ze dne 25. 9. 2023 domáhala přerušení či zastavení "nezákonně zahájené likvidace" společnosti, která je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Městský soud v Praze ("městský soud") usnesením č. j. 66 Cm 216/2023-5 ze dne 18. 10. 2023 vyzval stěžovatelku k odstranění vad podání specifikovaných ve výzvě a poučil ji, že nebude-li podání přes výzvu soudu řádně opraveno, v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat a soud podání odmítne. I přes opětovné doplnění návrhu (ze dnů 7. 11. 2023 a 12. 11. 2023) městský soud shledal, že stěžovatelka vytčené vady neodstranila. Návrh napadeným usnesením proto odmítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení soudního poplatku (výrok III).
3. Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") na základě odvolání stěžovatelky napadeným usnesením potvrdil usnesení městského soudu ve výrocích I a III (výrok I), ve výroku II jej změnil co do výše náhrady nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
4. Stěžovatelkou podané dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením následně odmítl jako nepřípustné.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů, podle nichž je její návrh v předložené podobě neprojednatelný. Namítá, že soudy se jejím návrhem odmítly věcně zabývat, a to bez dostatečné opory ve skutkovém stavu. Řízení tak podle ní zatížily vadou opomenutých důkazů, navržené důkazy přitom měly předmět řízení blíže objasnit.
6. Další námitka stěžovatelky směřuje k nesprávnému postupu městského a odvolacího soudu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měla být stěžovatelka soudy poučena, jakým způsobem má žalobní petit upravit tak, aby byl její návrh projednatelný. Dotčené soudy se ale jejím návrhem odmítly zabývat, aniž by tuto povinnost splnily.
7. Stěžovatelka taktéž nesouhlasí ani se závěry Nejvyššího soudu. Tvrdí, že se zabýval pouze některými právními otázkami a ostatní námitky ponechal bez posouzení. Stěžovatelka ve své argumentaci uzavírá, že navržený žalobní petit byl dostatečně určitý, a proto měl být její návrh před soudy projednán. 8. Stěžovatelka rovněž navrhuje zrušení § 170 občanského zákoníku pro jeho tvrzený nesoulad s ústavním pořádkem České republiky. Namítá, že dotčené ustanovení neposkytuje dostatečnou soudní ochranu slabší straně, neboť omezuje okruh osob oprávněných změnit rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací výlučně na ty, které o zrušení rozhodly. Tím má podle stěžovatelky docházet k nerovnému postavení účastníků v případném soudním řízení o přezkumu zákonnosti takového rozhodnutí.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je zároveň k projednání ústavní stížnosti příslušný, s výjimkou přezkumu výroku II napadeného usnesení městského soudu, který byl nahrazen výrokem II napadeného usnesení odvolacího soudu.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá.
12. Ústavní soud ve svých rozhodnutích (srov. např. nález ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16) vyslovil, že čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podmínkou ovšem je, že se tak musí stát "stanoveným postupem". Součástí tohoto postupu jsou veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, které musí být z jeho strany splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci a aby přitom mohl zohlednit jím předestřená tvrzení a důkazy. Jsou-li v konkrétním případě splněny předpoklady projednání návrhu a rozhodnutí o něm, je povinností soudu odpovídající tomuto základnímu právu, aby k projednání návrhu přistoupil a ve věci rozhodl. V posuzované věci však předpoklady projednání žaloby splněny nebyly.
13. Stěžovatelka se v žalobním petitu domáhala přerušení nebo zastavení zahájené likvidace společnosti, která je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Z vylíčených skutečností je nicméně zřejmé, že jejího záměru není možné dosáhnout. Žádné takové řízení před soudy v době podání návrhu neprobíhalo, proto ani nebylo možné návrh stěžovatelky věcně projednat. Stejně jako nebylo možné vedlejší účastnici stanovit povinnost takové řízení přerušit. Z podání stěžovatelky tak nebylo zřejmé, čeho se domáhá. Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Pokud je totiž žalobní petit nesprávný, tj. vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí nebylo vykonatelné (srov. nález ze dne 1. 9. 1998, sp. zn I. ÚS 233/97, usnesení ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. II. ÚS 917/22).
14. Městský soud proto správně stěžovatelku usnesením ve smyslu § 43 odst. 1 občanského soudního řádu vyzval, aby svůj návrh doplnila tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá. Stěžovatelka i přes svá obsáhlé doplnění tuto povinnost nesplnila, když se podrobně zabývala jinými aspekty případu, ale vytknutým vadám nikoliv. Městskému soudu tak nezbylo nic jiného, než návrh stěžovatelky odmítnout. Z těchto důvodů neobstojí námitka stěžovatelky ohledně povinnosti soudů navést ji způsobem, aby její návrh byl projednatelný. Stěžovatelka i přes výzvu městského soudu s náležitým poučením nesdělila jednoznačně, určitě a srozumitelně, o čem má soud rozhodnout.
15. Nelze rovněž přisvědčit ani námitce stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud vyšel ze závěrů městského i odvolacího soudu. Srozumitelně vysvětlil, proč není dovolání stěžovatelky přípustné a dostatečně se vypořádal i s námitkou stěžovatelky ohledně aplikace § 170 občanského zákoníku na posuzovaný případ. Ústavní soud dále neshledal ani existenci tzv. opomenutých důkazů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004), jelikož se obecné soudy zabývaly výlučně otázkou splnění povinných náležitostí návrhu stěžovatelky. Ústavní soud tak ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky v postupu obecných soudů neshledal.
16. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Návrh na zrušení § 170 občanského zákoníku, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu