II. ÚS 325/25

Odůvodnění

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně žádá, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení.

2. Městský úřad Rakovník (silniční úřad) rozhodnutím č. j. MURA/20686/2021 ze dne 4. května 2021 povolil k žádosti stavebníka obce S. v souladu s § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. ledna 2020 (stavební zákon), stavbu "Rekonstrukce chodníků v obci S." na pozemcích parc. č. X1, X2, X3, X4, X5, X6 a X7 v katastrálním území S.

3. Proti rozhodnutí silničního úřadu podal stěžovatel odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím č. j. 090846/2021/KUSK-DOP/Lac ze dne 21. července 2021 zamítl a rozhodnutí silničního úřadu potvrdil.

4. Rozhodnutí vedlejšího účastníka napadl stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se neztotožnil s obavami stěžovatele, že povolený stavební záměr by zasahoval do jeho vlastnického práva, konkrétně do vlastnického práva k pozemku parc. č. st. X8, který sousedí s pozemkem parc. č. X6, po němž vede chodník, jehož rekonstrukci správní orgány povolily. Ze správních rozhodnutí i související projektové dokumentace krajský soud dovodil, že povolený stavební záměr má být (z naprosté části) skutečnou rekonstrukcí původní stavby, tj. že má kopírovat stávající chodník, který na pozemek stěžovatele nezasahuje. Případný posun chodníku na pozemek stěžovatele či narušení přirozené hranice (oplocení) silniční úřad jasně zapovídá v podmínce č. 13 výroku II stavebního povolení.

5. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Přisvědčil krajskému soudu, že má dojít k rekonstrukci chodníku v jeho původních hranicích, tj. mimo pozemek stěžovatele, kromě toho zajišťuje provedení stavby právě na pozemcích určených stavebním povolením její geodetické vytyčení. Zdůraznil, že prostorová poloha stavebního objektu není stanovována na základě údajů z katastru nemovitostí. Stavební povolení jasně vymezuje, na jakých pozemcích byla stavba povolena, přičemž mezi tyto nespadá pozemek ve vlastnictví stěžovatele, když stavební povolení výslovně ukládá, aby se stavba nijak nedotkla pozemku parc. č. st. X8 a souvisejícího majetku stěžovatele (oplocení, odvodnění). Za situace, kdy není sporu o tom, že stavebník je podle stavebního povolení oprávněn provést stavbu pouze na vymezených pozemcích, mezi něž pozemek stěžovatele nepatří, nemůže založit zásah do jeho vlastnického práva potenciální nepřesnost souřadnic evidovaných v katastru nemovitostí, na jejichž podkladě byla vytvořena projektová dokumentace.

6. Stěžovatel poukazuje na nepřesnosti projektové dokumentace vedoucí k nesprávnému vymezení hranic pozemků, Uvádí, že pozemek parc. č. X6 "se částečně nachází na parcele stěžovatele z důvodu nepřesné katastrální mapy", kdy byla zabrána chodníkem i část pozemku parc. č. st. X8. Částečně tak byl chodník vybudován na parcele stěžovatele. Samotné formální splnění podmínky, která zakazuje zásah do sousedních pozemků, tak nezaručí, že nedojde k porušení vlastnického práva stěžovatele. Správní úřad ani dodavatel stavby nemůžou zajistit, že pozemek stěžovatele nebude zasažen stavbou, nejsou-li známy přesné hranice jak parcely stěžovatele, tak hranice sousední komunikace s chodníkem. Při dostatečném zvětšení elektronické verze rozsudku krajského soudu (alespoň na 300 %) je v místě u severního pilíře vrat zřejmé, že je chodník realizován částečně na pozemku parc. č. st. X8. Stěžovatel nesouhlasí s tím, aby v dokumentaci stavby byly převedeny hranice jeho parcel z kódu kvality souřadnic 8 na kód kvality souřadnic přesnější. Tím dochází k neoprávněnému a jím neodsouhlasenému zpřesnění hranic pozemku parc. č. st. X8 a části pozemku parc č. X9 oproti skutečnému původnímu stavu. Bez zpřesnění hranic parcely stěžovatele a přilehlé komunikace nelze určit, že stavba tak, jak je povolena, nezasahuje do parcely stěžovatele. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že správními soudy konstatované nesprávnosti postupu správních orgánů nemohly mít vliv na zákonnost správních rozhodnutí; trvá na tom, že byl zkrácen na svém právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (s digitální podobou projektové dokumentace, se stanoviskem společnosti GridServices, s. r. o., a s vyjádřením Městského úřadu Rakovník). Není schopen uvést, jak by se jeho námitky změnily, kdyby s těmito dokumenty seznámen byl, ale byl by schopen lépe zformulovat zásah do svého vlastnického práva.

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní stížnost je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

8. Ústavní soud předesílá, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu ani přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Ústavní soud ve věci stěžovatele žádné z takových pochybení neshledal.

9. Stěžovatel svou argumentaci založil na tom, že by stávající hranice pozemku parc. č. st. X8 a pozemku parc. č. X6, která není v katastru nemovitostí s ohledem na kód kvality souřadnic 8 s naprostou přesností stanovena, mohla být v důsledku provádění stavby v jeho neprospěch nevhodně zpřesněna (kódem kvality souřadnic 3) a stavba chodníku by se částečně nacházela na jeho pozemku. Nereflektuje přitom jednoznačně vyslovené závěry správních soudů, které jsou založeny na tom, že pro účely povolení stavby není nezbytné zakreslit v projektové dokumentaci naprosto přesný průběh skutečné hranice pozemků. Správní orgány tak legitimně vycházely z aktuálních hranic zobrazených (v nižší třídě přesnosti) v katastru nemovitostí (potvrzených rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze č. j. ZKI PR-O-22/83/2014-6 ze dne 5. března 2014). Potenciální nepřesnost souřadnic evidovaných v katastru nemovitostí, jejichž důsledků se stěžovatel obává, tak nemůže překonat prostorové určení polohy stavby (její geodetické vytyčení vycházející z aktuálních hranic pozemků) stanovené stavebním povolením, z něhož je zcela jasné, na jakém pozemku byla stavba povolena.

10. Za situace, kdy stěžovatel v řízení před správními orgány netvrdil (více bod 12 níže), že by byl současný chodník zčásti vybudován na jeho pozemku, a silniční úřad povolil stavbu chodníku pouze za podmínky, že bude v převážné části kopírovat stávající pozemek a stavba nebude zasahovat do pozemku (včetně oplocení) stěžovatele, je správný závěr krajského soudu, že otázka, kde přesně se nachází skutečná hranice obou pozemků, nebyla pro povolení záměru podstatná.

11. To, že stavebník hodlá respektovat přirozenou současnou hranici pozemku stěžovatele, krajský soud jednoznačně dovodil z výkresu C1 projektové dokumentace, podle níž má asfaltový povrch chodníku (vyznačen ve výkresu žlutou barvou) přesně lemovat stávající oplocení pozemku stěžovatele (vyznačené ve výkresu tenkou zelenou čárou). Ústavní soud k uvedenému dodává, že to, že stávající hranice parcely st. X8 nebudou stavbou dotčeny, vyplývá také z výslovně stanovené podmínky č. 13, že nesmí dojít v rámci stavby mimo jiné k poškození stávajícího oplocení. Je-li vyloučeno zasáhnout do oplocení pozemku, je zřejmé, že ani pozemek sám nebude stavbou dotčen. Na výše uvedeném nic nemění skutečnost, že délka rekonstruovaného chodníku má být o více než 7 metrů delší než chodník původní (před vraty stěžovatele se doposud chodník nenacházel). Krajský soud ústavně souladným způsobem s odkazem na obsah správního spisu odůvodnil (bod 31 rozsudku), že stěžovatel byl srozuměn s prodloužením chodníku až před jeho vrata, i s tím, že nájezd do jeho vrat bude proveden v podobě, jakou požaduje (s osazením nájezdového obrubníku s navýšením + 5 cm).

12. Námitky stěžovatele označené jako "faktické připomínky", v nichž uvádí, že "částečně byl chodník vybudován na parcele stěžovatele", jsou (má-li stěžovatel na mysli stávající chodník), v rozporu s východisky správních soudů, že mezi stranami není sporné to, že stávající chodník na pozemek parc. č. st. X8 nezasahuje. Krajský soud v této souvislosti odkazuje v bodě 26 rozsudku na několik podání stěžovatele, v nichž výslovně uvedl, že chodník vede těsně při hranici jeho pozemku a v návaznosti na to požadoval, aby rekonstruovaný chodník "kopíroval" původní stav a aby nedošlo k poškození oplocení jeho pozemku, které podle jeho tvrzení s hranicí pozemků přesně lícuje. Tvrdí-li nyní stěžovatel, že současné oplocení nekopíruje hranici jeho pozemku a nelze tak vyvozovat z jeho umístění, že se chodník nachází mimo pozemek stěžovatele, jde o nové skutečnosti, které s ohledem na zásadu subsidiarity nemohou být předmětem přezkumu Ústavního soudu.

13. Jde-li o stěžovatelem namítané procesní vady správního řízení (zejména nemožnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí), ty posoudil Nejvyšší správní soud obšírně a podrobně v bodě 16 napadeného rozsudku, krajský soud v bodech 35 až 38 rozsudku). Vyšly z toho, že stěžovatel nemohl být zkrácen na svém právu vyjádřit se k digitální podobě projektové dokumentace, byl-li seznámen s projektovou dokumentací v listinné podobě. Stanovisko obchodní společnosti GridServices, s. r. o., pak toliko uvádělo, že v území nejsou umístěna žádná plynárenská zařízení a plynovodní přípojky. Obsahem vyjádření orgánu územního plánování bylo, že tento orgán v dané věci stanovisko podle § 96b stavebního zákona nevydává. S ohledem na jasně patrnou polohu plotu a stávajícího chodníku nebylo za situace, kdy stavební povolení stanovilo, že do plotu stěžovatele nelze stavebně zasahovat, třeba ani provést na místě šetření. Také těmto závěrům nemá Ústavní soud z pohledu ústavnosti čeho vytknout.

14. Ústavní soud uzavírá, že správní soudy se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.

15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

16. Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem, neboť stěžovatel s ústavní stížností neuspěl a přiznání náhrady nákladů řízení tak neodůvodňuje již samotný výsledek řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. března 2025

Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu