II. ÚS 3298/25

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá následující:

3. Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ("okresní soud") č. j. 0 Nt 8006/2024-7 ze dne 24. 4. 2024 byl stěžovatel vzat do vazby. Jeho následným žádostem o propuštění z vazby a o nahrazení vazby jinými opatřeními nebylo vyhověno.

4. Napadeným usnesením okresní soud zamítl žádost stěžovatele ze dne 30. 6. 2025 o propuštění z vazby na svobodu, nepřijal písemný slib stěžovatele, nestanovil dohled probačního úředníka nad stěžovatelem a zamítl návrh na uložení předběžného opatření. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu zamítl Krajský soud v Ostravě ("stížnostní soud") napadeným usnesením.

5. Oba soudy dospěly k závěru, že nadále trvají důvody předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, protože hrozí další opakování trestné činnosti stěžovatele týkající se distribuce pervitinu. Vzhledem k vyššímu stupni narušenosti osoby stěžovatele a okolnostem činu podle soudů nelze nahradit vazbu jinými opatřeními.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel namítá, že soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu pouze formálně převzaly závěry o existenci předstižné vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, aniž by označily jakékoli konkrétní skutkové okolnosti, které by prokazovaly aktuální a reálnou obavu z pokračování v trestné činnosti. Stěžovatel zdůrazňuje, že od posledního jednání, jež je mu kladeno za vinu, uplynulo více než jeden a půl roku, během kterého nebyl zjištěn žádný projev protiprávního chování. Přesto soudy pouze odkázaly na jeho dřívější odsouzení a na tvrzení obžaloby, aniž by tato tvrzení konfrontovaly s výsledky provedeného dokazování.

7. Podle stěžovatele soudy nevzaly náležitě v úvahu důkazy svědčící v jeho prospěch, zejména výpovědi svědků, kteří prokázali, že s nimi stěžovatel nejednal v souvislosti s drogovou trestnou činností, a znalecký posudek z oboru psychologie, který doporučoval mírné prostředí pro stěžovatele. Dále poukazuje na svoji osobní a profesní stabilitu, možnost bydlení a zdravotní stav, což podle něj vyvrací domněnku o motivaci k páchání trestné činnosti. Soudy bez adekvátního odůvodnění odmítly nahradit vazbu mírnějšími opatřeními, ačkoliv stěžovatel tyto možnosti konkrétně navrhoval.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení; rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vždy jde o hodnocení na úrovni pravděpodobnosti možných následků spojených s tím, nebude-li obviněný stíhán vazebně (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2663/23 ze dne 18. 10. 2023, či usnesení sp. zn. II. ÚS 3301/19 ze dne 14. 11. 2019).

11. Ústavní soud také mnohokrát zdůraznil nezbytnost restriktivní interpretace vazebních důvodů, neboť vazba je opatřením citelně zasahujícím do osobní svobody a doprovázeným významnými negativními sociálními i psychologickými důsledky (nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10 ze dne 20. 4. 2010). Z toho plyne požadavek přísné proporcionality mezi sledovaným cílem a intenzitou zásahu. Je především na obecných soudech posoudit, zda je vazba v konkrétní věci nezbytná a zda účelu trestního řízení nelze dosáhnout mírnějšími prostředky. Ústavní soud zasahuje do jejich rozhodovací činnosti jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) nebo jsou-li závěry soudů ve zjevném rozporu s ústavními kautelami (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3107/23 ze dne 7. 12. 2023). Na rozhodnutí o vazbě současně dopadají obecné požadavky na řádné odůvodnění a zákaz libovůle (nález sp. zn. III. ÚS 2498/23 ze dne 29. 11. 2023).

12. Existence důvodu předstižné vazby podle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu je závislá mimo jiné na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí nebo na prostředí, v němž se obviněný pohybuje (srov. nález sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006). Při hodnocení opodstatněnosti předstižné vazby tedy musí soudy vážit veškeré okolnosti, které by mohly odůvodnit omezení osobní svobody za účelem neopakování trestné činnosti - to podle Ústavního soudu v projednávané věci učinily dostatečně.

13. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy pokládaly za rozhodnou skutečnost, že se stěžovatel měl dopouštět trestné činnosti bezprostředně po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, uloženého za zvlášť závažný zločin stejného druhu, a to navzdory vyslovenému dohledu probačního úředníka. Dlouhodobá tendence obviněného k páchání trestné činnosti toho druhu, pro kterou je stíhán, přitom představuje okolnost, o kterou se předstižný vazební důvod může typicky opírat (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 441/25 ze dne 21. 3. 2025). Ačkoli pouhé předchozí odsouzení samo o sobě nemusí postačovat (nález sp. zn. I. ÚS 2438/25 ze dne 15. 9. 2025), v projednávané věci soudy přihlédly zejména k tomu, že k dalšímu - obdobně závažnému - jednání mělo dojít prakticky ihned po stěžovatelově podmíněnému propuštění, což svědčí o vyšším stupni narušení jeho osoby. Zároveň je z jejich rozhodnutí zřejmé, že nepovažovaly osobní a rodinné poměry stěžovatele jako přesvědčivé pro vyloučení obavy z pokračování v trestné činnosti. Ústavní soud proto považuje jejich závěr o naplnění předstižné vazby za ústavně konformní.

14. Upozorňuje-li stěžovatel na to, že uplynul rok a půl od jeho vzetí do vazby, lze chápat jeho argumentaci jako odkaz na doktrínu tzv. zesílených důvodů, podle níž se s plynutím času zvyšuje požadavek na konkrétnost a přesvědčivost odůvodnění vazby (např. nález sp. zn. IV. ÚS 1563/25 ze dne 6. 8. 2025). Tato doktrína však neznamená povinnost soudů uvádět při každém rozhodování nové okolnosti. V této souvislosti je podstatné, že stížnostní soud zohlednil, že spoluobžalovaný v rámci probíhajícího hlavního líčení setrval na svém tvrzení o distribuční činnosti stěžovatele a že obdobně se vyjádřili i další svědci. Stížnostní soud také poukázal na blížící se termíny hlavních líčení, přičemž výsledek těchto líčení a případný další postup orgánů činných v trestním řízení může být relevantní z hlediska dalšího trvání vazby stěžovatele. Za této situace nelze zejména stížnostnímu soudu vytýkat, že by po uplynutí jednoho a půl roku pouze mechanicky opakoval původní argumentaci pro vzetí stěžovatele do vazby.

15. Ústavní soud vedle toho připomíná, že plynutí času samo o sobě důvody předstižné vazby zpravidla nemění (nález sp. zn. I. ÚS 3533/16 ze dne 17. 1. 2017, bod 15) a že původně intenzivní důvody mohou odůvodňovat i její další trvání (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2149/23 ze dne 29. 8. 2023 či sp. zn. I. ÚS 3512/24 ze dne 8. 1. 2025). Pro úplnost lze dodat, že je logické, že po dobu vazby stěžovatel v trestné činnosti nepokračoval, neboť právě z toho důvodu byla nařízena.

16. Stěžovatel také zpochybňuje závěr, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že spáchal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání; ani v tomto závěru však nic protiústavního shledat nelze. Podle Ústavního soudu soudy v napadených rozhodnutích konkrétně uvedly, o co své závěry opírají (zejména výslechy konkrétních svědků a spoluobžalovaného, které nebyly v probíhajícím hlavním líčení zpochybněny), aniž by tím předjímaly výsledek trestního stíhání a dalšího dokazování.

17. Konečně námitka směřující proti nedostatečnému odůvodnění napadených rozhodnutí z hlediska možnosti uplatnění alternativních opatření nahrazujících vazbu není opodstatněná. Obecné soudy adekvátně vysvětlily, proč v situaci popsané shora nebylo možné vazbu nahradit mírnějšími opatřeními; jejich závěr vychází z intenzity vazebních důvodů a ze zjištěné nevěrohodnosti osoby stěžovatele. Rovněž s tvrzenými zdravotními obtížemi stěžovatele - aniž by je Ústavní soud jakkoli bagatelizoval - se soudy vypořádaly ústavně souladným způsobem.

18. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. prosince 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu