Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Michaely Rudolecké, zastoupené Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, sídlem Na Ořechovce 199/24, Praha 6 - Střešovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2024 č. j. 17 Co 120/2024-515, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a JUDr. Ivy Rudolecké a Mgr. Tomáše Rudoleckého, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí pro tvrzené porušení svého práva na soudní ochranu. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 28. 3. 2024 č. j. 17 D 130/2020-477, vydaným soudním komisařem, určil hodnotu pozůstalosti po zemřelém otci stěžovatelky a potvrdil, že celé dědictví po něm nabyli rovným dílem stěžovatelka a vedlejší účastníci. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") poté k odvolání vedlejší účastnice uložil napadeným usnesením vedlejším účastníkům, aby ve stanovené lhůtě podali u okresního soudu žalobu na určení, že stěžovatelka není dědičkou ze zákona po zemřelém (§ 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních).
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že krajský soud nepřípustně odkázal vedlejší účastníky k podání žaloby na určení dědického práva; obdobně rozhodl již dříve, avšak vedlejší účastníci žalobu ve stanovené lhůtě nepodali. Nyní jde sice o jinou listinu, přesto je zde dána překážka věci rozsouzené. Ad absurdum by šlo do nekonečna předkládat další a další listiny se stejným obsahem s cílem obstruovat. Stěžovatelka též poukazuje na podle ní nesprávné poučení krajského soudu, že proti napadenému usnesení není přípustné dovolání. Z opatrnosti je podáno jak dovolání, tak ústavní stížnost.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným pro souběh ústavní stížnosti s podaným dovoláním.
4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Je krajním prostředkem k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem možná.
5. Uplatnění výše popsaného principu subsidiarity vede k závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení dovolací, je s ohledem na znění § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu návrhem nepřípustným, předčasným (srov. např. usnesení ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 243/19 či ze dne 2. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2391/24). Ústavní soud nemůže zasahovat do neskončeného řízení, a tedy nemůže meritorně projednat ústavní stížnost, byť by se výsledek řízení o dovolání mohl zdát zjevný (usnesení ze dne 25. 1. 2024 sp. zn. II ÚS 2799/23 či ze dne 11. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3276/23); přípustnost dovolání je totiž oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud (§ 239 občanského soudního řádu).
6. V nynější věci sama stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že proti napadenému usnesení podala rovněž dovolání. Ústavní soud tuto skutečnost rovněž telefonicky ověřil u okresního soudu, který skutečně dovolání stěžovatelky v této věci eviduje. Za této situace, kdy současně běží dovolací řízení, je proto ústavní stížnost stěžovatelky podaná předčasně. Sluší se doplnit, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti nepoškozuje stěžovatelku na jejím právu na přístup k Ústavnímu soudu. Platí totiž, že případnou novou ústavní stížnost stěžovatelky podanou po rozhodnutí o jejím dovolání nelze odmítnout jako návrh opožděný, a to i tehdy, shledá-li Nejvyšší soud dovolání nepřípustným (tzv.) ze zákona (srov. např. usnesení ze dne 17. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 29/18 či ze dne 14. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 2707/23). Deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, nelze posléze uzavřít, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná.
7. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj