II. ÚS 3345/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 4 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 31. 7. 2024 č. j. 5 C 118/2024-57 zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon soudních poplatcích"), neboť stěžovatelka (žalobkyně v řízení před obecnými soudy) nezaplatila soudní poplatek ze žaloby (sic!) ve lhůtě stanovené usnesením okresního soudu ze dne 28. 6. 2024 č. j. 5 C 118/2024-50, které jí bylo doručeno dne 1. 7. 2024, a zároveň nebyly splněny podmínky pro nezastavení řízení podle § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích (výrok I). Vedlejší účastník (žalovaný v řízení před obecnými soudy) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu v této fázi řízení žádné náklady nevznikly (výrok II).

3. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením, že se usnesení okresního soudu potvrzuje (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud shledal, že okresním soudem ve stanovené lhůtě stěžovatelka soudní poplatek za žalobu řádně nezaplatila, neboť de facto vyplnila nesprávné číslo účtu v elektronickém formuláři internetového bankovnictví. Tím došlo k odeslání této částky na neexistující účet a jejímu následnému vrácení na účet stěžovatelky. K řádné úhradě soudního poplatku za žalobu tak došlo až dne 29. 7. 2024, tedy po uplynutí stanovené patnáctidenní lhůty, pročež okresní soud řízení správně zastavil.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka zejména namítá, že sám okresní soud ve výzvě k zaplacení soudního poplatku uvedl číslo účtu chybně, což bylo příčinou toho, proč stěžovatelka ve lhůtě stanovené soudem převedla soudní poplatek ve výši 35 000 Kč na účet, který nebyl účtem soudu. Současně stěžovatelka ihned po zjištění, že jí sdělený účet nebyl účtem soudu, zaplatila ještě před rozhodnutím okresního soudu o zastavení řízení poplatek na správný účet. Ve výzvě soudu ze dne 28. 6. 2024 č. j. 5 C 118/2024-50 bylo číslo účtu uvedeno zavádějícím způsobem a v rozporu s pravidly českého pravopisu zpracovaných Ústavem pro jazyk český Akademie věd a s normou pro úpravu dokumentů zpracovávaných textovými procesory ČSN 01 6910 (úprava čísel bankovních účtů je v bodu 9.10.1.). Pouze kvůli tomuto pochybení soudu došlo k tomu, že zaplatila soudní poplatek na účet číslo "3703827251/0710" a nikoli na účet číslo "3703-0000827251/0710". Číslo účtu v uvedené výzvě soudu bylo nepřípustně napsáno do dvou řádků takto: "3703-827251/0710". Ovšem podle pravidel a norem českého pravopisu nelze číslo napsané číslicemi včetně znamének v něm obsažených psát do dvou řádků. Zdánlivě může stěžovatelka napravit pochybení soudu sama tím, že po zastavení stávajícího řízení a po vrácení opožděně zaplaceného soudního poplatku podá tutéž žalobu znovu. Tím by ovšem bylo porušeno její právo na zákonného soudce, jímž je soudce, který o její žalobě rozhoduje nyní.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

6. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].

7. Stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů soudů způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru; v ústavní stížnosti přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se obecné soudy již vypořádaly, čímž staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší. Stěžovatelka ve své podstatě pouze polemizuje se skutkovými a právními závěry obecných soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález ze dne 9. 7. 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 (N 63/5 SbNU 481)].

8. K podstatě věci samotné pak možno připomenout, že základní právo na projednání věci soudem zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod již svojí povahou připouští jistá omezení (srov. též čl. 36 odst. 4 Listiny). Uplatňovaná zákonná omezení nicméně nemohou zužovat možnosti jednotlivce takovým způsobem, či v takové míře, že by došlo k porušení samotné podstaty tohoto práva. Tato omezení jsou ústavně souladná pouze tehdy, sledují-li legitimní účel a existuje-li vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovaným účelem (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Zvolský a Zvolská proti České republice, stížnost č. 46129/99, odst. 46 a násl.). Za takové ústavně souladné omezení přístupu k soudu lze považovat jak zákonem stanovenou povinnost účastníka zaplatit včas soudní poplatek, tak i (například) povinnost podat návrh v zákonem stanovené lhůtě.

9. V posuzované věci jde ve své podstatě o to, že stěžovatelka se budováním argumentace týkající se jí tvrzené chyby okresního soudu, která však nenastala, jelikož z usnesení okresního soudu ze dne 28. 6. 2024 č. j. 5 C 118/2024-50 je zřejmé, že stěžovatelka měla uhradit soudní poplatek na účet č. "3703-827251/0710", snaží zhojit svůj procesní postup v nezaplacení soudního poplatku při podání žaloby. Nutno zdůraznit, že v případě stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku (jak učinil okresní soud usnesením ze dne 28. 6. 2024), jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění primární povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu. Kromě zaplacení poplatku společně s podanou žalobou je možno se negativnímu následku zastavení řízení vyhnout podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, tedy včasným vysvětlením důvodů, pro které poplatník dosud nemohl poplatek zaplatit. Poplatníkům v zásadě nic nebrání, aby svou poplatkovou povinnost řádně splnili již při podání návrhu (v daném případě žaloby). Neučiní-li tak, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně souladným důsledkem jejich nečinnosti. Ke stejnému závěru Ústavní soud dospěl např. již v usneseních ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1334/18, ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1335/18 nebo ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1680/18.

10. V posuzované věci je pak zjevné, že zastavení řízení o žalobě stěžovatelky je negativním následkem vzniklým pouze na její straně, přičemž na právních závěrech obecných soudů, zejména krajského soudu, precizně odůvodněných, s odkazy na relevantní judikaturu, nelze shledat nic neústavního. Nadto nutno zdůraznit, že jak je patrné z výpisu z bankovního účtu stěžovatelky za období červenec 2024, tak částka odeslaná na neexistující účet byla vrácena stěžovatelce hned další den po jejím odeslání, tj. 4. 7. 2024, takže stěžovatelka měla ještě značný časový prostor pro uhrazení soudního poplatku včas.

11. Pro úplnost nutno dodat, že Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že "stanovený postup" upravený v § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích sice považuje za přísný, avšak ústavně souladný, přičemž každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí. Neuhradila-li tedy stěžovatelka soudní poplatek za žalobu ve stanovené lhůtě, musí za to nést odpovídající procesní následky, které pro ni navíc nejsou fatální, jelikož vzhledem k typu řízení (tj. řízení o vypořádání společného jmění manželů a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) může podat žalobu opětovně bez hrozby uběhnutí propadné lhůty pro její podání.

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl její ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu