II. ÚS 3410/24

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozhodnutí vydaného v rámci přezkumu rozhodnutí o nepovolení obnovy správního řízení. Stěžovatelka namítá, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejího základního práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 15. 7. 2020 č. j. 36678/2020-MZE-14113 zamítlo návrh stěžovatelky ve sporu z veřejnoprávní smlouvy, kterou jí byla poskytnuta dotace z Programu rozvoje venkova na období 2014 - 2020 na projekt specifikovaný v rozhodnutí. Ministerstvo zemědělství shledalo, že projekt stěžovatelky předložený ve 4. kole programu navazuje na projekt administrovaný v rámci 2. kola téhož dotačního programu, takže se nejedná o založení nové provozovny. Proto byla stěžovatelce dotace správně ponížena o 100 % a došlo k ukončení administrace její žádosti z důvodu porušení podmínky počáteční investice. Žalobu stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2021 č. j. 11 A 87/2020-38. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2023 č. j. 10 Afs 132/2021-38 s odůvodněním, že stěžovatelka neuplatnila žádné skutečné kasační důvody.

3. Stěžovatelka poté podala žádost o obnovu řízení, která byla zamítnuta rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 4. 2021 č. j. 54251/2020-MZE-14113. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021 č. j. MZE-30875/2021-11181. Proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu podala stěžovatelka žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 31. 5. 2023 č. j. 8 A 82/2021-59 zamítl jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné důvody, na jejichž základě by bylo možné obnovit původní řízení.

4. Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka v řízení před Městským soudem v Praze ani v řízení před ním samotným "neuvedla žádné nové, dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení, a které by mohly vést ke změně původního rozhodnutí". Námitky uplatněné stěžovatelkou v kasační stížnosti tak představují pouhou pokračující polemiku se zákonností původního rozhodnutí.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že její základní právo na spravedlivý proces bylo porušeno tím, že Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky. Podrobně rekapituluje skutkový stav a průběh původního řízení a namítá, že její žádost podaná ve 4. kole programu plně naplňuje definici založení nové provozovny. Stěžovatelka dále obdobně jako v kasační stížnosti uvádí, že vymezení provozovny a její samostatnosti nespadá do kompetence Státního zemědělského a intervenčního fondu či Ministerstva zemědělství, ale do pravomoci Ministerstva průmyslu a obchodu, kdy stěžovatelka postupovala v souladu s jeho stanoviskem. Poukazuje na časový harmonogram celého projektu a na podpis dohody o poskytnutí dotace, z níž jí mělo vzniknout legitimní očekávání poskytnutí finančních prostředků, přičemž v důsledku postupu Státního zemědělského a intervenčního fondu či Ministerstva zemědělství jí vznikla významná škoda na majetku.

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

7. Argumentace stěžovatelky proti odmítnutí její kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem není opodstatněná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje totéž, co ve své kasační stížnosti, tj. opětovné přehodnocení skutkových a právních závěrů učiněných v rozhodnutích vydaných v původním řízení. Nejvyšší správní soud však již stěžovatelce vysvětlil, že v řízení o povolení obnovy se nepřezkoumává zákonnost a správnost původního rozhodnutí, ale posuzuje se otázka, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé anebo jiné zákonem vymezené skutečnosti způsobující nedostatky ve zjištění skutkového stavu a ve spojení s důkazy již provedenými ve věci mohou mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí, které bylo původně vydáno. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neuvedla žádné takové skutkové okolnosti, které by mohly být důvodem pro nařízení obnovy řízení, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro nařízení obnovy řízení.

8. Obdobně jako v kasační stížnosti stěžovatelka postupuje i ve své ústavní stížnosti, kterou směřuje především vůči zákonnosti rozhodnutí vydaných v původním řízení. Stěžovatelka tak pouze pokračuje v polemice se skutkovými a právními závěry správních orgánů a správních soudů, kterou vedla již v předchozím řízení, přičemž všechny její argumenty již byly řádně vypořádány. Napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je řádně odůvodněno, a Ústavní soud neshledává jeho závěry jako neústavní.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu