II. ÚS 3411/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je toho názoru, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka jako žalobkyně se v řízení před obecnými soudy po vedlejší účastnici jako žalované domáhala zaplacení částky 104 425,42 Kč oproti povinnosti stěžovatelky vrátit vedlejší účastnici čtyři střešní světlíky, jejichž výrobu a dodání si u vedlejší účastnice (v celkovém počtu devíti kusů) dne 26. 9. 2019 objednala. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že žalovaná částka představuje kupní cenu čtyř vadných střešních světlíků, které vedlejší účastnice zhotovila v jiných rozměrech, než zněla potvrzená objednávka, což se po montáži jednoho z nich projevilo zatékáním. Vedlejší účastnice stěžovatelkou uplatněný nárok neuznala a na svou obranu uvedla, že zatékání je důsledkem vadné montáže, která nebyla předmětem objednávky. Zdůraznila také, že stěžovatelku dostatečně informovala o nutných úpravách střešních otvorů, které měly montáži předcházet, a které nebyly stěžovatelkou provedeny. Vedlejší účastnice uplatnila vůči stěžovatelce vzájemný návrh na zaplacení částky 59 456,98 Kč s příslušenstvím, jímž požadovala doplatek kupní ceny uvedených střešních světlíků.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky o uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 104 425,42 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti stěžovatelky vrátit vedlejší účastnici v žalobě uvedená plnění zamítl (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 59 456,98 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Obvodní soud po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že plnění, které vedlejší účastnice stěžovatelce dodala, není vadné, a stěžovatelce proto nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy. O vzájemném návrhu vedlejší účastnice rozhodl obvodní soud tak, že návrhu vyhověl, neboť neposoudil-li plnění vedlejší účastnice jako vadné, stěžovatelka se dostala do prodlení se zaplacením částky, kterou vedlejší účastnice uplatnila vzájemným návrhem. Proto rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 59 456,98 Kč s příslušenstvím.

4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (výrok I.), výrok III. rozsudku obvodního soudu ohledně výše náhrady nákladů řízení o žalobě a o vzájemném návrhu změnil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení o žalobě a o vzájemném návrhu (výroky III. a IV.). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných obvodním soudem a dospěl ke shodnému závěru, jaký učinil obvodní soud, že plnění vedlejší účastnice nebylo vadné, a proto stěžovatelce nevzniklo právo ani na částečné odstoupení od smlouvy. Protože městský soud shodně s obvodním soudem uzavřel, že stěžovatelce nesvědčilo právo od smlouvy odstoupit, neboť plnění ze strany vedlejší účastnice nebylo vadné, pro nadbytečnost se již nezabýval druhým důvodem, pro nějž by obvodní soud neshledal žalobu důvodnou, tedy že stěžovatelka by nebyla schopna splnit svou část synallagmatického plnění a částečně ani nevyjádřila svoji připravenost plnit.

5. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka dovoláním. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny. K námitce stěžovatelky, že městský soud se nezabýval otázkou, zda vedlejší účastnice vyrobila světlíky do střešních otvorů podle stěžovatelkou odsouhlasené objednávky, Nejvyšší soud uvedl, že jejím prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založena, neboť uvedená námitka se míjí s právním posouzením věci městským soudem. Hodlá-li stěžovatelka prosadit svůj názor, že vedlejší účastnice nedodala střešní světlíky do střešních otvorů podle stěžovatelkou odsouhlasené objednávky, svou kritiku právního závěru městského soudu zakládá na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Zpochybňuje-li stěžovatelka způsob, jakým městský soud hodnotil provedené důkazy, poukázal Nejvyšší soud na to, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu.

Argumentace stěžovatelky

6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy se nezabývaly předmětem řízení, který vymezila v žalobním návrhu. V řízení před obvodním soudem tak bylo řešeno něco jiného, než čeho se stěžovatelka v řízení domáhala. Uvedenou vadu nezhojily ani městský soud ani Nejvyšší soud. Předmětem sporu vymezeným v žalobě bylo, zda vedlejší účastnice splnila objednávku na výrobu světlíků do stávajících střešních otvorů, tedy zda bylo vedlejší účastnicí dostatečně a správně provedeno zaměření, zda bylo toto zaměření odsouhlaseno a zda světlíky byly vyrobeny podle objednávky stěžovatelky. Především tedy mělo být vyřešeno, které zaměření provedené vedlejší účastnicí (když tato zaměření byla provedena opakovaně) bylo jako konečné stěžovatelkou odsouhlaseno, dále podle kterého zaměření byly světlíky vyrobeny, zda toto zaměření bylo provedeno správně a zda světlíky byly zhotoveny podle zadání, tedy v rozměrech, které byly stěžovatelkou odsouhlaseny.

7. Stěžovatelka poukazuje na to, že znalec si nevyjasnil otázku, která dokumentace je skutečnou výrobní dokumentací a která dokumentace řeší až reklamované vady dodaných světlíků. Znalec jasně poukázal na to, že původní výrobní dokumentace nebyla správná. Ing. Svoboda zaměřil rozměry na základě svého předpokladu o jejich montáži a vhodné úpravě podsady světlíku (kterou uvedl v nabídce ze dne 27. 8. 2019), ovšem tento předpoklad byl chybný, a proto se světlíky nepodařilo namontovat, což potvrdil ve své výpovědi svědek Josef Kůrka. Znalecký posudek tak spolehlivě neurčil, která dokumentace je skutečně výrobní dokumentací.

8. Stěžovatelka poukazuje na to, že obvodní soud se zaměřil na otázku, zda vyrobené světlíky bylo možné namontovat, a co pro úspěšnou montáž měla stěžovatelka učinit, o čemž svědčí i zadání znaleckého posudku. Odpovědi znalce však neposkytují podklad pro rozhodnutí soudu o otázce, která byla předmětem žaloby, tedy zda vedlejší účastnice splnila objednávku a zda byly světlíky vyrobeny podle objednávky stěžovatelky, neboť ze závěru o "zaměření otvorů provedené panem Svobodou" s tím, že zaměření bylo provedeno opakovaně a docházelo na základě různých zaměření k úpravám zaměřených rozměrů, nelze dovodit, že "to konkrétní správné zaměření bylo podle objednávky stěžovatelky".

9. Stěžovatelka uvádí, že obvodní soud ve svém rozhodnutí považoval za podstatnou skutečnost, že stěžovatelka neměla zájem na využití oplechování dodatečně dodaného vedlejší účastnicí, kterou vedlejší účastnice zhotovila na svůj náklad, avšak až v rámci řešení reklamace a podle výkresů zhotovených na základě neúspěšné montáže světlíků. Poté se městský soud ztotožnil se závěrem obvodního soudu s tím, že zhotovení světlíků ve větším rozměru by vedlo k dodání vadného výrobku. Tento závěr je však v rozporu s důkazem fotografií, která je v soudním spise založena (přiložena přílohou této ústavní stížnosti), z níž je patrné, že světlík ve zhotoveném rozměru je zřejmě menší, než je pro danou podsadu potřeba.

10. Stěžovatelka namítá, že soudy obou stupňů nepřihlédly k důkazům, které svědčily pro to, že světlíky byly vyrobeny v rozporu s její objednávkou. Na skutečnost, že jsou světlíky malé a že se nedají namontovat, upozornil sám montér firmy Lamilux v zaslaném e-mailu, znalec stěžovatelky jednoznačně označil světlíky za špatně vyrobené nebo špatně změřené a znalec určený soudem ve svém posudku konkrétně uvedl, že "problém je v absenci přesahu", čímž potvrdil tvrzení stěžovatelky, že světlíky jsou malé. Soudy obou stupňů dále přehlédly skutečnost, že stěžovatelka měla oplechování připravené, ovšem oplechování nebylo možné namontovat.

11. Stěžovatelka dovozuje, že v řízení tak nebyla vyřešena otázka, která byla podstatou sporu, zda vedlejší účastnice splnila objednávku stěžovatelky, tedy zda světlíky do střešních otvorů byly vyrobeny podle jí odsouhlasené objednávky. Skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného "skutku", což jde na vrub správnosti právního posouzení věci. Uvedené vady nezhojil ani Nejvyšší soud, který se ve svém rozhodnutí danou věcí nezabýval a rozsudek městského soudu aproboval.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

14. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

15. Z argumentace obsažené v ústavní stížnosti vyplývá, že posuzovaná ústavní stížnost postrádá jakýkoliv ústavněprávní rozměr. Stěžovatelka svou argumentací v ústavní stížnosti, pohybující se výhradně na úrovni podústavního práva, tak staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem, jak z výše uvedeného vyplývá, nepřísluší.

16. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí především proti obecnými soudy zjištěnému skutkovému stavu. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil, že zjišťování skutkového stavu je věcí obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv. Rozhodnutí o rozsahu dokazování potřebného ke zjištění skutkového stavu věci spadá v zásadě do kompetence obecných soudů. Ústavní soud nemůže přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, resp. posuzovat skutkový stav jako (ne)správně zjištěný, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, který by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález ze dne 18. 1. 2022 sp. zn. III. ÚS 2049/21). V nyní posuzované věci však nejde o tento případ.

17. V předmětné věci obvodní soud žalobu stěžovatelky zamítl, neboť plnění, které vedlejší účastnice stěžovatelce dodala, nepovažoval za vadné, a proto stěžovatelce nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy, tedy ani právo na jiné nároky z odpovědnosti za vady, jako je odstraňování vad, sleva atd. Obvodní soud současně vysvětlil, že žaloba by musela být zamítnuta neboť, že stěžovatelka by nebyla schopna splnit svoji část synalagmatického plnění, protože nepečovala o komponenty na montáž světlíků tak, aby nedošlo k jejich poškození (což bylo zjištěno znaleckým posudkem Ing. Zápotockého), navíc bylo z tohoto posudku zjištěno, že vedlejší účastnice dodala stěžovatelce i řadu dalších komponentů (která je má na střeše nevhodně uskladněny), ohledně kterých nevyjádřila svoji připravenost je vedlejší účastnici vrátit tak, aby na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, nebo jsou ve stavu, že se již nedají použít. Vedlejší účastnice tuto skutečnost namítala, neboť by jí vznikla škoda.

18. Městský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními obvodního soudu i s jeho závěrem, že plnění vedlejší účastnice nebylo vadné (když komponenty pro montáž světlíků měly vlastnosti požadované pro tento druh výrobku a byly vhodné pro montáž do stávajících otvorů poté, co dojde k jejich úpravě), a proto stěžovatelce nevzniklo právo ani na částečné odstoupení od smlouvy. K námitce stěžovatelky, že vedlejší účastnice dodala čtyři světlíky jiných rozměrů, než byly objednány, městský soud poukázal na to, že ze skutkových zjištění obvodního soudu vyplývá, že před uzavřením smlouvy došlo k prvotnímu zaměření světlíků a následně k jeho precizaci tak, aby byly po jejich úpravě umístěny do stávajících otvorů a plnily tak svůj účel. Městský soud vysvětlil, že z provedeného dokazování vyplývá, že vyrobila-li by vedlejší účastnice světlíky ve stěžovatelkou požadovaném rozměru, pak by poskytla vadné plnění, neboť by je nebylo možné ukotvit a neplnily by svůj účel. Městský soud proto přisvědčil obvodnímu soudu, že k vadnému plnění vedlejší účastnice nedošlo, když po zodpovězení odborné otázky bylo zjištěno, že příčinou zatékání u jednoho ze čtyř projednávaných světlíků byla absence přesahu a absence oplechování, přičemž obě tyto věci souvisely s přípravou a úpravou stávajících podsad, přičemž mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že tato činnost nebyla předmětem objednávky stěžovatelky, resp. dohodnutým plněním ze strany vedlejší účastnice.

19. Rovněž Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že otázkou, zda vedlejší účastnice vyrobila světlíky do střešních otvorů podle jí odsouhlasené objednávky, se zabýval již obvodní soud, který konstatoval, že namítá-li stěžovatelka, že sporné čtyři střešní světlíky byly vedlejší účastnicí vyrobeny v jiných rozměrech, než si objednala, pak k takovému závěru nelze po provedeném dokazování dospět, neboť nebylo prokázáno, že by stěžovatelka požadovala vyrobit střešní světlíky v jiných rozměrech. Nejvyšší soud poukázal na to, že městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu a dále zdůraznil, že plnění ze strany vedlejší účastnice nebylo vadné, neboť podle závěrů znaleckého posudku nebyla příčinou zatékání velikost střešních světlíků, ale absence přesahu a oplechování, kdy obě tyto záležitosti souvisely s přípravou a úpravou stávajících podsad, které však nebyly předmětem objednávky stěžovatelky, resp. dohodnutým plněním ze strany vedlejší účastnice. Uvedená námitka stěžovatelky se tedy míjí s právním posouzením věci městským soudem. Nejvyšší soud přiléhavě poukázal na to, že namítá-li stěžovatelka, že vedlejší účastnice nedodala střešní světlíky do střešních otvorů stěžovatelky podle jí odsouhlasené objednávky, svou kritiku právního závěru městského soudu zakládá na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno.

20. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává přehodnocení skutkových i právních závěrů, k nimž dospěly obecné soudy v předmětné věci. Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou se závěry Nejvyššího soudu, městského soudu a obvodního soudu. Jak z výše uvedeného vyplývá, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutkové závěry a posuzovat skutkový stav jako (ne)správně zjištěný, nezjistí-li extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, který by opodstatňoval jeho zásah. Ten však v posuzované věci zjištěn nebyl.

21. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že Nejvyšší soud se jejím dovoláním nezabýval, neboť Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí dostatečně přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů dovolání stěžovatelky neshledal přípustným. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně přesvědčivě odůvodněna a Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.

22. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu