II. ÚS 3424/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a vlastnické právo podle čl. 11 téhož předpisu.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 3. 2018 č. j. 20 Co 65/2018-794 byl vedlejší účastník a) ustanoven opatrovníkem (dále jen "opatrovník") nezletilých vedlejších účastníků b) a c) (jako oprávněných), dětí vedlejší účastnice d) a stěžovatele (jako povinného), pro zastupování v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Tomášem Voborníkem pod sp. zn. 195 EX 2142/10. Za své služby opatrovník vyúčtoval okresnímu soudu částku 433 865,44 Kč.

3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením přiznal opatrovníkovi odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 415 369,48 Kč.

4. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesení okresního soudu změnil a stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů pouze v celkové výši 311 295 Kč.

Stěžovatelova argumentace

5. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že odměnu opatrovníka za úkon právní služby neurčily podle § 9 odst. 2, ale podle § 8 odst. 1 č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tento postup označuje za neakceptovatelnou soudní libovůli spočívající v nerespektování kogentní normy. Dovolává se přitom právního názoru vysloveného v odborné literatuře [konkrétně Kovářová, D., a kol.: Vyhláška o advokátním tarifu, Komentář, Wolters Kluwer (ČR). Praha (právní stav v ASPI k 6. 1. 2024), část týkající se § 9 odst. 2]. Argumentuje i tím, že důvodem pro určení fixní tarifní hodnoty je zajistit jednotnost a přehlednost v řízeních týkajících se nezletilých, že nižší tarifní hodnota má usnadnit přístup k právním službám nezletilým a jejich rodinám a obecně omezovat celkovou výši nákladů na řízení. Nižší hodnotu odůvodňuje také to, že i nesporné exekuční řízení ovládá vyšetřovací zásada, a je zde vyšší odpovědnost soudu. 6. Dalšího pochybení se měl krajský soud podle stěžovatele dopustit porušením zákazu reformace in peius, když svým usnesením zhoršil jeho procesní postavení, ačkoliv odvolání podal jen on. V tomto bodě poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1145/24. Zhoršení postavení mělo spočívat v tom, že krajský soud navýšil odměnu opatrovníka za některé úkony (konkrétně mělo jít o 5 úkonů právní služby). Krajský soud také postupoval nesprávně v tom ohledu, že u jednoho z těchto úkonů (zastoupení při jednání dne 19. 2. 2020) odměnu opatrovníka stanovil částkou 12 336 Kč, což bylo v rozporu s tím, co sám v bodě 16 napadeného usnesení uvedl, tedy že tato odměna činí 10 448 Kč.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené soudní rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

9. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy pochybily, když odměnu opatrovníka stanovily na základě § 8 odst. 1, a nikoliv § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Námitku aplikace nesprávného ustanovení advokátního tarifu (se shodnou argumentací) však stěžovatel uplatnil v odvolání, načež krajský soud stěžovateli vysvětlil, že dané (tj. exekuční) řízení nesplňuje atributy řízení ve věci péče soudu nezletilé; rozhodnutí ve věci péče o nezletilé (jakožto rozhodnutí ve věci samé vydané v nalézacím řízení podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) se v něm pouze vykonává, a to postupem podle příslušných ustanovení exekučního řádu, který rozdíl mezi zletilými a nezletilými osobami nečiní. Krajský soud tak řádně zdůvodnil, proč na posuzovanou věc § 9 odst. 2 advokátního tarifu aplikovat nelze, a jeho postup žádné známky svévole v soudním rozhodování nevykazuje. Samotná otázka, které z výše uvedených ustanovení je za dané situace relevantní, je tudíž (jen) otázkou interpretace a aplikace podústavního práva, jejíž řešení není úlohou Ústavního soudu.

10. Namítá-li stěžovatel porušení zákazu refomationis in peius, přisvědčit mu nelze. Ústavní soud připomíná, že smyslem uvedeného zákazu je v co nejširší míře garantovat účastníkům řízení svobodné rozhodnutí napadnout odvoláním "vadný" rozsudek soudu prvního stupně (svobodu práva podat opravný prostředek) a přezkoumat ho odvolacím soudem, aniž by se obával rizika zhoršení své situace; je ho tak třeba chápat jako garanci svobody odvolacího práva (viz bod 29 nálezu sp. zn. II. ÚS 1145/24). Otázku, zda došlo ke zhoršení postavení účastníka řízení v důsledku jím podaného odvolání, je třeba posuzovat na základě výsledku odvolacího řízení, který je dán výrokem rozhodnutí odvolacího soudu. Takto posuzováno je usnesení odvolacího soudu (v celkové výši 311 295 Kč) pro stěžovatele příznivější než rozhodnutí soudu prvního stupně (v celkové výši 415 369,48 Kč).

11. Namítané pochybení spočívající v nesprávném stanovení výše odměny za jeden úkon opatrovníka (jednání u Městského soudu v Praze 19. 2. 2020) zjevně nedosahuje takové intenzity, aby s ním mohlo být spojeno porušení ústavnosti. Případný rozdíl v neprospěch totiž nedosahuje výše ani 2 000 Kč, a jde tak o zcela tzv. bagatelní věc [srov. § 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89) či usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14].

12. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tvrzenému porušení výše uvedených ústavně zaručených základních práv či svobod, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. ledna 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu