Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2024 sp. zn. 23 Co 309/2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 27. 12. 2024 blanketní ústavní stížnost stěžovatele, jímž brojí proti v záhlaví specifikovanému usnesení Městského soudu v Praze. Dne 13. 1. 2025 byl Ústavnímu soudu doručen další přípis, ve kterém stěžovatel navrhl stanovení lhůty k doplnění ústavní stížnosti v délce sedmi dnů. Stěžovatel v přípisu výslovně uvedl, že "projevuje vůli ústavní stížnost doplnit". Ústavní soud proto přípisem ze dne 21. 1. 2025 (doručeným dne 23. 1. 2025) stěžovateli prodloužil lhůtu k doplnění ústavní stížnosti o sedm dnů. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě ani do dnešního dne ústavní stížnost nedoplnil.
2. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), musí podání obsahovat konkrétní důvody, v čem navrhovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv či svobod, musí pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se dovolává. Pouhé konstatování zásahu nepostačuje. Tzv. blanketní návrh je považován za vadné podání (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 918/20 či ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3012/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Jinými slovy v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se téhož poučení dostávalo totožnému navrhovateli opakovaně, byl-li již dříve o nezbytných náležitostech podání k Ústavnímu soudu poučen.
4. Z lustra Ústavního soudu se podává, že stěžovatel opakovaně činí blanketní návrhy, přičemž byl opakovaně poučen, že neodstranění vytčených vad ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3497/20, IV. ÚS 1843/24, I. ÚS 989/24 a mnoha dalších). Přesto, ač je sám advokátem, tedy právním profesionálem, nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen. Navíc v této věci mu byla poskytnuta i další lhůta k odstranění vad podání (ústavní stížnosti), ale ani v této lhůtě, ani po jejím uplynutí vady neodstranil.
5. Podle Ústavního soudu byl stěžovatel dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení, další poučování nelze považovat za efektivní, proto Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2025
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj