Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Hanou Levovou, advokátkou, sídlem Jaltská 906/1, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soud v Plzni č. j. 11 Co 74/2024-1343 ze dne 10. 9. 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a) Ivany K., b) nezletilé Petry K. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že Krajský soud v Plzni ("odvolací soud") porušil jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále namítá porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
2. Okresní soud v Karlových Varech ("opatrovnický soud") svěřil rozsudkem č. j. 0 P 129/2020-1155 ze dne 10. 1. 2024 dceru [nyní téměř desetiletou vedlejší účastnici b)] do péče otce (stěžovatele) a rodičům uložil povinnost platit výživné. Opatrovnický soud dospěl k následujícím závěrům:
Matka [vedlejší účastnice a)] omezovala styk otce s dcerou, kterou dostatečně nemotivovala a styk záměrně znesnadňovala, což se neblaze projevilo na fyzickém i duševním rozpoložení nezletilé. Bylo prokázáno, že u obou rodičů jsou dobrá výchovná prostředí a že nezletilá má k oběma rodičům láskyplný vztah.
Matka byla trestně stíhána pro podezření z týrání sestry nezletilé; obžaloby byla zproštěna. Otec ve snaze převzít do péče i nezletilou dceru [vedlejší účastnici a)] inicioval v lednu 2024 další trestněprávní prověřování a označil důkazy, jež opatrovnický soud přesvědčily, že i nezletilá může být v domácnosti matky fyzicky či psychicky týrána, a proto prostřednictvím předběžných opatření rozhodl o rychlé změně výchovného prostředí nezletilé, která byla od ledna 2023 u otce. Dcera s matkou odmítá komunikovat.
Není v zájmu dcery, aby výchovné prostředí bylo znovu změněno, neboť bylo prokázáno, že matka nezletilou manipuluje proti otci a brání jejímu styku s ním. Není vyloučeno, že kdyby opatrovnický soud rozhodl ve prospěch matky, ta by s dcerou znovu manipulovala a bránila by jejímu styku s otcem v souladu s jejím osobnostním nastavením se sklony ke zvýšenému prožívání a teatrálnosti, sobeckosti (histrionská porucha osobnosti). Nejlepším zájmem nezletilé je dlouhodobě zachovat stávající stav (péče a výchovné prostředí otce).
3. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu změnil a nezletilou svěřil do střídavé péče rodičů (s běžným stykem po týdnu a speciální úpravou svátků a prázdnin); odvolací soud rovněž rozhodl o povinnosti rodičů platit výživné. Odvolací soud dospěl k následujícím závěrům:
Od doby původní úpravy péče o nezletilou se podstatně změnily poměry. Nezletilá je již ve věku umožňujícím její svěření do střídavé péče, není již citově závislá na matce a je zvyklá i na péči otce, do jehož zatímní péče byla předána v únoru 2023 na základě předběžného opatření.
Oba rodiče mají zájem o nezletilou pečovat a oba mají dobré podmínky pro zajištění péče o ni; nezletilá má k oběma rodičům pozitivní citové vazby, ráda pobývá u každého z nich a podle jejího aktuálního přání (zjištěného pohovorem opatrovníka s nezletilou ze září 2024) by chtěla být v rovnoměrné péči obou rodičů.
Překážkou pro úpravu střídavé péče není ani histrionská porucha osobnosti matky; v rámci trestního řízení ani opatrovnického řízení nebylo prokázáno násilné chování matky vůči nezletilé. Překážkou není ani prokázané chování matky spočívající v bránění otci a negativním ovlivňování, obdobné chování bylo prokázáno rovněž na straně otce.
4. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel popisuje dříve vydaná rozhodnutí o předběžném opatření, na základě kterých byla nezletilá v péči otce z důvodu podezření z probíhajícího týrání dcery a její sestry ze strany matky. Kontaktu matky s dcerou nebránil a vždy jednal podle doporučení odborníků. Stěžovatel dále namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé a nepředvídatelně: rozhodl o střídavé péči, byť dospěl k závěru, že opatrovnický soud zjistil skutkový stav správně a dostatečně; odvolací soud měl případně dokazování adekvátně doplnit. Nezletilá dcera podle stěžovatele opakovaně vyjadřovala přání ohledně úpravy péče rozporuplně a pod výrazným vlivem matky. Odvolací soud měl zjistit názor nezletilé pohovorem sám či měl nechat vypracovat znalecký posudek o manipulaci matky; nekriticky vycházel z posledně vysloveného přání nezletilé, aniž by jej řádně hodnotil s ohledem na její věk a rozumovou a emoční vyspělost (což je v rozporu s nálezem sp. zn. IV. ÚS 2206/23 ze dne 8. 1. 2024; a nálezem sp. zn. II. ÚS 1192/22 ze dne 7. 9. 2023).
5. Odvolací soud pominul prokázanou manipulaci ze strany matky; nadto bez dalšího otci stanovil styk v liché týdny, byť bylo ze spisu známo, že rodina otce (včetně dcery současné manželky) spolu může trávit čas pouze o sudých víkendech. Otec se s matkou bude vídat ve škole nezletilé, protože dcera současné manželky otce je její spolužačkou. Odvolací soud zpřetrhal pouto mezi nezletilou a její plnorodou sestrou, podle stěžovatele chybně stanovil dobu pro předávání nezletilé během vánočních prázdnin a při dělení finančních nákladů nevycházel ze spravedlivého uspořádání poměrů.
6. Stěžovatel dále tvrdí, že odvolací soud mu znemožnil předložit důkazy ohledně nevhodného výchovného prostředí u matky a bránit se proti nedůvodnému obvinění, že jednal účelově, když na matku podal trestní oznámení. Napadený rozsudek je podle stěžovatele v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014; nález sp. zn. III. ÚS 882/22 ze dne 22. 8. 2022; či nález sp. zn. IV. ÚS 1286/18 ze dne 31. 8. 2018).
7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
9. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů - jako orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Opatrovnické soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).
10. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočilo. Odvolací soud podle Ústavního soudu ústavně konformně odůvodnil, proč je zvolený model střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilé; přitom bez dalšího nevycházel pouze z vysloveného přání dcery. Naopak, řádně hodnotil způsobilost obou rodičů ke střídavé péči. Také řádně odůvodnil, proč negativní chování matky nepovažuje s ohledem na obdobné negativní jednání otce za překážku modelu střídavé péče. Obdobně zohlednil, že v opatrovnickém řízení ani v trestním řízení nebylo prokázáno násilné chování matky vůči nezletilé (viz bod 9 napadeného rozsudku).
11. Namítá-li stěžovatel, že by mu a jeho rodině lépe vyhovoval "sudý" týden, nikoliv "lichý", že odvolací soud chybně stanovil dobu pro předávání nezletilé během vánočních prázdnin, či že bude muset matku i nadále vídat při předávání nezletilé ve škole, neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci. Úkolem Ústavního soudu není posuzovat vhodnost konkrétního nastavení modelu střídavé péče v jeho detailech.
12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože Ústavní soud projednal ústavní stížnost stěžovatele bez zbytečného odkladu, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2025
Pavel Šámal v. r předseda senátu