Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Vávrové, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí České advokátní komory č. j. 10.01-000581/25-000 ze dne 9. 12. 2025, za účasti České advokátní komory, jako účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 12. 2. 2026 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí.
2. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty před odmítnutím ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovatelce nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožné stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1633/25 ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1634/25 ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 1786/25 ze dne 26. 8. 2025). Byť stěžovatelka podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.
4. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či snad znemožnit přístup k Ústavnímu soudu a dosažení spravedlivého rozhodnutí. Zastoupení advokátem má naopak zaručit, že podstata věci bude posouzena kvalifikovaným profesionálem. Ten může jednak posoudit, zda by podání ústavní stížnosti nebylo zjevně bezúspěšným uplatňováním práva (a tuto skutečnost případně svému klientovi sdělit), ale zejména zajistit, aby podání bylo sepsáno kvalifikovaně a mělo skutečný potenciál dosáhnout řešení příznivého pro jednotlivce, který namítá porušení svých ústavně zaručených práv.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Martin Smolek v. r. soudce zpravodaj