Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vinostrada s. r. o., sídlem Korunní 588/4, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 9 A 65/2022-275, a s ní spojeném návrhu na zrušení částí první, třetí a čtvrté zákona č. 26/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 písm. u) až y), § 14a, 14b, 16b a 27 odst. 10 zákona o vinohradnictví a vinařství, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a ředitele inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podnikat a na soudní ochranu. Z obdobných důvodů s ústavní stížností spojuje návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a uvedených částí jeho novelizace.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022 č. j. SZPI/BF176-120/2022 rozhodl o uložení povinnosti stěžovatelce stáhnout prodávaná vína z oběhu pro porušení povinnosti oznámit dovoz nebalených vín. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem mimo jiné uvedené rozhodnutí zrušil a vrátil věc vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že výkladem zákonného pojmu "jednorázový obal" správními soudy dochází k neoprávněnému omezení jejího podnikání. Uznává, že nynější procesní situace nasvědčuje nepřípustnosti ústavní stížnosti, avšak v její věci jsou dány výjimečné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které přípustnost návrhu opodstatňují; problematika se týká celého podnikatelského odvětví a ve správním řízení dochází k cíleným průtahům, přestože městský soud rozhodnutí vedlejšího účastníka již dříve jiným rozsudkem zrušil. Návrh na zrušení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a části jeho novelizace stěžovatelka odůvodňuje jejich diskriminační povahou, vadami legislativního procesu a tím, že tato napadená ustanovení představují důsledek klientelismu ve státní správě.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Představuje krajní prostředek k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem možná. Podmínkou projednání ústavní stížnosti je tudíž obecně i pravomocné skončení předchozího řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1696/21, ze dne 15. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 37/23 či ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. II. ÚS 986/24).
6. Ústavní soud tedy nemůže zasahovat do řízení, které stále probíhá. Nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní jiný orgán veřejné moci, jenž je k tomu oprávněn. Probíhá-li souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné řízení k ochraně práv stěžovatele, Ústavní soud se musí posouzení ústavní stížnosti zdržet. Proto mimo jiné platí, že nepřípustná je i ústavní stížnost žalobce směřující proti rozhodnutí správního soudu, jímž se ruší žalobou napadené správní rozhodnutí a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. usnesení ze dne 12. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 668/18, ze dne 31. 1. 2019 sp. zn. III. ÚS 1929/18 či ze dne 4. 3. 2019 sp. zn. II. ÚS 438/19).
7. V nynější věci městský soud napadeným rozsudkem zrušil žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu k dalšímu řízení vrátil. Žalobě stěžovatelky tudíž bylo, byť nikoli "věcným" rozhodnutím, vyhověno. Napadený rozsudek tedy není konečným rozhodnutím; správní řízení nadále probíhá a stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv dává k dispozici. Odmítnutím nynějšího návrhu přitom není dotčen přístup stěžovatelky k Ústavnímu soudu; bude-li stěžovatelka i po skončení probíhajícího řízení nadále přesvědčena o porušení svých ústavně zaručených práv, může se Ústavní soud věcí eventuálně zabývat na podkladě nové ústavní stížnosti, samozřejmě v závislosti na způsobu vyřízení věci a za splnění dalších procesních předpokladů projednání návrhu. Nynější ústavní stížnost je však předčasná.
8. Ústavní soud zde přitom neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, kterých se stěžovatelka dovolává. Obdobných okolností se stěžovatelka dovolávala v řízení o jiné její ústavní stížnosti proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2024 č. j. 6 As 334/2023-38, který předchází vydání nyní napadeného rozsudku. Ústavní soud tehdy odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 12. 2. 2025 sp. zn. I. ÚS 2856/24 jako návrh nepřípustný rovněž pro předčasnost.
9. Dovodil tehdy, že v dané věci jde jen o výklad správního práva; panují-li zde neshody mezi Nejvyšším správním soudem a městským soudem, nejde o výjimečnou okolnost zasluhující předčasný zásah Ústavního soudu. Rovněž dovodil, že ani potenciální dotčení celého podnikatelského sektoru není rozhodné, protože nejde o potřebu výkladu ústavního práva. Konečně také neshledal výjimečné okolnosti podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože je stěžovatelka dovozovala z celkové doby řízení; to však není smyslem uvedeného ustanovení, které se týká průtahů při aktuálním projednávání již podaného opravného prostředku.
10. Důvody již vyslovené Ústavním soudem se uplatní bez dalšího i zde. Jde nadále o výklad správního práva. Nadále z ničeho neplyne, že by řízení o podaném opravném prostředku bylo zatíženo značnými průtahy. Stěžovatelka průtahy před správním orgánem dovozuje ze skutečností, které se udály před zrušením rozhodnutí vedlejšího účastníka napadeným rozsudkem. Tyto okolnosti však pro uplatnění § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu rozhodné nejsou. Nyní před správními orgány probíhá nové řízení. V dalších podrobnostech lze na odůvodnění usnesení sp. zn. I. ÚS 2856/24 odkázat.
11. Konečně návrh stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona bez dalšího sdílí jakožto návrh akcesorický osud ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
12. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení napadených ustanovení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona; z téhož důvodu zde Ústavní soud rozhodl v senátu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu