Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Sáry Kolmanové, zastoupené JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 12 Co 479/2024-98 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 22. července 2024 č. j. 11 C 87/2021-74, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro Ústecký kraj, sídlem Velká hradební 39/61, Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí totiž, že porušují její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Finanční úřad pro Ústecký kraj (v původním řízení vystupoval jako žalobce, nyní je vedlejším účastníkem) podal proti stěžovatelce žalobu o neúčinnost darovací smlouvy k nemovitostem uzavřené mezi otcem stěžovatelky jako dárcem a stěžovatelkou jako obdarovanou a o zaplacení částky 5 023 000 Kč. Okresní soud v Mostě (okresní soud) rozsudkem ze dne 3. 6. 2024 č. j. 11 C 87/2021-61 určil, že právní jednání - uvedená darovací smlouva - není vůči žalobci právně účinná, stěžovatelce uložil povinnost zaplatit částku 5 023 000 Kč, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 251 150 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Stěžovatelka napadla rozsudek odvoláním. Okresní soud ji vyzval, aby ve stanovené lhůtě zaplatila soudní poplatek za odvolání v částce 251 150 Kč s poučením o zastavení odvolacího řízení v případě nezaplacení. Ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku stěžovatelka podala žádost o osvobození od soudních poplatků. Poukázala na své majetkové poměry v souvislosti s vysokou částkou poplatku. Zároveň namítla, že poplatek byl vyměřen v nesprávné výši a měl by činit pouze částku 5 000 Kč.
3. Napadeným usnesením okresní soud opravil výrok IV. rozsudku okresního soudu ze dne 3. 6. 2024 č. j. 11 C 87/2021-61 tak, že správná výše soudního poplatku je 256 150 Kč (výrok I), osvobození od soudních poplatků k žádosti stěžovatelky nepřiznal (výrok II). Dospěl totiž k závěru, že zde není objektivní překážka, která by jí bránila jej uhradit. Stěžovatelka neprokázala, že nemá dostatek finančních prostředků, a že by se do nepříznivě finanční situace nedostala vlastní vinou. Příjem stěžovatelky byl zcela dostačující, aby byla schopna finanční prostředky každý měsíc ušetřit na případné výdaje představující například úhradu soudního poplatku. Okresní soud přezkoumal i výši poplatku a dospěl k závěru, že je stanovena správně [podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku a podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku].
4. Krajský soud v Ústí nad Labem (krajský soud) napadeným rozhodnutím změnil výrok I tak, že se opravné usnesení nevydává a potvrdil napadené usnesení ve výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Ztotožnil se se závěrem, že majetková situace stěžovatelky neumožňuje osvobození od jejich placení.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje závěry obecných soudů o svých majetkových poměrech. Soudy podle ní rezignovaly na posouzení objektivní aktuální neschopnosti zaplatit soudní poplatek, neměly snahu zjistit její skutečné majetkové poměry a upřednostnily fiskální zájmy státu. Okresní soud navíc nevycházel z objektivní neschopnosti stěžovatelky soudní poplatek zaplatit, ale z jejích minulých příjmů. Opakovala svou námitku, že výše poplatku by měla činit částku 5 000 Kč.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. V posuzované věci jde o problematiku osvobození od soudních poplatků. Je přitom předně pravomocí obecných soudů, aby o osvobození osob od soudních poplatků rozhodovaly. Ústavní soud může do jejich rozhodnutí zasáhnout výjimečně, zejména v případech, kdy by vykazovala znaky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo kdy by z rozhodnutí žádným způsobem nevyplývalo, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny [srov. nález ze dne 28. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2557/13 (N 145/74 SbNU 235), bod 14, nebo usnesení ze dne 7. 11. 2022 sp. zn. II. ÚS 2947/22, bod 7].
8. Taková pochybení Ústavní soud neshledal. Okresní soud své rozhodnutí postavil zejména na zjištění, že majetkové poměry stěžovatelky umožňují zaplacení soudního poplatku. Zkoumal přitom nejen měsíční příjmy a výdaje na bankovních účtech stěžovatelky, výnosy z podnikání, ale přihlédl i ke skutečnosti, že stěžovatelka v nedávné době obdržela značnou částku peněz za prodej nemovitosti. Jakkoliv stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí, žádným konkrétním způsobem je v ústavní stížnosti nerozporuje. Pokud tvrdí, že je bez prostředků, podrobná zjištění obecných soudů tomu neodpovídají. Ústavní soud přitom úvahy obecných soudů považuje za dostatečně a přesvědčivě odůvodněné, stejně jako výměru výše soudního poplatku.
9. Stěžovatelce lze dát za pravdu, že obecné soudy mají při posuzování opodstatněnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů, nikoliv tedy minulých či budoucích [srov. nález ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 659/12 (N 204/75 SbNU 287), nebo ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 3112/17 (N 30/88 SbNU 431), bod 19]. Uvedené však neznamená, že v úvahu nelze brát žádné již vynaložené výdaje žadatele. Výdaje vynaložené v období bezprostředně před podáním žádosti jsou naopak vhodné pro vytvoření dostatečné představy o aktuálních majetkových poměrech žadatele.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu