II. ÚS 637/25

Odůvodnění

1. Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha 1, Vnější služba ("policejní orgán"), uložila stěžovateli pořádkovou pokutu 10 000 Kč, neboť se nedostavil na předvolání k výslechu podle § 158 odst. 7 trestního řádu. Okresní soud v Chomutově ("okresní soud") stížnost jako nedůvodnou zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v napadených usneseních porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ("Ústava").

3. Napadená rozhodnutí považuje stěžovatel za překvapivá a má zato, že jde o projev zneužití pravomoci a šikanu "nesympatického" jedince. V trestním řízení, které bylo čtyřikrát odloženo, státní zastupitelství věc opakovaně vrátilo a nařídilo provést výslech poškozeného - stěžovatele. Na předvolání na 25. listopadu 2024 stěžovatel reagoval požadavkem na přeložení na dřívější termín (22. listopadu 2025), kterému nebylo vyhověno. Dne 25. listopadu 2024 se ale stěžovatel nedostavil, za což mu byla uložena pořádková pokuta.

4. Stěžovatel tvrdí, že v řízení byl aktivním účastníkem, byl jeho iniciátorem a s orgány policie spolupracoval. Chtěl se poradit s advokátem, který však nebyl v daném týdnu přítomen. Uložení pořádkové pokuty stěžovatel považuje za nepřiměřené i s ohledem na délku řízení a má za to, že takový postup má být užit proti osobám, které se protiví příkazům veřejné moci. Stěžovatel zpochybňuje i nezaujatost policejního orgánu, kterou dovozuje ze způsobu, jak bylo reagováno na jeho požadavek na náhradu nákladů spojených s účastí na podání vysvětlení ve výši 9 468,75 Kč, posouzený jako pokus o podvod a věc byla postoupena správnímu orgánu. S ohledem na uvedené okolnosti navrhuje stěžovatel napadená usnesení zrušit.

5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že pořádková pokuta je výjimečné opatření, které příslušný policista za poslední dva roky použil jen jednou - proti stěžovateli.

6. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je soudním orgánem ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Na postup orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud reaguje jen tehdy, vyvolává-li aplikace trestně-procesních předpisů u stěžovatele reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožuje. Ústavní soud proto zasáhne jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, znamenajících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole.

8. Z napadených usnesení a z podrobného popisu průběhu řízení okresním soudem bylo zjištěno, že stěžovatel byl k podání vysvětlení opakovaně a řádně předvoláván od února 2024, avšak dostavil se k němu až po uložení pořádkové pokuty. Stěžovatel přitom opakovaně namítal nepřiměřenou délku řízení a nevyhovění žádosti o změnu termínu spojoval s podnětem k přezkumu postupu policejního orgánu. Takové jednání považují orgány činné v trestním řízení za účelové a snahu obstruovat; policejní orgán dříve na nepřítomnost stěžovatele reagoval benevolentně a umožnil mu písemné vyjádření ve věci. Řádně neomluvená neúčast u podání vysvětlení dne 25. listopadu 2024 není ojedinělý exces stěžovatele, který opakovaně nerespektoval svoji povinnost dostavit se na policii, ač byl o možných sankcích vyrozuměn. K podání vysvětlení byl stěžovatel předvolán k policejnímu orgánu v místě bydliště, nikoli v místě, kde trestní řízení probíhá; přesto si za účast na opakovaně odloženém úkonu vyúčtoval náhradu ve výši blížící se uložené pořádkové pokutě.

9. Pořádková pokuta byla stěžovateli uložena v situaci, kdy byl opakovaně poučen o této sankci, a přesto se bez řádné omluvy nedostavil k policejnímu orgánu. Sankce byla stěžovateli uložena v zákonem stanoveném rozmezí, přiměřeností konkrétní výše se orgány činné v trestním řízení zabývaly a její uložení není nezákonným zásahem do vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) jsou zárukou, že konkrétní řízení bude probíhat podle předem stanovených pravidel, a nevylučuje uložení sankce v případech, kdy účastník nerespektuje své zákonné povinnosti. Blíže nespecifikovaný odkaz na potřebu poradit se s advokátem nelze v kontextu opakovaně odloženého podání vysvětlení považovat za porušení práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny).

10. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit porušení jeho základních práv uložením pořádkové pokuty. Orgány činné v trestním řízení srozumitelně vysvětlily, jaké důvody je k takovému rozhodnutí vedly, své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily a Ústavní soud v nich nespatřuje tvrzený zásah.

11. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jako výraz jejich rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená usnesení jsou ústavně konformní, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu