Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. K. W., t. č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2026, č. j. 2 To 88/2025-1270, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto usnesení, takto:
Výrok
Vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2026, č. j. 2 To 88/2025-1270, se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel zároveň žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 8. 2025, č. j. 3 Nt 57/2023-1084, bylo pod bodem I. rozhodnuto, že se stěžovatel, státní občan Polské republiky, předává na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Krajským soudem v Čenstochové dne 23. 8. 2022, sp. zn. II KOP 46/22, do Polské republiky k výkonu trestu odnětí svobody v délce 4 let a 6 měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Čenstochové ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. II K 64/12, který ve spojení s rozhodnutím Odvolacího soudu v Katovicích nabyl právní moci dne 15. 4. 2021, a to pro skutek spočívající v daňových deliktech. Týmž usnesením rozhodl krajský soud pod bodem II. o tom, že se stěžovatel podle § 205 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních předává do Polské republiky k trestnímu stíhání na podkladě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Krajským soudem v Katovicích dne 22. 11. 2023, sp. zn. XVI KOP 67/23, pro trestné činy daňové povahy.
4. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, která byla nyní napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vytýká vrchnímu soudu, že porušil stěžovatelovo právo být slyšen, když nenařídil ve věci veřejné zasedání, ačkoliv o něj stěžovatel žádal, a ke stěžovatelem uvedeným důvodům pro konání veřejného zasedání se nijak nevyjádřil. Stěžovatel ve veřejném zasedání chtěl uvést konkrétní důvody pro fakultativní nepředání stěžovatele do Polské republiky. Usnesení vrchního soudu považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné.
6. K návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí stěžovatel uvádí, že dle sdělení Vazební věznice v Ostravě uplyne zákonná lhůta pro předání stěžovatele do Polské republiky dne 16. 1. 2026. Při odkladu vykonatelnosti nedojde k ohrožení veřejného zájmu, neboť stěžovatel se až do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti bude nacházet ve Vazební věznici Ostrava, stejně jako je tomu nyní. Došlo-li by v době rozhodování o ústavní stížnosti k předání stěžovatele do ciziny a následně by ústavní stížnost byla shledána důvodnou, vznikla by tím na straně stěžovatele nevratná újma a rozhodnutí Ústavního soudu by mělo toliko akademickou povahu.
7. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. Odložení vykonatelnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť stěžovatel se nachází v předávací vazbě a odkladem vykonatelnosti usnesení vrchního soudu se na této okolnosti nic nezmění. Stěžovatel tedy stále bude k dispozici pro úkony orgánů činných v trestním řízení. Odkladem vykonatelnosti nevznikne újma žádným třetím osobám. Naopak stěžovateli hrozí újma výrazná, neboť při (případném) úspěchu jeho ústavní stížnosti a vydání kasačního nálezu Ústavním soudem by již byl stěžovatel předán do Polské republiky a jeho případné navrácení zpět do České republiky by již bylo krajně nejisté. Případný kasační nález Ústavního soudu by tak již na postavení stěžovatele s největší pravděpodobností neměl faktický dopad.
9. Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím výsledek řízení o ústavní stížnosti jakkoli předjímal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu