Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace CZAD Praha s. r. o., sídlem [adresa] Praha 2, zastoupené JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem [adresa] Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1721/2024-254 ze dne 17. 12. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 292/2023-208 ze dne 3. 1. 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a obchodní korporace 2H ACTION s. r. o., sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Pardubicích ("nalézací soud") rozsudkem č. j. 6 C 244/2020-165 ze dne 30. 6. 2023 zamítl žalobu stěžovatelky o určení, že odstoupení od kupní smlouvy, kterou s vedlejší účastnicí uzavřely 8. 6. 2013, učiněné vedlejší účastnicí 13. 7. 2020, je neplatné. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("odvolací soud") napadeným rozsudkem poté, co připustil změny žaloby, změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že zamítl žalobu o určení, že právní vztah účastnic založený kupní smlouvou uzavřenou dne 8. 6. 2013 nadále trvá a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 3. Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy nevypořádaly s její stěžejní argumentací, že splátkový kalendář nemůže být závazný jako součást kupní smlouvy (prodlení s jeho splácením bylo důvodem, proč vedlejší účastnice od kupní smlouvy odstoupila), protože první splátka podle něho byla stanovena na 10. 6. 2013, kdy ještě nebyla uzavřena ani kupní smlouva, která byla podepsána až dne 27. 9. 2013, jak vyplývá z ověřovacích doložek podpisů. Toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud, přestože stěžovatelka v dovolání mimo jiné namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil okamžik uzavření kupní smlouvy. Nejvyšší soud dostatečně nerozlišil mezi skutkovou a právní otázkou předestřenou v dovolání a nesprávně vyšel z toho, že kupní smlouva nabyla platnosti a účinnosti již 8. 6. 2013. Za daných okolností se měl Nejvyšší soud předloženou právní otázkou zabývat.
4. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů, do jejichž rozhodovací činnosti Ústavní soud zasáhne pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. 5. Podle Ústavního soudu nejsou protiústavní závěry soudů, že sporná kupní smlouva byla uzavřena (již) 8. 6. 2013 a že den podpisů na písemném vyhotovení smlouvy či jejich ověření nemusejí být obecně totožné se dnem uzavření smlouvy. Zjišťování okolností a okamžiku uzavření smlouvy je otázkou skutkovou, k jejímuž přehodnocování není povolán Nejvyšší soud ani Ústavní soud. Žádné ústavněprávní deficity v procesu zjišťování skutkového stavu přitom Ústavní soud v napadeném rozsudku odvolacího soudu neshledal. 6. Namítá-li stěžovatelka, že se Nejvyšší soud měl věcně zabývat jejím dovoláním, pomíjí, že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud (§ 239 o. s. ř.) a je zejména jeho úlohou sjednocovat výklad podústavního práva. V napadeném usnesení Nejvyšší soud dostatečným způsobem vysvětlil, proč je stěžovatelčino dovolání nepřípustné, resp. že napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu