Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. K., zastoupeného JUDr. Michalem Ptáčkem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 26, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, č. j. 16 Co 131/2024-576, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a N. U., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2025, č. j. 16 Co 131/2024-576, se v části II. výroku, kterým bylo stěžovateli uloženo: - uhradit nedoplatek výživného pro nezl. A. v částce 1.060.000 Kč k tvorbě úspor na majetkový účet pod číslem X podle Smlouvy o investičních službách číslo X uzavřené mezi nezletilým A. K. a Českou spořitelnou, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782 dne 10. 12. 2024, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku; a - uhradit nedoplatek výživného pro nezl. N. v částce 1.530.000 Kč k tvorbě úspor na majetkový účet pod číslem Y podle Smlouvy o investičních službách číslo Y uzavřené mezi nezletilou N. K. a Českou spořitelnou, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, IČO 45244782 dne 10. 12. 2024, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel žádá o odklad vykonatelnosti části napadeného rozsudku (II. výroku), a to do výše částky, která je určena k tzv. tvorbě úspor, tj. pro nezletilého A. v částce 1.060.000 Kč a pro nezletilou N. v částce 1.530.000 Kč, a má být složena na konkrétní účty v bance vedené na nezletilé děti stěžovatele.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že návrhem podaným dne 27. 12. 2022 žádala vedlejší účastnice (matka nezletilých dětí) u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") o zvýšení výživného na A. a na N. s odůvodněním, že u obou dětí došlo ke změně poměrů. Okresní soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 0 P 110/2023-513, rozhodl tak, že A. svěřil do péče otce (výrok I.); vedlejší účastnici uložil povinnost platit výživné na A. v částce 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2023 (výrok II.); nedoplatek na výživném na A. za období od 1. 9. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 24.500 Kč je povinna zaplatit stěžovateli (výrok III.); stěžovateli uložil povinnost platit výživné na A. od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 v částce 50.000 Kč měsíčně (výrok IV.); nedoplatek za výživné od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 468.000 Kč na A. je stěžovatel povinen zaplatit vedlejší účastnici (V. výrok); stěžovateli byla uložena povinnost platit na N. od 1. 9. 2022 do budoucna částku ve výši 40.000 Kč měsíčně (výrok VI.); stěžovateli dále bylo uloženo platit výživné na tvorbu úspor N. ve výši 10.000 Kč měsíčně na jmenovaný účet vedený u platebního ústavu, a to od 1. 4. 2024 do budoucna (výrok VII.); nedoplatek na výživném pro N. ve výši 589.000 Kč je stěžovatel povinen uhradit k rukám vedlejší účastnice (výrok VIII.); styk stěžovatele s N. nebyl upraven (výrok IX.); styk vedlejší účastnice s A. nebyl upraven (výrok X.); tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 2. 2019, č. j. 0 P 92/2017-316 (výrok XI.) a dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XII.).
4. Stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu ve výrocích II., III., IV., V., VI., VII., VIII., XI. a XII. odvoláním, tj. jeho odvolání směřovalo do všech výroků týkajících se výše výživného, kdy brojil proti jeho údajně nepřiměřené výši. Vedlejší účastnice rozsudek okresního soudu odvoláním nenapadla. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrdil (výrok I.); v napadených výrocích III., IV., V., VI., VII., VIII. a IX. krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen platit výživné na A. od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2022 v částce 40.000 Kč měsíčně (z toho 20.000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 20.000 Kč ke tvorbě úspor), od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023v částce 55.000 Kč (z toho 20.000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 35.000 Kč ke tvorbě úspor), nedoplatek za období od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2023 ve výši 1.456.000 Kč je stěžovatel povinen uhradit v částce 396.000 Kč k rukám vedlejší účastnice a v částce 1.060.000 Kč na tvorbu úspor. Ve vztahu k N. je stěžovatel povinen platit od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2022 výživné v částce 35.000 Kč měsíčně (z toho 15.000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 20.000 Kč na tvorbu úspor), od 1. 9. 2022 do budoucna je stěžovatel povinen platit výživné v částce 55.000 Kč měsíčně (z toho 20.000 Kč k rukám vedlejší účastnice a 35.000 Kč měsíčně na tvorbu úspor), nedoplatek na výživném ve výši 1.751.000 Kč za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2024 je stěžovatel povinen uhradit k rukám vedlejší účastnice ve výši 221.000 Kč a v částce ve výši 1.530.000 Kč k tvorbě úspor (výrok II.). Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
5. Stěžovatel žádá o odklad vykonatelnosti části II. výroku napadeného rozsudku krajského soudu, který odůvodňuje tím, že zaplatí-li částku určenou k tvorbě úspor na speciální bankovní účty, bude následně obtížné navrácení peněz zpět stěžovateli, neboť dispozice s těmito prostředky bude s ohledem na věk dětí podmíněna rozhodnutím soudu. Dlužné výživné určené ke tvorbě úspor za obě nezletilé děti má stěžovatel zaplatit nejpozději na začátku srpna 2025.
6. Ústavní soud může podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu shora uvedené konkrétní relevantní okolnosti věci vyplývající z ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny. Odložení vykonatelnosti části napadeného rozsudku nebrání žádný důležitý veřejný zájem, jeho výkon by naopak mohl pro stěžovatele představovat nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám, tj. nezletilým dětem stěžovatele, které jsou bez ohledu na spořící složku výživného nadprůměrně finančně zajištěny.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odložil vykonatelnost části II. výroku napadeného rozsudku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu