II. ÚS 97/25

Odůvodnění

1. Vedlejší účastník a) se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ("zákon o svobodném přístupu k informacím"), domáhal u Magistrátu města Zlína, Městského informačního a turistického střediska ("povinný subjekt"), sdělení platových informací týkajících se stěžovatelky za období let 2018 až 2022. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím č. j. MMZL 011204/2023 ze dne 13. 1. 2023 s odkazem na § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož je možné odmítnout žádost, je-li cílem žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace. Odvolání vedlejšího účastníka a) proti tomuto rozhodnutí zamítl vedlejší účastník b) rozhodnutím č. j. KUZL 19424/2023, sp. zn. KUSP 14343/2023 PŽÚ, ze dne 22. 2. 2023, a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu.

2. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka b) podal vedlejší účastník a) správní žalobu, na jejímž podkladě Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka b) i povinného subjektu (výrok I), nařídil Magistrátu města Zlín poskytnout vedlejšímu účastníkovi a) požadované informace (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Proti rozsudku krajského soudu podali vedlejší účastník b) a stěžovatelka kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud ("NSS") zamítl napadeným rozsudkem (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 1 až 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 4. Stěžovatelka namítá, že správní soudy fakticky vyprázdnily smysl a použitelnost § 11a odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle stěžovatelky postačí pro účely tohoto ustanovení dovodit cíl žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu. V dané věci povinný subjekt i vedlejší účastník b) prokázali a doložili naplnění této podmínky a záměr způsobit nátlak na stěžovatelku dokonce sám žadatel přiznal. Přestože krajský soud zhodnotil jednání žadatele na jeho facebookovém profilu jako "hulvátské", nátlak na stěžovatelku z této ani z jiných okolností nevyvodil. V napadených rozhodnutích absentuje logické vysvětlení, jak lze stěžovatelčino jednání v souladu se zákonem, její znalosti, schopnosti a dovednosti kontrolovat prostřednictvím sdělování výše jejího platu za několik let zpětně. Většina zaměstnanců vnímá své údaje jako mimořádně citlivou součást svého nejužšího soukromí. Do stěžovatelčiny důstojnosti je zasahováno nejen vedlejším účastníkem a) prostřednictvím jeho veřejného šíření nepravdivých a dehonestujících výroků, ale rovněž rozhodnutími soudů, že takové osobě má stěžovatelka poskytnout své osobní platové údaje za účelem údajné veřejné kontroly.

5. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení § 8c odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, který odůvodnila tím, že zákonodárce nerespektoval závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17. 10. 2017 (N 188/87 SbNU 77) a plošně vyloučil právo na ochranu soukromí u významné skupiny osob, a založil tím u nich nerovné postavení vůči ostatním osobám.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. 8. Otázkou poskytování informací o platu a odměnách zaměstnanců podle zákona o svobodném přístupu k informacím se Ústavní soud podrobně zabýval ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16. V něm mimo jiné vymezil kritéria, která je třeba při vážení významu a intenzity dotčených práv v jednotlivých případech střetu ústavně zaručených základních práv zohlednit. Před poskytnutím informací o platu a odměnách zaměstnance (v tehdejší situaci na základě § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím), je nezbytné provést test proporcionality a v jeho rámci posoudit zejména, zda a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. "společenského hlídacího psa"; d) informace existuje a je dostupná. 9. Uvedená kritéria v projednávané věci správní soudy výslovně zohlednily a vyložily, že jsou jednotlivé podmínky pro poskytnutí požadované informace naplněny (viz zejm. body 25 až 30 a 36 rozsudku krajského soudu a body 35 až 38 rozsudku NSS). V rámci tohoto posouzení mimo jiné zohlednily, že stěžovatelka je vedoucí oboru (tedy nikoli řadový zaměstnanec), u níž je s ohledem na její pozici zvýšený zájem na transparentnosti jejího odměňování. Dále předestřely, že jednání vedlejšího účastníka a) lze považovat za kontrolu činnosti povinného subjektu a efektivnosti vynakládání prostředků na odměňování jeho zaměstnanců. Současně správní soudy srozumitelně odůvodnily, že v posuzované věci nelze v přístupu vedlejšího účastníka a) spatřovat šikanózní jednání ve smyslu § 11a zákona o svobodném přístupu k informacím, byť jej lze považovat za "hulvátský" a vymykající se pravidlům slušnosti (viz body 31 až 35 rozsudku krajského soudu a body 40 až 43 rozsudku NSS). V těchto řádně odůvodněných úvahách a závěrech správních soudů neshledal Ústavní soud nic protiústavního. Skutečnost, že s nimi stěžovatelka nesouhlasí, porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá. 10. Navrhuje-li stěžovatelka zrušení § 8c odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, pomíjí, že toto ustanovení nebylo v posuzované věci aplikováno. Jak vysvětlil NSS v bodu 34 svého rozsudku (čímž korigoval dílčí nepřesnost krajského soudu), v dané věci šlo o posouzení splnění podmínek podle § 8c odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, který provedení testu proporcionality výslovně předjímá a který byl správními soudy řádně proveden. 11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2025

Pavel Šámal v. r. předseda senátu