III. ÚS 112/25

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality č. j. KRPU-155376-265/TČ-2022-040080-RP ze dne 5. srpna 2024 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

4. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

5. V případech, kdy stěžovatel napadá rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, je podle ustálené judikatury Ústavního soudu za účinný prostředek nápravy považován podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. června 2018, sp. zn. IV. ÚS 2843/21 ze dne 16. listopadu 2021, sp. zn. I. ÚS 1612/23 ze dne 20. července 2023, sp. zn. II. ÚS 2915/23 ze dne 13. listopadu 2023, sp. zn. I. ÚS 3231/23 ze dne 12. ledna 2024, sp. zn. I. ÚS 1003/24 ze dne 7. května 2024, sp. zn. I. ÚS 2838/24 ze dne 14. listopadu 2024 či sp. zn. III. ÚS 2700/24 ze dne 20. listopadu 2024; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.

6. V nyní posuzované věci stěžovatel nedokládá, a především ani netvrdí, že by před podáním ústavní stížnosti využil shora uvedeného procesního prostředku, naopak v ústavní stížnosti mylně tvrdí, že proti napadenému usnesení již zákon nepřipouští žádný další opravný prostředek. Pro nevyčerpání dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele je proto nutno ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou.

7. Ústavní soud tak uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal řádným způsobem všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost je proto nutno považovat za nepřípustnou, a jako taková musela být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnuta. Možnost dát podnět k výkonu dohledu nadále trvá. Po vyčerpání tohoto prostředku může stěžovatel podat ústavní stížnost znovu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 20. ledna 2025

Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka