Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti 1) Ladislava Karáska, 2) Jiřího Karáska, 3) Marie Zakopalové, všech zastoupených Mgr. Ludvíkem Novotným, LL.M., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. února 2024, č. j. 29 A 96/2020-260, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Magistrátu města Prostějova, sídlem nám. T. G. Masaryka 130/14, Prostějov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Napadeným výrokem krajský soud uložil vedlejšímu účastníkovi nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 80 192 Kč. Tyto náklady řízení podle krajského soudu sestávají z 6 úkonů právní služby pro 3 stěžovatele při hodnotě 1 úkonu ve výši 2 480 Kč (původní hodnota 3 100 snížená o 20 % z důvodu počtu stěžovatelů), 6 režijních paušálů ve výši 300 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených nákladů a soudních poplatků ve výši 24 000 Kč. Nad rámec těchto přiznaných nákladů řízení požadovali stěžovatelé i náklady za 2 další úkony právní služby - repliku v řízení před Nejvyšším správním soudem a vyjádření ze dne 11. 12. 2023. Tyto náklady jim krajský soud nepřiznal, neboť ze soudního spisu neplynulo, že by stěžovatelé v řízení o kasační stížnosti podali repliku a ve vyjádření ze dne 11. 12. 2023 stěžovatelé pouze zopakovali svá žalobní tvrzení.
Argumentace stěžovatelů
2. Stěžovatelé podávají proti shora označenému výroku rozsudku krajského soudu ústavní stížnost. Tento výrok rozhodnutí podle nich porušuje jejich základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
3. Namítají, že krajský soud měl přiznat náhradu nákladů i za podání repliky v řízení před Nejvyšším správním soudem. Nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že tuto repliku nepodali. Naopak z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu plyne, že ji podali. Rovněž za vyjádření ze dne 11. 12. 2023 měl krajský soud náhradu nákladů stěžovatelům přiznat. Není pravda, jak tvrdí krajský soud, že by stěžovatelé v tomto vyjádření pouze opakovali svá žalobní tvrzení. Stěžovatelé v něm reagovali na vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu. Při tom se museli držet svých žalobních bodů. Stěžovatelé odkazují na závěry Výboru pro advokátní etiku České advokátní komory, podle kterého jakákoliv materiální revize účelnosti úkonu právní služby orgány státní moci zasahuje do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. To v případě stěžovatelů krajský soud nedodržel. Kromě toho vyjádření obsahovalo též námitku podjatosti, za níž náleží stěžovatelům rovněž náhrada nákladů. Stěžovatelé dále nesouhlasí s tím, že režijní paušály přiznal krajský soud všem stěžovatelům dohromady, nikoliv každému zvlášť. Podle judikatury a odborné literatury má soud při společných úkonech za více zastoupených osob přiznat režijní paušál každé zastupované osobě. Celková částka, o kterou nesprávným postupem krajského soudu stěžovatelé přišli, činí 24 539,20 Kč. Nejde tedy o částku bagatelní. Stěžovatelé se domnívají, že je poměrně častou praxí obecných soudů krátit nároky účastníků na náhradu nákladů řízení. Navrhují, aby jim Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud úvodem připomíná, že se k problematice nákladů řízení staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze výjimečně, typicky pokud postup obecných soudů vykazuje prvky libovůle či svévole (např. nález sp. zn. I. ÚS 351/05).
5. Ještě vyšší zdrženlivost zastává Ústavní soud v případě, že předmětem ústavní stížnosti je bagatelní částka, tedy částka do 50 000 Kč [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2162/24; sp. zn. III. ÚS 3356/23; § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V projednávané věci se ústavní stížnost 3 stěžovatelů týká částky 24 539,20 Kč, tedy částky, která je jak při rozpočítání na jednotlivé stěžovatele, tak ve svém souhrnu, částkou bagatelní. Již jen tato skutečnost naznačuje, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Pro zásah Ústavního soudu by zde musely být dány výjimečné důvody, zejména pokud by zásah do ústavního práva byl natolik intenzivní, že by kolidoval s jeho samotnou podstatou a smyslem (nález sp. zn. III. ÚS 2018/15, bod 20).
6. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že výjimečné důvody ke zrušení nákladového výroku rozhodnutí krajského soudu dány nejsou. Ačkoliv lze souhlasit se stěžovateli v tom, že krajský soud zřejmě přehlédl jejich repliku v řízení o kasační stížnosti, jejíž podání plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu (bod 6 rozsudku), právě s ohledem na bagatelní výši nákladů - 3 121,8 Kč připadajících každému stěžovateli, nejde o případ neakceptovatelné svévole. Jinými slovy nelze dovodit, že by nepřiznání zmíněné částky zasáhlo do samotné podstaty a smyslu práva stěžovatelů na soudní ochranu či jiného ústavně zaručeného práva.
7. Ani ostatní námitky stěžovatelů nejsou opodstatněné. Hodnocení účelnosti vynaložených nákladů judikatura vyžaduje (nález sp. zn. III. ÚS 3000/11). Krajský soud svůj závěr o neúčelnosti vyjádření stěžovatelů řádně odůvodnil (bod 30 jeho rozsudku). Naproti tomu stěžovatelé neuvádějí, co ve vyjádření nad rámec své žaloby a závěrů plynoucích z rozsudku Nejvyššího správního soudu uváděli. Námitku podjatosti uplatnili již v žalobě (bod 11 rozsudku krajského soudu).
8. Pokud jde o počet režijních paušálů, které má soud u společných úkonů účastníkům řízení přiznat, objevují se v judikatuře i literatuře různé názory. Převažujícím názorem je, že soud přiznává pouze jeden režijní paušál pro všechny společně zastoupené účastníky (usnesení sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, rozsudek sp. zn. 25 Cdo 173/2016; Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 341 s.; Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š., Pirk, T. Náklady řízení. 1. vydání. Praha C. H. Beck, 2017, 54 s.). To je odůvodněno samotnou paušální povahou dané náhrady. Stěžovatelé ostatně v dané věci ani netvrdí, jaké konkrétní náklady kryté paušální náhradou měli v důsledku společného zastoupení vyšší.
Závěr
9. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Žádost stěžovatelů o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem je již jen s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti nedůvodná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu