Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené JUDr. Lenkou Kamišovou, LL.M., advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2025 č. j. 18 Co 130/2025-372, spojené s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a J. V. a nezletilé K. J. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka (dále také "matka") se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozsudku, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i principy zaručené v čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Současně navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, aby její věc projednal přednostně.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 9. 4. 2025 č. j. 99 P 63/2021-256 zamítl návrh otce na změnu úpravy péče a výživy nezletilé (ve věku 9 let) a určil průběh styku nezletilé s otcem, který se je oprávněn se s ní stýkat každý lichý týden v roce od pátku po skončení vyučování, kdy ji převezme ve školském zařízení a v případě, že se nebude účastnit školské výuky, pak ji převezme v pátek v 16:00 hodin v místě bydliště matky, do neděle 18:00 hodin, kdy nezletilou předá v místě bydliště matky.
3. Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání otce nezletilé napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů tak, že matka bude o nezletilou pečovat od pondělí sudého týdne od 8:00 hodin do čtvrtka lichého týdne do 8:00 hodin a otec od čtvrtka lichého týdne od 8:00 hodin do pondělí sudého týdne do 8:00 hodin. S účinností od 1. 3. 2026 bude matka o nezletilou pečovat od pondělí sudého týdne od 8:00 hodin do úterý lichého týdne do 8:00 hodin a otec od úterý lichého týdne od 8:00 hodin do pondělí sudého týdne do 8:00 hodin. K předávání nezletilé bude docházet vždy ve školském zařízení, případně v 8:00 hodin v bydlišti toho rodiče, který přebírá dítě do péče, pokud se nezletilá nezúčastní školní výuky. V době školních prázdnin bude nezletilá v péči rodičů tak, že o hlavních letních prázdninách bude nezletilá v péči matky v lichém roce od 1. 7. od 9:00 hodin do 16. 7. do 18:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 16. 8. do 18:00 hodin a v sudém roce od 16. 7. od 18:00 hodin do 1. 8. do 9:00 hodin a od 16. 8. od 18:00 hodin do 31. 8. do 9:00 hodin; v péči otce v lichém roce od 16. 7. od 18:00 hodin do 1. 8. do 9:00 hodin a od 16. 8. od 18:00 hodin do 31. 8. do 9:00 hodin a v sudém roce od 1. 7. od 9:00 hodin do 16. 7. do 18:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 16. 8. do 18:00 hodin. O podzimních prázdninách bude nezletilá v péči matky v lichém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní docházce do 18:00 hodin; v péči otce v sudém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní docházce do 18:00 hodin. O vánočních prázdninách bude nezletilá v péči matky v lichém roce od 22. 12. od 18:00 hodin do 26. 12. do 9:00 hodin a v sudém roce od 26. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin; v péči otce v sudém roce od 22. 12. od 18:00 hodin do 26. 12. do 9:00 hodin a v lichém roce od 26. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin. O jarních prázdninách bude nezletilá v péči matky v sudém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní výuce do 18:00 hodin; v péči otce v lichém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní výuce do 18:00 hodin. O velikonočních prázdninách bude nezletilá v péči matky v lichém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní výuce do 18:00 hodin; v péči otce v sudém roce ode dne předcházejícího prázdninám od 18:00 hodin do posledního dne prázdnin předcházejícího školní výuce do 18:00 hodin. V době všech školních prázdnin bude k předávání nezletilé docházet v bydlišti toho rodiče, který přebírá dítě do péče. S účinností od právní moci rozsudku krajského soudu je otec povinen platit výživné na nezletilou ve výši 9 500 Kč měsíčně splatné k rukám matky do každého 15. dne příslušného měsíce; matka je povinna platit výživné na nezletilou ve výši 2 500 Kč měsíčně k rukám otce do každého 15. dne příslušného měsíce.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud změnil rozhodnutí o poměrech nezletilé, aniž by měl pro takovou změnu dostatečný skutkový podklad a nezopakoval klíčové důkazy. Stěžovatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl výslech nezletilé a nezjistil tak její aktuální názor. Namítá, že ke změně režimu péče musí soud zjistit názor dítěte a zohlednit jej jako jedno ze zásadních vodítek pro posouzení jeho nejlepšího zájmu. Uvádí, že odvolací soud v tomto směru neprovedl návrhy na doplnění dokazování, které stěžovatelka navrhovala za účelem zjištění aktuálního názoru nezletilé. Závěrem stěžovatelka poukazuje na to, že novou koncepci práva dítěte na rovnocennou péči obou rodičů zakotvenou v novele občanského zákoníku nelze chápat mechanicky bez ohledu na nejlepší zájem dítěte v konkrétním případě.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinně-právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
7. S námitkami stěžovatelky o nedostatečném provádění a hodnocení důkazů nelze souhlasit. Odvolací soud vycházel z rozsáhle zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně a po doplnění dokazování podrobně vysvětlil důvody svého závěru o vhodnosti svěření nezletilé do asymetrické střídavé péče rodičů (viz body 31-34 napadeného rozsudku). Poukázal přitom na to, že rodiče měli dostatek času, aby - případně za pomoci psychoterapeutů - pracovali na narovnání vzájemných vztahů a rozšiřování kontaktu otce s nezletilou, což je podstatné pro její psychosociální vývoj. Dosud se však tyto snahy ukázaly jako marné, a neutěšené vztahy mezi rodiči pokračovaly a ústily ve vyostření situace a neuskutečňování pravidelného styku nezletilé s otcem. V řízení nebyla zpochybněna rodičovská odpovědnost otce, protože nařčení matky se neprokázala. Nebyla zjištěna žádná zásadní překážka ze strany nezletilé vůči otci, současná úprava mu nedává potřebný prostor podílet se na její výchově. Naopak byl zjištěn konflikt mezi rodiči ve vysoké míře, který s vysokou pravděpodobností deformuje vztah nezletilé k otci. Nelze se tak ztotožnit s tvrzením stěžovatelky, že by odvolací soud při posuzování práva nezletilé na rovnocennou péči rodičů postupoval mechanicky bez zohlednění jejího nejlepšího zájmu.
8. Pokud jde o námitku stěžovatelky týkající se nezjištění názoru nezletilé, Ústavní soud uvádí, že lze souhlasit se stěžovatelkou, že názor dítěte je zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však ve své judikatuře upozorňuje, že pohovor dítěte před soudem je poměrně náročný a lze-li názor dítěte zjistit jinak, je vhodné upřednostnit takový postup (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 711/20 či sp. zn. III. ÚS 779/25). Není tedy povinností soudu v každém konkrétním případě vést pohovor s nezletilým přímo před soudem. V nyní posuzované věci byl názor nezletilé dostatečně zjištěn především soudem prvního stupně (bod 4) a následně také ze strany opatrovníka. Pokračovat v dalším zjišťování jejího názoru bylo odmítnuto opatrovníkem, otcem i matkou, a to především z důvodu jeho předchozího vícenásobného zjišťování (srov. body 5, 6 a 7 napadeného rozsudku).
9. Pokud jde o námitku stěžovatelky o neprovedení jejích návrhů na doplnění dokazování za účelem zjištění aktuálního názoru nezletilé, Ústavní soud zdůrazňuje, že každý z rodičů v řízení zatěžoval nezletilou vyšetřením "svými" odborníky, což nesvědčí o jejich respektu v přístupu k nezletilé; soudy takový přístup nemohou nejen podporovat, ale ani respektovat. Krajský soud v konečném vyhodnocení závěry uvedených odborníků nepoužil (body 31 až 34 napadeného rozsudku) a není ani proto důvod ke zpochybnění jeho výroku.
10. V posuzované věci se nemohlo jednat ani o překvapivé rozhodnutí, neboť od samotného počátku je zjevné, co je předmětem řízení (předmětem sporu) a každý z rodičů měl dostatek prostoru k uplatnění a prokázání svých tvrzení. Nelze než zdůraznit, že požadavek na absenci překvapivosti neznamená, že účastníkům musí být předem znám výsledek sporu.
11. Ústavní soud proto uzavírá, že výklad a odůvodnění odvolacího soudu považuje za ústavně konformní; jeho úvahy nijak nevybočují z limitů ústavnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud vycházel z potřeby uklidnění momentální situace a především z hlediska nejlepšího zájmu nezletilé na péči ze strany obou rodičů.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky. Jelikož Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti v nejkratším možném termínu, nerozhodoval již zvláštním usnesením o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a o návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu