III. ÚS 1880/24

Odůvodnění

Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se před konkursním soudem domáhal vyloučení svého majetku z konkursní podstaty (event. náhradního plnění). V řízení o odvolání stěžovatele původní úpadkyně zemřela, čímž vyvstala otázka správnosti procesního postupu obecných soudů, konkrétně zda v důsledku úmrtí úpadkyně skutečně vznikl nezhojitelný nedostatek podmínek řízení.

2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel brání proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s argumentací, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") ve spojení s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

3. Stěžovatel se domáhal původně proti žalovanému správci konkursní podstaty Ing. Jiřímu Nováčkovi vyloučení movité věci (lisu na hlínu) nebo peněžitého plnění získaného z jeho prodeje ve výši 67 200 Kč z konkursní podstaty úpadkyně paní Vladimíry Sládkové-Replica. Namítal, že je vlastníkem lisu.

4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též "konkursní soud") stěžovateli nevyhověl. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. 36 Cm 28/2008-273, zastavil řízení co do částky 92 800 Kč (výrok I.), žalobu stěžovatele o vyloučení požadovaného peněžitého plnění zamítl (výrok II.), přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za právní zastoupení (výrok III.) a nepřiznal původnímu žalovanému náhradu nákladů řízení.

5. Pro řízení o ústavní stížnosti je klíčové navazující řízení před Vrchním soudem v Praze. Stěžovatel totiž podal proti výše citovanému rozsudku konkursního soudu odvolání. Úpadkyně paní Vladimíra Sládková-Replica však mezitím zemřela.

6. Vrchní soud napadeným usnesením ze dne 26. září 2023 zrušil rozsudek konkursního soudu a řízení zastavil (výrok I.) a rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Rozhodl tak ve vztahu k nově ustavené správkyni konkursní podstaty úpadkyně, JUDr. Evě Mlčochové (vedlejší účastnici). V průběhu odvolacího řízení zanikly účinky konkursu vedeného na majetek úpadkyně, neboť konkursní soud usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 48 K 36/2001-3942, které nabylo právní moci dnem 24. června 2023, rozhodl o zrušení konkursu po jejím úmrtí. Nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a odvolání stěžovatele se stalo bezpředmětným.

7. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Skončení konkursního řízení má za následek neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Jakmile nastal účinek zrušení konkursu na majetek úpadkyně, pominuly tím účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu.

Argumentace v ústavní stížnosti

8. Stěžovatel ve svých sepsaných podáních a v podání sepsaném advokátem vznesl argumentaci, kterou lze stručně shrnout následovně. Podle stěžovatele podmínka řízení před odvolacím soudem neodpadla. Stěžovatel po úmrtí úpadkyně navrhl změnu okruhu účastníků řízení, která nebyla vrchním soudem připuštěna. Konkrétně navrhoval, aby do řízení na místo správce konkursní podstaty vstoupili dědicové po zemřelé úpadkyni, a pokud jde o náhradu škody, aby byla odpovědna za zaplacení náhrady škody Ing. Marcela Heršálková, bývalá správkyně konkursní podstaty. Tento návrh na změnu okruhu účastníků nebyl vrchním soudem připuštěn. Pokud jde o vlastnictví lisu, mělo by být řízení vedeno s právními nástupci zemřelé úpadkyně, a s těmi by mělo být pokračováno v řízení o určení vlastnictví. Postup obecných soudů považuje stěžovatel za chybný a rozporný s jeho základními právy. Proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

9. Stěžovatel rovněž vznesl návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Posouzení Ústavním soudem

10. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního (věcného) posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

11. Ústavní soud se stížností stěžovatele zabýval ve dvou rovinách. Zaprvé, Ústavní soud řešil otázku, zda byl procesní postup obecných soudů (zastavení řízení) procesně správný a tedy i v souladu s právem stěžovatele na spravedlivý proces a přístup k soudu. Za druhé, byl-li procesní postup správný, Ústavní soud se musel zabývat tím, zda má stěžovatel jinou odpovídající cestu nápravy. S ohledem na možné dotčení práva stěžovatele vlastnit majetek je v takovém případě třeba ověřit, zda existuje způsob, jakým se stěžovatel efektivně domůže ochrany svých práv.

12. Podle aplikovaného zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání byl postup obecných soudů správný. Klíčovým je § 44 odst. 2 tohoto zákona, podle kterého platí: "Jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle § 29 odst. 1. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví."

13. Konkursní soud ve smyslu výše citovaného ustanovení po úmrtí úpadkyně rozhodl o zrušení konkursu na majetek úpadkyně. V tom okamžiku pominuly účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu. Tento postup odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. v napadeném usnesení Nejvyššího soudu odkazovaný rozsudek ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 823/2006, uveřejněný pod číslem 69/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tedy odpadla jedna z podmínek řízení, přičemž toto řízení je na místě zastavit (k tomu srov. zejm. stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Z pohledu Ústavního soudu je podstatné, že se stěžovateli i nadále dostane ochrany jeho práv. Ačkoliv řízení před konkursním soudem skončilo, výsledná zpráva byla v souladu s § 44 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání postoupena do dědického řízení po zemřelé úpadkyni. Právě v rámci tohoto řízení může stěžovatel nyní uplatňovat svá práva. Na tuto skutečnost byl stěžovatel upozorněn především vrchním soudem, jehož rozhodnutí je pečlivě odůvodněno (lze odkázat na bod 8 až 12 napadeného usnesení vrchního soudu). Stěžovateli se tak v souladu s právem na řádný proces dostalo poučení o jeho právech.

15. Protože byl postup obecných soudů správný a Ústavní soud neshledal žádné ústavně relevantní pochybení ani v případě ostatních námitek stěžovatele, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení před Ústavním soudem nemohl soud přiznat stěžovateli náhradu nákladů zastoupení o ústavní stížnosti. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soud rozhodne na návrh stěžovatele, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. Stěžovatel tedy zákonnou podmínku nesplnil.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu