III. ÚS 196/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Magistrát města Zlína rozhodnutím ze dne 16. 2. 2023 nařídil stěžovateli odstranění celkem čtyř objektů (dvě staveništní buňky, maringotka, dřevěný domek) umístěných na pozemku parc. č. X v k. ú. Š. (dále jen "stavby"), neboť byly provedeny bez příslušného opatření stavebního úřadu a nebyly dodatečně povoleny. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 5. 6. 2023 rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil a zamítl odvolání stěžovatele.

3. Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Usnesením ze dne 22. 8. 2023 č. j. 31 A 71/2023-31 jí krajský soud přiznal odkladný účinek. Následně byla žaloba proti rozhodnutí vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 20. 11. 2024 č. j. 31 A 71/2023-40 zamítnuta. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku. V návrhu uvedl, že v případě, že by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, muselo by na základě pravomocného rozhodnutí o nařízení odstranění stavby dojít k jeho výkonu, tedy k odstranění staveb na náklady stěžovatele, čímž by mu byla způsobena újma, a kasační stížnost by tím navíc ztratila smysl. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel tvrdí, že v posuzované věci je žalováno rozhodnutí správního orgánu o nařízení odstranění stavby, tedy rozhodnutí, které je poměrně zásadním projevem výkonu veřejné moci na úkor výkonu vlastnických práv jeho adresáta, tedy stěžovatele. Podle stěžovatele, pokud dojde k výkonu rozhodnutí vedlejšího účastníka dříve, než o podané kasační stížnosti rozhodne Nejvyšší správní soud, vznikne tím na jeho straně nevratná újma v podobě nákladů na odstranění předmětné stavby a především v samotném odstranění stavby, které je nevratné. Stěžovatel tvrdí, že jako obecný důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stačí, že napadeným správním rozhodnutím je rozhodnutí o nařízení odstranění stavby.

5. Stěžovatel dále namítá, že Nejvyšší správní soud o odkladném účinku kasační stížnosti rozhodoval podle stejných kritérií a hledisek, které posuzoval při rozhodování o odkladném účinku žaloby i krajský soud, přesto rozhodl rozdílně.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud již v minulosti přezkoumával procesní rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek a přistoupil i k jejich zrušení [např. nálezy ze dne 23. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4468/12 (N 167/70 SbNU 553), ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1641/23]. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

8. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že rozhodnutí o přiznání, resp. nepřiznání odkladného účinku, je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, tedy dočasné a nelze z něj předjímat rozhodnutí ve věci samé [např. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1641/23]. Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto zásadně věcí rozhodujícího soudu a k přezkumu reálné existence těchto podmínek není Ústavní soud oprávněn. Ústavní soud může jen posoudit, zda obecný soud při rozhodování o přiznání odkladného účinku postupoval ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny, to znamená, zda vydané rozhodnutí má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 3 Listiny). Otázka zákonného podkladu napadeného rozhodnutí ani otázka příslušnosti Nejvyššího správního soudu vydat napadené usnesení nebyla stěžovatelem v ústavní stížnosti rozporována.

9. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se Nejvyšší správní soud řídil při posouzení nynější věci. Nejvyšší správní soud stěžovateli v odůvodnění napadeného usnesení náležitě osvětlil, že v souladu s jeho judikaturou je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výjimečným nástrojem ochrany stěžovatelových práv. Proto ten, kdo se domáhá přiznání odkladného účinku, má dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit, že mu hrozí vznik nepoměrně větší újmy než jiným osobám, dále vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah, přičemž ho tíží důkazní břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012-32, usnesení ze dne 24. 9. 2015 č. j. 2 As 218/2015-50). Stěžovatel však těmto požadavkům nedostál, neboť neunesl břemeno dostatečně konkretizovaného tvrzení o tom, jaká újma mu výkonem napadeného rozhodnutí hrozí. Stěžovatelova argumentace byla velmi obecná, bez konkrétní specifikace. Nejvyšší správní soud stěžovatelem tvrzené skutečnosti (ekonomická újma, újma způsobená odstraněním staveb) řádně přezkoumal a konstatoval, že v posuzované věci nedosahuje stěžovatelem uváděná hrozba újmy takové intenzity, aby jeho návrhu vyhověl. Závěr Nejvyššího správního soudu z hlediska ústavněprávního plně obstojí.

10. Stěžovateli nelze přisvědčit, že jako obecný důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti postačí, že napadeným správním rozhodnutím je rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, neboť zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, nespojil s tímto typem rozhodnutí odkladný účinek kasační stížnosti ex lege. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že odstranění stavby představuje citelnou újmu, jelikož jednoznačně může vést k nevratnému porušení práv stavebníka, které by již nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím v jeho prospěch, jež by v takovém případě bylo pouze akademického charakteru a nemohlo by mu poskytnout jinou než pouze hypotetickou ochranu (např. usnesení ze dne 12. 1. 2017 č. j. 2 As 333/2016-52, ze dne 5. 9. 2023 č. j. 2 As 278/2023-35). Nejvyšší správní soud však při posouzení o (ne)vyhovění návrhu vždy vychází z individuálních rozměrů každé jednotlivé věci a stěžovatelem uváděných skutečností představujících újmu. Akceptací stěžovatelovi argumentace by odkladný účinek kasační stížnosti pozbyl svého charakteru výjimečného opatření.

11. Stejně tak Nejvyšší správní soud nepřiznává kasační stížnosti odkladný účinek automaticky tam, kde ho už přiznal krajský soud. To, zda jsou podmínky pro jeho přiznání splněny, zvažuje vždy znovu sám, také v závislosti na případné změně skutkových okolností a na obsahu konkrétních skutkových tvrzení účastníků.

12. Stěžovatel v ústavní stížnosti odkazuje na usnesení stejného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024 č. j. 6 As 43/2024-21 přiznávající kasační stížnosti odkladný účinek, přičemž tvrdí, že se jednalo o "velmi obdobnou věc". Se stěžovatelem nelze souhlasit, neboť v tomto případě Nejvyšší správní soud konstatoval, že předchozí stav odstraněných staveb by bylo možné obnovit jen s vážnými obtížemi. V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud mj. vyhodnotil, že v závislosti na způsobu provedení nařízeného odstranění staveb připadá v úvahu obnovení předchozího stavu.

13. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že pro něj má výsledek řízení "poměrně zásadní životní význam", což bylo důvodem pro podání návrhu na odkladný účinek kasační stížnosti, podrobnější argumentaci na podporu svého tvrzení však, stejně jako v řízení před Nejvyšším správním soudem, nepodává. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o tom, že stěžovatelem tvrzené skutečnosti neshledal dostatečnými pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, je náležitým způsobem odůvodněno, je logické a vnitřně bezrozporné. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.

14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu