Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Skopalem, advokátem, sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025 sp. zn. 61 To 289/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. března 2025 č. j. 37 Nt 3008/2025-17, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a napadená usnesení
1. Policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zločinu loupeže (§ 173 odst. 1 trestního zákoníku) v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví (§ 358 odst. 1 trestního zákoníku). V souvislosti s tímto jednáním byl stěžovatel usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "soud prvního stupně") ze dne 14. 9. 2024 č. j. 37 Nt 1643/2024-9 vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, aniž by byl přijat jeho písemný slib a návrh na nahrazení vazby předběžnými opatřeními. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") uvedené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že stěžovatele usnesením ze dne 17. 10. 2024 sp. zn. 61 To 678/2024 vzal do vazby pouze podle § 67 písm. c) trestního řádu, aniž by přijal jím nabízené záruky. Usnesením ze dne 13. 12. 2024 č. j. 37 Nt 3034/2024-30 soud prvního stupně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, zamítl návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, předběžnými opatřeními a nabídkou záruky jeho družky. Stížnost stěžovatele městský soud zamítl usnesením ze dne 16. 1. 2025 č. j. 61 To 25/2025-56. Tato usnesení stěžovatel napadl ústavní stížností, která byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením ze dne 24. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 690/25.
2. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrhy stěžovatele na nahrazení vazby (I) dohledem probačního úředníka, (II) uložením předběžného opatření zákazu stykem s poškozeným, (III) uložením předběžného opatřením zákazem zdržovat se na specifikovaném místě a (IV) zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, neboť nadále trvá vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu. Ke stížnosti stěžovatele městský soud napadeným usnesením stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
3. Dne 8. 4. 2025 byla na stěžovatele podána obžaloba a v důsledku toho soud prvního stupně rozhodoval i o vazbě stěžovatele a v hlavním líčení dne 30. 4. 2025 jej usnesením č. j. 3 T 37/2005-357 z vazby propustil při přijetí písemného slibu, uložení předběžných opatření a stanovení dohledu nad stěžovatelem. Stížnost státního zástupce městský soud usnesením ze dne 2. 6. 2025 sp. zn. 5 To 136/2025 zamítl.
Argumentace stěžovatele
4. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti již překonaným usnesením o ponechání ve vazbě (srov. body 1-3 výše) a namítá, že vazba musí být náležitě odůvodněna konkrétními zákonnými důvody, které musí být interpretovány restriktivně [viz například nález ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. I. ÚS 1348/07 (N 124/50 SbNU 79)]. Uvedené požadavky nebyly podle stěžovatele v jeho věci naplněny, usnesení byla nedostatečně odůvodněná, nepřesvědčivá, formalistická, zavádějící a chybná. Soudy nepřihlédly ani k doktríně zesílených důvodů [například nález ze dne 6. 3. 2025 sp. zn. III. ÚS 5/24 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
5. Stíhaného jednání stěžovatel lituje, poukazuje na zajištěnou elektronickou komunikaci s poškozeným, podle které je poškozený stěžovatelovým dlužníkem, a proto považuje za nesprávnou i právní kvalifikaci. Své jednání považuje za ojedinělý exces, nikdy nebyl stíhán pro násilnou trestnou činnost, a proto navrhl písemný slib, předběžná opatření a příslib zaměstnání. Poukazuje na rodinné vazby (pět dětí, nemocná matka), které rozhodnutí o vazbě narušuje. Podle stěžovatele se soud prvního stupně nevypořádal s jeho písemným slibem - jde o opakované pochybení. Obecné soudy nectí zásadu, že vazba je nejzazším opatřením poté, co nelze akceptovat jiné záruky. Soud prvního stupně v řízení ve věci samé rozhodl o propuštění stěžovatele na základě shodné argumentace, jakou užíval od počátku řízení.
6. Z uvedených důvodů spatřuje v postupu obecných soudů porušení svých práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 5 a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a navrhuje zrušit napadená usnesení.
7. Současně stěžovatel navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení spojená se zastoupením v řízení před Ústavním soudem v celkové výši 16 141,40 Kč včetně DPH.
Vlastní posouzení ústavní stížnosti
8. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle.
10. Při rozhodování o vazbě musí být z předmětných rozhodnutí patrný vztah mezi dosavadními skutkovými zjištěními a úvahami obecného soudu při jejich hodnocení. Napadená usnesení uvedené požadavky splňují, přičemž reflektují i skutečnost, že rozhodování o vazbě je vedeno v rovině pouhé pravděpodobnosti [například nález ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. II. ÚS 413/01 (N 201/24 SbNU 513)]. Bohužel i v napadených usneseních nyní soud prvního stupně opomenul ve výroku uvést, jak rozhodl o písemném slibu stěžovatele, přestože je z odůvodnění napadeného usnesení patrné, že se tímto návrhem zabýval. Zabýval se i dalšími námitkami a dostatečně se s nimi vypořádal.
11. Jak již výše uvedeno, stěžovatel brojil ústavní stížností i proti rozhodnutím obecných soudů, jimž byla zamítnuta jeho předchozí žádost o propuštění z vazby. Z věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 690/25 je patrné, stěžovatel nyní proti podobnému usnesení užil zcela shodnou argumentaci. Vzhledem k tomu, že tato se nezměnila, považuje III. senát Ústavního soudu za dostatečné, odkáže-li na své předchozí usnesení ze dne 24. 4. 2025, aniž by svou nezměněnou argumentaci opakoval. Stěžovatel totiž neuvedl žádnou (novou) okolnost, která by svědčila o zásahu do jeho základních práv. Námitku, že obecné soudy nevzaly v potaz plynutí času a nepřihlédly k tzv. doktríně zesílených důvodů trvání vazby, stěžovatel uplatňuje pouze obecně, přestože mu Ústavní soud již v odůvodnění usnesení sp. zn. III. ÚS 690/25 pod bodem 11 vysvětlil, že takto formulovaná námitka nemůže být úspěšná.
12. Nad výše uvedené Ústavní soud doplňuje, že ze své úřední činnosti zjistil, že ve věci samé soud prvního stupně v mezidobí rozhodl rozsudkem ze dne 17. 7. 2025 č. j. 3 T 37/2025-462 jímž stěžovatele uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákona v souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců ve věznici s ostrahou a povinnost zaplatit poškozené zdravotní pojišťovně 2 606 Kč. Rozhodnutí stěžovatel napadl odvoláním; městský soud rozsudkem ze dne 5. 11. 2025 sp. zn. 44 To 314/2025, zrušil původní rozsudek a znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu 5 let.
13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
14. S ohledem na způsob rozhodnutí věci (odmítnutí ústavní stížnosti) není možné vyhovět požadavku stěžovatele na přiznání náhrady za zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu