III. ÚS 207/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Ministerstvo vnitra zrušilo stěžovateli platnost povolení k trvalému pobytu a stanovilo mu lhůtu 30 dnů na vycestování z území České republiky. Své rozhodnutí odůvodnilo tím, že stěžovatel byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 7 let, peněžitému trestu a zákazu činnosti. Tím naplnil podmínku pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

2. Stěžovatel se proti rozhodnutí ministerstva bránil žalobou, kterou Krajský soud v Praze zamítl. Vyzdvihl závažnost trestné činnosti, kterou stěžovatel úmyslně páchal, a skutečnost, že stěžovatel nemá na území České republiky partnerku, děti či rodiče, a zásah do jeho soukromého a rodinného života se proto týká spíše jeho širších rodinných a sociálních vazeb. S ohledem na tyto a další okolnosti dané věci není zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele nepřiměřený. Dále doplnil, že zrušením trvalého pobytu na území České republiky není stěžovateli odebrána možnost vstupu do České republiky a získání jiného pobytového oprávnění.

3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl. Dopady zrušení povolení k trvalému pobytu na soukromý a rodinný život stěžovatele krajský soud náležitě zohlednil, s jeho posouzením se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Protože tvrzené rodinné vazby stěžovatele nemohly převážit nad závažností jím páchané trestné činnosti, nemusel krajský soud provádět k těmto rodinným vazbám výslechy navržených osob. Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud posoudil jako nedůvodnou námitku stěžovatele, že se bude muset vrátit na Ukrajinu, kde bude ohrožen jeho život. Stěžovatel totiž může nadále usilovat o získání jiného pobytového oprávnění na území České republiky.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 15 odst. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

5. Namítá, že správní orgány ani soudy nezohlednily jeho řádné chování po nástupu do výkonu trestu. K argumentaci správních soudů, že zásah směřuje do jeho širších rodinných vazeb, upozorňuje, že jde o jeho jediné vazby, které s ohledem na svůj pokročilý věk již nebude rozšiřovat. Na Ukrajině, kam se stěžovatel musí vrátit, mu hrozí smrt nebo vážná újma na zdraví. Nesouhlasí s argumentací správních soudů, že může usilovat o získání jiného pobytového oprávnění, neboť s ohledem na jeho trestní minulost nebude jeho žádostem vyhověno.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.

7. Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, správní orgán i správní soudy se dostatečně zabývaly přiměřeností zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Namítá-li proto stěžovatel, že v důsledku zrušení trvalého pobytu přijde o zásadní sociální či rodinné vazby, lze k tomuto plně odkázat na odůvodnění správních soudů. Ty stěžovateli vysvětlily, že i v případě, že by jeho rodinné a sociální vazby považovaly za mimořádně silné, nepřevážily by nad závažností trestné činnosti, kterou stěžovatel páchal (bod 17 rozsudku krajského soudu, bod 11 usnesení Nejvyššího správního soudu). V tomto ohledu je nutné upozornit, že stěžovatel v důsledku zrušení platnosti jeho povolení k trvalému pobytu o své sociální a rodinné vazby zcela nepřijde, neboť mu není znemožněn vstup do České republiky, a tedy ani návštěva blízkých osob (bod 19 rozsudku krajského soudu). Návrat stěžovatele na Ukrajinu není nezvratitelným a jednoznačným důsledkem napadeného rozhodnutí. Ačkoliv získání jiných pobytových oprávnění stěžovatele na území České republiky není jisté, není ani vyloučené a stěžovatel tudíž o možnost pobývat na území České republiky dosud zcela nepřišel (bod 14 usnesení Nejvyššího správního soudu).

8. Námitku nezohlednění řádného chování ve výkonu trestu stěžovatel neuplatnil před správními soudy (bod 16 usnesení Nejvyššího správního soudu). Taková námitka je podle rozhodovací praxe Ústavního soudu materiálně nepřípustná (usnesení sp. zn. III. ÚS 2386/18, body 14, 17 a 18). Požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se nevztahuje jen na posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i na posuzování každé jednotlivé námitky, kterou v ní stěžovatel uplatní.

Závěr

9. S ohledem na výše uvedené neshledal Ústavní soud, že by Ministerstvo vnitra či správní soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatele a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu