III. ÚS 2072/24

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala určení, že její strýc (zůstavitel) byl ke dni své smrti (v roce 2009) vlastníkem konkrétních nemovitostí, které měla stěžovatelka z velké části zdědit. Zůstavitel převedl v roce 2006 předmětné nemovitosti darováním na vedlejší účastnici, přičemž stěžovatelka v řízení před obecnými soudy tvrdila, že od roku 2005 trpěl duševní poruchou a k platnému převodu tak nedošlo.

3. Okresní soud určovací žalobu stěžovatelky zamítl s tím, že se nepodařilo prokázat, že by byl zůstavitel nezpůsobilý uzavřít darovací smlouvu.

4. Krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný.

5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka spatřuje porušení práva na soudní ochranu v tom, že se Nejvyšší soud zabýval věcí velmi povrchně a nezohlednil svou dosavadní judikaturu.

7. Dále tvrdí, že znalecké posudky zpracované po smrti zůstavitele, které zpochybňují přítomnost demence v době darování, ignorují závěry psychiatrických zjištění MUDr. Marázové, která provedla vyšetření za života zůstavitele. Ačkoli nebyl důvod pro odmítnutí diagnózy stanovené MUDr. Marázovou, přesto bylo provedeno dokazování dalšími důkazy a posudky, jejichž závěry soudy nakonec nadřadily závěru MUDr. Marázové o nezpůsobilosti zůstavitele.

8. Psychiatrický revizní znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání (IPVZ) byl sice zpracován čtyřmi lékaři, avšak pouze jeden z nich byl psychiatr (soudní znalkyně MUDr. Kašpárková), zatímco zbývající tři lékaři měli zcela jinou odbornost (posudkové lékařství, interní medicína a neurologie). Posudek byl vypracován nikoliv katedrou psychiatrie, ale katedrou posudkového lékařství, a u odvolacího soudu za IPVZ nevystupoval psychiatr.

9. Soudy se odchýlily od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, podle něhož soud musí dbát o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti.

10. Soudy se nevypořádaly se stěžovatelkou předloženým odborným vyjádřením Psychiatrické společnosti ČLS JEP.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

13. Stěžovatelka namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, a tudíž nesprávné právní závěry soudů. Takového přezkumu se však nelze v řízení o ústavní stížnosti úspěšně domáhat. Výhradně obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je možno při hodnocení důkazů namítat pouze v případě extrémních excesů, tedy pokud je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy není přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování.

14. Ústavní soud však uvedené pochybení neshledal. Okresní soud provedl dokazování několika znaleckými posudky, včetně posudku revizního, jakož i výpověďmi řady svědků, kteří byli se zůstavitelem v různé míře v kontaktu, včetně výslechu notáře, u nějž došlo k podpisu kupní smlouvy, či pečovatelky z domova se zvláštním režimem. Přestože byly závěry znaleckých posudků rozporné, je právě úkolem obecných soudů důkazy hodnotit v jejich vzájemné souvislosti a své závěry dostatečně zdůvodnit. Této roli obecné soudy v posuzované věci dostály. Závěr, že se nepodařilo alespoň s velkou mírou pravděpodobnosti prokázat, že v době podpisu kupní smlouvy nebyl zůstavitel schopný činit právní úkony, není s provedenými důkazy v extrémním rozporu.

15. Stěžovatelka odkazuje na závěr písemné zprávy MUDr. Marázové, neboť jde o zprávu psychiatra vyhotovenou ještě za života zůstavitele, avšak pomíjí, že vůči jejímu obsahu i způsobu zpracování zazněla řada námitek (srov. bod 15 rozsudku okresního soudu, resp. bod 22 rozsudku krajského soudu). Jde o jediné odborné vyjádření konstatující diagnózu těžké demence. Tato zpráva byla shledána jinou znalkyní i revizním znaleckým posudkem "jako nepřezkoumatelná a nesplňující standardy kladené i v té době na takovou lékařskou zprávu".

16. K námitkám směřujícím proti reviznímu znaleckému posudku se již vyjádřil Nejvyšší soud, přičemž vůči jeho závěrům nelze nic namítat. Nejvyšší soud vyložil, že vadou by bylo, pokud by se na posudku týkající se oblasti psychiatrie, žádný lékař se specializací psychiatrie nepodílel. K tomu však nedošlo. Nelze proto přisvědčit tvrzení, že by se Nejvyšší soud se stěžovatelčinou argumentací nevypořádal. Odůvodnění závěru o nepřípustnosti dovolání je i v jiných ohledech dostatečné.

17. K námitkám vůči reviznímu posudku lze dodat, že odbornost dalších lékařů korespondovala se zadáním znaleckého posudku, který měl mj. posoudit, zda diagnóza zůstavitele "vaskulární demence" stanovená MUDr. Marázovou v lékařské zprávě koresponduje s dalšími lékařskými zprávami, výpověďmi svědků a ostatními listinnými důkazy ve spise. Odbornost lékařů (psychiatrie, posudkové lékařství, interní medicína a neurologie) se tak nijak nevymyká logice zadání posudku.

18. Z ústavní stížnosti není patrno, zda přiložené vyjádření Psychiatrické společnosti ČLS JEP požadující provedení dalšího revizního posudku, bylo soudu prvého stupně navrženo jako důkaz. I pokud se tak stalo, okresní soud odůvodnil, že další dokazování by již nemohlo zkoumanou problematiku více objasnit (bod 18), a o ústavně relevantní vadu opomenutého důkazu zde tudíž nejde.

19. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její právo na soudní ochranu.

20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu