Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaj), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Ondřejem Durďákem, advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Výrok
Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Stěžovatel tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení je protiústavní, neboť krajský soud jím rozhodl o odnětí věci původnímu senátu Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") a jejím přikázání jinému senátu, aniž by pro to byly splněny zákonné a ústavní podmínky. Konkrétně tvrdí, že krajský soud rozhodl o odnětí věci původnímu senátu okresního soudu pouze proto, že údajně odmítal respektovat jeho "právní názor" spočívající v přehodnocení obsahu důkazů, které však krajský soud sám nikdy neprovedl.
3. Stěžovatel současně s podáním ústavní stížnosti požádal o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu. Odůvodnil to tím, že uvedeným usnesením byla jeho věc přikázána k projednání a rozhodnutí jinému senátu okresního soudu, přičemž hlavní líčení před senátem v novém složení má proběhnout již dne 20. 2. 2025 (viz vyrozumění okresního soudu ze dne 12. 2. 2025). Stěžovatel má za to, že dalším konáním trestního řízení před nezákonným soudcem by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti napadeného usnesení vzniknout jiným osobám. V této souvislosti poukazuje také na to, že žije řádným životem, je stíhán na svobodě a nejsou dány žádné indicie, že by se mohl dopouštět jakékoliv (další) trestní činnosti. Rovněž nehrozí ani to, že by odklad vykonatelnosti napadeného usnesení mohl vést k případnému ztížení objasnění činu, jenž je stěžovateli kladen za vinu, neboť stěžejní část důkazů (věcné důkazy, výpovědi dotčených osob, znalecké posudky atp.) již byla zajištěna v předchozích fázích trestního řízení. Odložením vykonatelnosti tudíž podle názoru stěžovatele nedojde ani k ohrožení veřejného zájmu na dodržení účelu trestního řízení.
4. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou naplněny. Zaprvé, odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Trestní řízení proti stěžovateli probíhá již delší dobu, přičemž z dostupných podkladů nikterak neplyne, že by orgány činné v trestním řízení měly důvodné a odůvodněné obavy, že by stěžovatel mohl znovu páchat tvrzenou trestnou činnost, mařit objasňování skutečností významných pro trestní stíhání nebo se vyhýbat trestnímu stíhání. Stěžovatel je stíhán na svobodě. Hlavním důvodem neshod mezi okresním a krajským soudem je ostatně otázka, zda se stěžovatel vůbec dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Zadruhé, odložení vykonatelnosti nebrání ani důležité zájmy třetích osob, zejm. poškozené. Zatřetí, výkon napadeného usnesení by mohl vést ke vzniku komplikovaně řešitelné procesní situace v trestním řízení. Nelze totiž vyloučit, že do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti by mohlo dojít ze strany nově ustanoveného senátu okresního soudu k vydání nového rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele. Mohlo by tím dojít k ohrožení efektivity a praktického významu rozhodnutí o ústavní stížnosti, a to zejména tehdy, pokud by jí Ústavní soud v budoucnu vyhověl (což však Ústavní soud nikterak nepředjímá, neboť v současnosti ani nemá k dispozici dostatečné podklady k řádnému posouzení této otázky).
6. Ústavní soud se proto rozhodl "zmrazit" účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu a odložit jeho vykonatelnost. Nutným důsledkem rozhodnutí o odložení vykonatelnosti je, že trestní soudy nemohou do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti nařizovat nebo vést hlavní líčení nebo činit jiné procesní kroky vedoucí k přijetí nového rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele.
7. Současně je však nutno zdůraznit, že se jedná pouze o rozhodnutí zatímní a předběžné. Ústavní soud jím nijak neprejudikuje konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti ani nenaznačuje, jak o ní míní v budoucnu rozhodnout.
8. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného usnesení krajského soudu (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu