Usnesení ze dne 21. 1. 2025
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové a soudců Josefa Baxy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti K. T., advokátky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2024, č. j. 25 Cdo 2652/2023-284, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2023, č. j. 23 Co 71/2023-252 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. ledna 2023, č. j. 35 C 66/2017-172, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České advokátní komory, se sídlem [adresa] Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka byla v roce 2011 pravomocně odsouzena za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Po zahájení trestního stíhání jí vedlejší účastnice pozastavila členství v České advokátní komoře a v roce 2012 ji vyškrtnula ze seznamu advokátů. V roce 2013 bylo pravomocně rozhodnuto o zahlazení odsouzení stěžovatelky a stěžovatelka požádala o opětovný zápis do seznamu advokátů. Vedlejší účastnice ji odmítla zapsat pro nesplnění podmínky bezúhonnosti. K zápisu došlo až v roce 2016 poté, kdy se jej stěžovatelka domohla soudní cestou.
3. V nyní posuzovaném řízení se stěžovatelka po vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 6 190 168,82 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody ve formě ušlého zisku za období, po které ji měla vedlejší účastnice protiprávně odmítat zapsat do seznamu advokátů.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobu v celém rozsahu zamítl pro absenci příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a tvrzenou újmou, jakož i pro absenci samotné tvrzené újmy.
5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") odvolací řízení ohledně částky 1 084 326,82 Kč s příslušenstvím pro částečné zpětvzetí odvolání zastavil. Ohledně zbytku částky (5 105 842 Kč s příslušenstvím) rozsudek obvodního soudu po doplnění dokazování potvrdil. Za hlavní důvod nevyhovění odvolání městský soud označil neunesení břemena tvrzení a potažmo břemena důkazního ohledně ušlého zisku.
6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka tvrdí, že přepjatě formalistickým postupem soudů došlo k porušení jejích ústavních práv a rozhodnutí soudů jsou extrémně nespravedlivá. Soudy zcela rezignovaly na smysl a cíl občanského soudního řízení - nalezení spravedlnosti. Stěžovatelka má za to, že svůj nárok na ušlý zisk prokázala a nesouhlasí s hodnocením důkazů obecnými soudy.
8. Nejvyšší soud odmítl dovolání nedůvodně a v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou a splňuje tak sama požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Původní soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová byla usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. III. ÚS 2145/24-23, vyloučena z projednávání a rozhodovaní věci pro podjatost. Věc byla rozhodnutím předsedy Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2024 přidělena nové soudkyni zpravodajce, přičemž vyloučenou soudkyni nahradil dle § 8 odst. 1 rozvrhu práce pro rok 2024 (dostupného na úřední desce Ústavního soudu nebo na internetových stránkách Ústavního soudu https://www.usoud.cz) dočasný člen senátu soudce Josef Baxa.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
12. Posouzení nyní projednávané věci zásadně ovlivňuje obsah ústavní stížnosti, neboť je tvořena v podstatě pouze doslovnou citací odborného článku V. Šimíčka týkajícího se dovolání, bez bližší konkretizace námitek ze strany stěžovatelky. Ústavní soud proto mohl přezkoumat napadená rozhodnutí pouze na základě obecných kritérií uvedených v předchozím odstavci.
13. Je nutno připustit, že obvodní soud pochybil, pokud stěžovatelce neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř., tuto chybu však napravil odvolací soud. Ten stěžovatelku poučil, aby doplnila konkrétní skutková tvrzení a navrhla k nim důkazy týkající se tvrzeného ušlého zisku. Navržené důkazy odvolací soud provedl. Postupem odvolacího soudu, kterému nelze nic vytknout, bylo procesní pochybení soudu prvního stupně v plném rozsahu napraveno.
14. Zpochybněním závěru obecných soudů ohledně neprokázání ušlého zisku stěžovatelka namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů přísluší obecným soudům, které hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je možno při hodnocení důkazů namítat pouze v případě extrémních excesů, tedy pokud je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad trestního řízení vztahujících se k hodnocení důkazů nikdy dospět. Podstatou přezkumu tedy není přehodnocování skutkového stavu, nýbrž kontrola postupu soudů při procesu jeho zjišťování.
15. Závěr týkající se neprokázání ušlého zisku odvolací soud dostatečně a logicky odůvodnil (srov. body 14 až 20 rozsudku) a vysvětlil, proč stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení ohledně výše ušlého zisku, a proč považuje některá písemná prohlášení doložená stěžovatelkou za nevěrohodná a účelová (mj. též pro rozpor s jinými tvrzeními samotné stěžovatelky). Ústavní soud neshledal v argumentaci soudu jakékoli pochybení, které by mu umožnilo zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů.
16. Nejvyšší soud se s argumenty stěžovatelky, resp. jí předestřenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu v rozhodnutí o odmítnutí dovolání podrobně vypořádal (srov. body 16 až 22 odůvodnění). Jeho postup nelze spatřovat za přepjatě formalistický ani jinak chybný. Z ústavní stížnosti není zřejmé, v čem konkrétně měl Nejvyšší soud pochybit, neboť stěžovatelka tvrzení o přepjatě formalistickém přístupu, resp. rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, blíže nekonkretizuje.
17. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila stěžovatelčina ústavně zaručená práva.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 7. 8. 2024
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti K. T., advokátky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2024 č. j. 25 Cdo 2652/2023-284, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2023 č. j. 23 Co 71/2023-252 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. ledna 2023 č. j. 35 C 66/2017-172, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a právnické osoby Česká advokátní komora, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, o vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, takto:
Výrok
Soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2145/24.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. V prohlášení ze dne 6. 8. 2024 soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová uvedla, že napadená rozhodnutí se týkají nároku stěžovatelky vůči vedlejší účastnici a že Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze v této věci rozhodovaly v době, kdy byla členkou představenstva vedlejší účastnice. K tomu dodala, že sice nebyla pověřena řešením této věci a že vyjádření nezpracovávala, nekomentovala, a ani je neměla k dispozici, ale že nemůže vyloučit, že byla na jednání představenstva s rozsudky zmíněných soudů seznámena a podílela se na rozhodování o dalším postupu v daném sporu.
3. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 téhož zákona je též soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 38 odst. 1 věty druhé téhož zákona rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát určený rozvrhem práce.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v dané věci a objektivní kritérium o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Podmínka § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zakládá vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jeho skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k věci a k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti věci - lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl [viz nález ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. I. ÚS 167/94 (N 127/6 SbNU 429)].
6. Z výše uvedeného prohlášení plyne, že se soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová byla v době řízení před uvedenými soudy členkou představenstva, které je výkonným orgánem vedlejší účastnice, přičemž nelze vyloučit, že se v této své funkci s věcí seznámila a účastnila se rozhodování o dalším postupu. Tyto skutečnosti podle názoru Ústavního soudu odůvodňují závěr, že s ohledem na vztah jmenované soudkyně k vedlejší účastnici zde mohou vznikat určité pochybnosti o její nepodjatosti.
7. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v dané věci je dán důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro vyloučení soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2145/24.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu