Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Rumla, zastoupeného JUDr. Terezou Jelínkovou, advokátkou, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. listopadu 2024 č. j. 23 Co 358/2024-94 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. září 2024 č. j. 23 C 221/2024-49, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Markéty Jechové Balcarové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že stěžovatel se domáhal určení neplatnosti notářských zápisů sepsaných notářem JUDr. Filipem Plašilem dne 29. 11. 2022 pod č. NZ 196/2022 a dne 15. 8. 2023 pod č. NZ 142/2023. Na základě těchto zápisů je proti společnosti RUML-CZ, a. s., jako povinnému, vedeno exekuční řízení soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 16147/94, v němž je oprávněnou jako minoritní akcionářka společnosti vedlejší účastnice a vymáhaná povinnost je ve výši 1 337 044,41 Kč. Okresní soud v Pardubicích (dále jen "soud prvního stupně") napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatele, aby byla odložena vykonatelnost výše specifikovaných notářských zápisů do okamžiku, než nabude právní moci rozhodnutí soudu o návrhu stěžovatele na neplatnost těchto notářských zápisů. Soud prvního stupně konstatoval, že není zřejmé, o jaké zákonné ustanovení stěžovatel opírá svůj požadavek na odložení vykonatelnosti notářských zápisů. Ze stanoviska exekutora JUDr. Jíchy nadto vyplynulo, že u předmětné exekuce neeviduje návrh na její zastavení či odklad. Tvrzení stěžovatele, že není jiné osoby vyjma jeho, která by mohla za společnost RUML-CZ, a. s., návrh na určení neplatnosti notářských zápisů podat, protože společnost nemá osobu oprávněnou za ni jednat, posoudil v souvislosti se zjištěním, že povinný v předmětném exekučním řízení je subjektem odlišným od stěžovatele, který tak postrádá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Současně soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě absentuje i naléhavý právní zájem na takové určovací žalobě. Z těchto důvodů návrh stěžovatele jako nedůvodný zamítl.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. S odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že stěžovatel nemá v daném sporu aktivní věcnou legitimaci, neboť nebyl a není účastníkem hmotněprávního vztahu, o němž se v řízení jedná. Nesvědčí mu tak právní zájem na požadovaném určení. Navíc vzhledem k tomu, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti nezakládá žádná jiná hmotná práva a povinnosti mezi věřitelem a dlužníkem, než byla sjednána původním závazkem, nemůže být tak důvodná žaloba na určení jeho neplatnosti. Z tohoto důvodu nemůže být ani úspěšný návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti notářských zápisů, neboť k němu není právní důvod.
4. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že odvolací soud se odmítl zabývat podstatou jeho návrhu a omezil se na formální posouzení jeho aktivní legitimace. Namítá, že odvolacímu soudu vysvětlil, proč společnost RUML-CZ, a. s., není schopna sama jednat, neboť její jediný statutární orgán již nemá platný mandát. Stěžovatel nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu o tom, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že uvedená společnost má i prokuristku. Tvrdí, že jednal v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 45/21. Pokračování exekučního řízení ohrožuje majetkovou podstatu společnosti RUML-CZ, a. s., což přímo ovlivňuje hodnotu podílů akcionářů. Podle stěžovatele se odvolací soud nevypořádal s jeho stěžejními námitkami, nepřihlédl k jeho podstatným argumentům a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen [§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tak přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není "čtvrtou instancí", která by posuzovala skutková nebo právní pochybení obecných soudů. Ústavní soud kontroluje dodržení ústavněprávních principů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti.
7. O takovou situaci však v posuzované věci nejde. Námitky, které stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá, se totiž prakticky neliší od těch, které vznášel před obecnými soudy. Ty se s nimi náležitě vypořádaly a svá rozhodnutí dostatečně a podrobně odůvodnily. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další instance, které mu nepřísluší. Ústavní soud považuje výše popsané závěry obecných soudů za ústavně souladné, vycházející z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, na kterou bylo korektně odkázáno a Ústavní soud nespatřuje žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
8. Přiléhavý není ani odkaz stěžovatele na nález sp. zn. I. ÚS 45/21, neboť v něm se jednalo o skutkově i právně odlišnou situaci související s tím, že soudy nevzaly v potaz tvrzení stěžovatelky, že zástavní právo váznoucí na téměř celém majetku společnosti, které bylo zřízeno ve prospěch jedné z vedlejších účastnic v rozporu se společenskou smlouvou bez řádného projednání na valné hromadě a které zajišťuje neexistující fiktivní dluh společnosti, se významně dotýká jejích právních i majetkových poměrů. V posuzované věci však žádné takové okolnosti obdobné povahy stěžovatel netvrdí. Nutné též vzít v potaz, že soudy v daném případě zjistily, že v rámci předmětné exekuce není evidován návrh na její zastavení či odklad.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu