Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Jaroslava Felcmana a Evy Provazníkové, zastoupených JUDr. Ladislavem Labanczem, advokátem, se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. května 2024, č. j. 27 Co 112/2024-300, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. června 2023, č. j. 6 C 126/2022-151, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se žalobou proti stěžovatelům domáhala vyklizení jejího bytového prostoru s příslušenstvím, který podle ní stěžovatelé neoprávněně užívají.
2. Obecné soudy žalobkyni přisvědčily. Okresní soud uložil stěžovatelům povinnost vyklidit bytový prostor (výrok I) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 738,60 Kč (výrok II). Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil (výrok I) a uložil stěžovatelům povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 5 370 Kč (výrok II). Stěžovatelé podali proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost.
Argumentace stěžovatelů
3. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelů porušila jejich práva zaručená Ústavou České republiky (čl. 1) a Listinou základních práv a svobod (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3).
4. Vůči výrokům ve věci samé vznesli stěžovatelé následující námitky (viz část III.1 usnesení):
* Soudy se řádně nevypořádaly s otázkou existence ústní smlouvy, která obsahovala žalobkynin souhlas s doživotním bydlením pro oba stěžovatele, a nezohlednily, že žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy a že stěžovatelé činili úkony k získání nemovitostí pro žalobkyni za účelem příslibu jejich doživotního bydlení. * V řízení nebyli navzdory návrhu stěžovatelů vyslechnuti dva svědci, čímž soudy zatížily řízení vadou opomenutého důkazu. * Soudy postupovaly v rozporu s občanským soudním řádem, nesprávně zjistily a zhodnotily skutkový stav a jejich právní závěry jsou chybné, nespravedlivé, protiústavní a v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. * Z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývají právní závěry ani jejich vztah se skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.
5. Vůči výrokům o nákladech řízení stěžovatelé namítli, že soudy nepřihlédly k jejich návrhu, aby žalobkyni nebylo kvůli jejímu jednání, které odporuje dobrým mravům, přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (viz část III.2 usnesení).
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhli odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, protože jejich výkon by pro ně podle nich znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout žalobkyni (viz část IV. usnesení).
Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na námitky stěžovatelů a dospěl k závěru, že důvody k jejich zrušení dány nejsou. Jejich ústavní stížnost je zčásti nepřípustná (viz část III.1 usnesení) a zčásti zjevně neopodstatněná (viz část III.2 usnesení).
III.1 Nepřípustnost ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům ve věci samé
8. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti výrokům napadených rozhodnutí ve věci samé (tedy výrokům I těchto rozhodnutí), je ústavní stížnost nepřípustná, protože stěžovatelé před jejím podáním nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv (jak vyžaduje § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Jak krajský soud stěžovatele správně poučil, proti výroku I jeho rozhodnutí bylo přípustné dovolání. Ze sdělení okresního soudu, databáze infoSoud.cz i telefonátu informační kanceláři Nejvyššího soudu Ústavní soud zjistil, že proti tomuto rozhodnutí nikdo dovolání včas nepodal. Stěžovatelé tak nevyužili možnost podat proti výroku I rozhodnutí krajského soudu dovolání.
10. Pokud stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpá všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, může se Ústavní soud jeho stížností věcně zabývat pouze tehdy, pokud je splněna některá z podmínek v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Žádná z nich však nyní splněna není, což ostatně netvrdí ani sami stěžovatelé.
11. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelé nevyčerpali ve vztahu k výrokům ve věci samé všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejich práv, a jejich ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu nepřípustná (viz § 75 zákona o Ústavním soudu).
III.2 Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům o nákladech řízení
12. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti výrokům napadených rozhodnutí o nákladech řízení (tedy výrokům II těchto rozhodnutí), je ústavní stížnost stěžovatelů zjevně neopodstatněná, protože tyto výroky neporušily jejich ústavně zaručená základní práva či svobody.
13. Jediné, co stěžovatelé ve vztahu k nákladovým výrokům v ústavní stížnosti uvedli, je následující: "Obecné soudy nepřihlédly k návrhu stěžovatelů na nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení pro výše popsané jednání vedlejšího účastníka, které je v rozporu s dobrými mravy" (viz bod 5 na straně 5 ústavní stížnosti).
14. Ústavní soud konstatuje, že toto tvrzení není pravdivé. Obecné soudy se návrhem na nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení zabývaly a nevyužití tohoto postupu řádně zdůvodnily (viz bod 30 rozhodnutí krajského soudu a bod 36 rozhodnutí okresního soudu). Tuto skutečnost stěžovatelé zcela opomíjí a na odůvodnění napadených rozhodnutí nijak nereagují. Jejich ústavní stížnost je proto ve vztahu k nákladovým výrokům napadených rozhodnutí zjevně neopodstatněná.
Závěr
15. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl - a to jako nepřípustnou ve vztahu k výrokům ve věci samé [viz § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a část III.1 usnesení] a jako zjevně neopodstatněnou ve vztahu k výrokům o nákladech řízení [viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a část III.2 usnesení].
16. Návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud nevyhověl. Stěžovatelé jej nijak blíže neodůvodnili a důvody k tomuto postupu neshledal ani Ústavní soud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu