Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MQI Brno, spol. s r.o., sídlem Lipová 549/17, Brno, zastoupené Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem, sídlem Vrchlického 678/19, Hradec Králové, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2024 č. j. 49 Co 212/2023-100, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Ing. Michala Plcha, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a dále čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se stěžovatelka po vedlejším účastníkovi domáhala zaplacení částky 36 006,25 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty, na kterou stěžovatelce vznikl nárok na základě dohody o uznání dluhu. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 26. 7. 2023 č. j. 48 C 64/2022-65 žalobě vyhověl. Vedlejší účastník následně podal odvolání. V průběhu odvolacího řízení vzala stěžovatelka žalobu zpět, neboť smluvní pokuta byla uhrazena, avšak nikoli vedlejším účastníkem, ale jeho manželkou, která byla zavázána společně a nerozdílně a kterou stěžovatelka žalovala v jiném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") proto napadeným usnesením rozsudek městského soudu zrušil a řízení zastavil. Zároveň rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 16 863 Kč jako náhradu nákladů řízení. Ke zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování vedlejšího účastníka jako žalovaného, ale proto, že stěžovatelka bezdůvodně vedla dvě samostatná řízení o témže nároku, který byl nakonec vymožen v jiném řízení. Taková okolnost nemůže jít k tíži vedlejšího účastníka. Zastavení řízení tedy podle krajského soudu zavinila stěžovatelka, a proto jí uložil nahradit náklady řízení.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že krajský soud shledal, že zavinila zpětvzetí žaloby. Namítá, že vedení dvou samostatných řízení nebylo bezdůvodné, ale souviselo s místní příslušností soudů ve vztahu ke každému solidárnímu dlužníkovi. O nákladech řízení rozhodl krajský soud překvapivě. Nesouhlasí ani s tím, že manželka vedlejšího účastníka nebyla účastníkem řízení, a proto nebylo možné uzavřít, že žaloba byla vzata zpět pro chování účastníka řízení. Manželka vedlejšího účastníka je solidární dlužnicí, žalobní nárok byl důvodný, a proto výklad § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který zastává krajský soud, je přepjatě formalistický. Vedlejší účastník nadto se zpětvzetím žaloby souhlasil. Vedlejší účastník těžil ze své nepoctivosti, neboť jím podané odvolání bylo pouze snahou oddálit povinnost zaplatit žalovanou částku. Podle stěžovatele krajský soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Rovněž namítl, že krajský soud započítal vedlejšímu účastníkovi úkon, který nebyl proveden, neumožnil stěžovateli se k otázce náhrady nákladů řízení vyjádřit, nebyl nestranný a nerespektoval rovnost stran sporu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
7. Ústavní soud dále upozorňuje, že ústavněprávní rozměr obvykle neshledává ve věcech objektivně méně závažného významu, kterými se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Činí tak z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není (kvalitativně) způsobilý založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1744/21). Tato úvaha se projevuje i na zákonné úrovni např. omezením možnosti podat dovolání, a to i do výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. Ústavní soud se k přezkumu rozhodování o náhradě nákladů řízení staví obdobně rezervovaně a i za běžné situace jej podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení bude zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, v nichž sporná výše nákladů řízení nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (viz stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34).
9. V nyní posuzované věci lze výši nákladů řízení považovat za bagatelní. Stěžovatelka přitom neuvedla žádné skutečnosti, které by svědčily o mimořádných okolnostech její věci (zejména z hlediska přesahu jejích vlastních zájmů). Vzhledem k bagatelní výši nákladů řízení by tedy ani případné pochybení ze strany krajského soudu v této věci nemohlo představovat vadu, jejímž následkem by bylo porušení ústavnosti (tzv. kvalifikovanou vadu), a tedy porušení základních práv stěžovatelky.
10. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů porušení základních práv stěžovatelky neshledal (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2025
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu