III. ÚS 2349/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení 222 160 Kč s příslušenstvím skládající se z dílčích splátek ceny díla v celkové výši 202 000 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ve výši 20 160 Kč. Žalovaná částka má plynout ze smlouvy o dílo, na základě níž se stěžovatelka s další osobou zavázaly pro vedlejší účastnici jako objednatele vytvořit odbornou studii na téma: "Dopady globalizačních vlivů na odvětví českého textilního a oděvního průmyslu a možnost, jak na ně reagovat v období dalších 10 let".

3. Obvodní soud rozsudkem ze dne 19. 2. 2016 č. j. 41 C 122/2013-169, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. 7. 2016 č. j. 41 C 122/2013-200, žalobu zamítl a Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") jeho rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 24. 1. 2017 č. j. 35 Co 470,471/2016-244. Následně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 3622/2017-283 rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Obvodní soud posléze napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky (znovu) zamítl. Po provedeném dokazování a zejména na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu - Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích uzavřel, že finální verze studie obsahovala nedostatky a trpěla nekonzistentností a nejednotnou strukturou; připomínky objednatele tudíž shledal jako opodstatněné. Protože dílo nebylo řádně dokončeno v rozsahu a době sjednané ve smlouvě, stěžovatelce ani jejímu předchůdci nemohl vzniknout nárok na zaplacení ceny díla ani na úhradu smluvní pokuty.

5. Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a s jeho závěry se ztotožnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením s odůvodněním, že stěžovatelka nepředložila žádnou otázku hmotného či procesního práva, která by založila přípustnost jejího dovolání.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy rozhodly v její neprospěch na základě znaleckého posudku, který byl vypracován znaleckým ústavem bez příslušného odborného oprávnění. Přesto soudy z jeho závěrů vycházely a odmítly její návrhy na ustanovení jiného znalce z příslušného oboru (kultura či školství). Tím podle ní soudy porušily procesní pravidla, neboť použily nezákonný důkaz a nevzaly v úvahu ani existenci přestupkového řízení vedeného proti znaleckému ústavu, které zpochybňovalo jeho nestrannost.

7. Dále stěžovatelka namítá, že soudy neprovedly potřebné dokazování k posouzení, které konkrétní pokyny objednatele nebyly při zhotovení díla splněny, ani nezjišťovaly, zda tyto pokyny byly dostatečně určité, proveditelné a odborně správné. Stěžovatelka také namítá, že soudy nesprávně vyložily smluvní ujednání o splatnosti ceny díla a nezkoumaly, zda jí nevznikl alespoň částečný nárok na její zaplacení. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu namítá, že její dovolání odmítl s odůvodněním, že brojí pouze proti skutkovým zjištěním, ačkoliv podle ní vznesla zásadní právní otázky týkající se odbornosti znalce, zákonnosti znaleckého posudku a procesních povinností soudů, čímž bylo porušeno její právo na přístup k soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].

10. Nejprve Ústavní soud zkoumal, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky ústavně souladným způsobem. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu není otázka přípustnosti dovolání předmětem jeho přezkumu, neboť podle § 239 občanského soudního řádu je posouzení přípustnosti výlučně v pravomoci Nejvyššího soudu. Výjimku tvoří pouze případy excesu v podobě libovůle či přepjatého formalismu [srov. např. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]; takové pochybení však Ústavní soud v nynější věci neshledal.

11. Nejvyšší soud v ústavněprávních mezích odůvodnil, proč napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá na řešení dvou ze čtyř předložených otázek (ohledně oprávnění znaleckého ústavu posuzovat otázky mimo svůj obor a povinnosti objednatele uhradit cenu díla při zálohové a dílčí splatnosti). Zbývající dvě otázky (týkající se odborné způsobilosti znalce a rozsahu dokazování k pokynům objednatele) posoudil jako námitky směřující proti skutkovým zjištěním a procesnímu postupu soudů.

12. Ústavní soud obecně přisvědčuje stěžovatelce, že hranice mezi skutkovými a právními otázkami a vadami řízení může být v praxi velmi tenká [srov. kupř. nález ze dne 11. 11. 2019 sp. zn. I. ÚS 3712/18 (N 187/97 SbNU 41)] a že v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch dovolatele [viz nález ze dne 27. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 664/19 (N 74/99 SbNU 406), bod 20]. Dovolání je nicméně mimořádným opravným prostředkem určeným k řešení zobecnitelných právních otázek, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tyto podmínky však dovolání stěžovatelky - byť hraničně - nenaplňovalo.

13. Ústavní soud posuzuje řízení a v něm vydaná rozhodnutí jako celek. Jelikož bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, a nikoliv pro vady, mohl Ústavní soud přezkoumat ústavnost závěrů soudů nižších stupňů, které stěžovatelka zpochybňuje a jimiž se měl podle jejího názoru zabývat meritorně také Nejvyšší soud.

14. Těžiště argumentace stěžovatelky spočívá v tom, že znalecký ústav nedisponuje oprávněním k řešení příslušných odborných otázek. Obecné soudy však podle Ústavního soudu přesvědčivě vysvětlily, že povaha a účel zadání studie (díla) úzce spadaly do oboru ekonomiky, který je součástí znaleckého oprávnění ústavu. Jeho odborná způsobilost byla podpořena i kvalitou zpracování posudku (viz bod 20 rozsudku odvolacího soudu a bod 59 rozsudku obvodního soudu). Přestože stěžovatelka s těmito - řádně odůvodněnými - závěry nesouhlasí, opodstatněnost její ústavní stížnosti to nezakládá.

15. K hodnocení znaleckého posudku a jeho závěrů Ústavní soud připomíná, že odpovědnost za rozhodnutí nelze přenášet na znalce [srov. např. nález ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 (N 80/112 SbNU 209), bod 19]. Znalecký posudek musí být soudem hodnocen jako kterýkoliv jiný důkaz, což v projednávané věci bylo dodrženo. Znaleckému ústavu bylo uloženo vypracovat doplněk posudku, reagoval na desítky otázek a byl zevrubně vyslechnut při jednání. Obecné soudy následně jeho závěry kriticky zhodnotily (viz zejm. body 60 až 62 rozsudku obvodního soudu) a Ústavní soud v jejich úvahách neshledal žádné ústavněprávní pochybení.

16. Konečně, porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil ani v posouzení dalších námitek týkajících se údajné podjatosti znaleckého ústavu, řádnosti identifikace vad při zhotovení díla či možnosti vzniku nároku na zaplacení části ceny. Taktéž s těmito námitkami se obecné soudy vypořádaly dostatečným způsobem (viz zejm. body 14, 17 a 22 rozsudku odvolacího soudu).

17. Pro Ústavní soud je podstatné, že se obecné soudy stěžejní otázkou - zda vedlejší účastnice řádně odstoupila od smlouvy o dílo - pečlivě zabývaly (dokonce opakovaně po zásahu Nejvyššího soudu) a za takové situace není úlohou Ústavního soudu jejich závěry v rovině podústavního práva dále přehodnocovat.

18. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. října 2025

Milan Hulmák v. r. předseda senátu