Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Alessandra Traisty, zastoupeného JUDr. Beátou Kolcunovou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. listopadu 2025 č. j. 10 Co 248/2025- 429 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2025 č. j. 53 Nc 9571/2009-271, spojené s návrhem na přednostní projednání ústavní stížnosti a na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Varial Investment, s. r. o., sídlem U Chemičky 967/1, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností, domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny. Současně navrhuje, aby Ústavní soud projednal jeho věc přednostně a odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že stěžovatel se domáhal odkladu exekuce s tvrzením, že podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu na určení nepřípustnosti exekuce a zároveň návrh na předběžné opatření, kterým se domáhá dočasného zákazu provedení dražby nemovitých věcí specifikovaných v rozhodnutí. Z tohoto důvodu navrhl odložení exekuce do doby, než bude rozhodnuto o těchto jeho podáních.
3. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "soud prvního stupně") napadeným usnesením návrh stěžovatele na odklad provedení exekuce vedené Mgr. Davidem Chaloupkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Kroměříž pod sp. zn. 122 Ex 895/09 zamítl. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že důvodem odložení exekuce může být kvalifikovaný stupeň očekávání, kdy exekuce bude zastavena, nikoliv pouhá možnost, že tomu tak v obecné rovině hypoteticky může být. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo nařízeno soudnímu exekutorovi neprovádět dražbu, není samo o sobě důvodem pro odklad exekuce, přičemž žalobu na určení nepřípustnosti exekuce k návrhu na odklad stěžovatel nedoložil.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho závěrem, že není naplněna podmínka pro odklad exekuce podle § 55 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popisuje skutkové a právní okolnosti řízení před obecnými soudy a opakuje obdobné námitky, které již uplatnil ve svém odvolání. Namítá řadu nedostatků, k nimž mělo dojít během exekučního řízení. Především uvádí, že exekuce proti němu nemůže být vedena, neboť závazek z vykonatelného rozhodnutí měl zástavní věřitel pouze proti jeho právnímu předchůdci (otci stěžovatele), přičemž tento závazek na stěžovatele nepřešel. Namítá, že sporná pohledávka vznikla jako pohledávka z úvěrové smlouvy, kterou nepodepsal statutární zástupce dlužníka a nyní je vymáhána v dědickém řízení po stěžovateli jako právnímu nástupci zástavního ručitele, přičemž nedošlo k vyrozumění zástavního dlužníka a ručitele o několikerém postoupení pohledávky. Stěžovatel se dále vymezuje proti tomu, že i přes nedostatky spisového materiálu týkajícího se dědického řízení, notářka v dědickém řízení projednala přihlášku sporné pohledávky, a přes námitky stěžovatele s ním exekutor jedná jako s povinným.
6. Ústavní rozměr posuzované věci podle stěžovatele spočívá v délce jeho trvání, dlouhodobé nečinnosti oprávněných s vymáháním předmětné pohledávky po primárním dlužníkovi a snahou oprávněného hojit se po dědickém řízení na stěžovateli. Tato tvrzení však stěžovatel v ústavní stížnosti nijak konkrétně nedokládá.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
9. Především je třeba uvést, že usnesení, jímž se rozhoduje o odkladu provedení výkonu rozhodnutí, má povahu dočasného opatření, zpravidla časově omezeného (návrh na odklad exekuce lze však podat i opakovaně). Jde o zatímní úpravu v rámci probíhajícího exekučního řízení, a pakliže se eventualita zastavení exekuce nenaplní, v jejím provádění se pokračuje. Již tato dočasnost omezuje možnost porušení ústavně zaručených základních práv a svobod pouze na případy mimořádných excesů nebo extrémních vybočení z řádných procesních postupů. Přesto je nutné zohlednit, že řízení o odkladu výkonu rozhodnutí (exekuce) má za cíl včasně předcházet zvlášť nepříznivým následkům pro povinného (stěžovatele); jde o relativně samostatnou procesní fázi vykonávacího řízení, jejíž nesprávné řešení by potenciálně mohlo mít pro stěžovatele závažné důsledky (usnesení sp. zn. III. ÚS 1838/25 či sp. zn. III. ÚS 3510/13).
10. Ústavní soud ve své judikatuře při přezkumu rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce poukazuje na to, že je třeba vycházet z obdobného způsobu, jakým Ústavní soud posuzuje ústavní stížnosti proti rozhodnutím o předběžných opatřeních, neboť ta ze své povahy sdílejí se zde napadenými rozhodnutími některé podstatné rysy (obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 1838/25 či sp. zn. I. ÚS 3196/23). V nálezu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21 Ústavní soud shledal, že rozhodnutí o nařízení předběžných opatření sice mohou potenciálně zasáhnout do ústavně zaručených práv jednotlivce, podléhají však omezenému ústavněprávnímu přezkumu - toliko tzv. omezenému testu ústavnosti. Je tomu tak proto, že se jedná o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není předurčen finální výsledek sporu. V omezeném testu ústavnosti Ústavní soud posuzuje, zda rozhodnutí o předběžném opatření mělo zákonný základ, bylo vydáno příslušným orgánem, není projevem svévole a zda flagrantním způsobem neporušilo zásady spravedlivého procesu.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že v závěrech soudů o nesplnění podmínky pro odklad exekuce, nelze shledat případ vybočení z řádných procesních postupů či projevy svévole nebo přepjatého formalismu. Námitky stěžovatele, které uvádí v ústavní stížnosti, se navíc míjí s důvody, na kterých soudy založily svá rozhodnutí. Soudy v napadených usneseních nevyhověly návrhu stěžovatele, neboť neshledaly naplnění zákonných podmínek pro odklad exekuce, když žalobu na určení nepřípustnosti exekuce k návrhu na odklad stěžovatel nedoložil a podání samotného návrhu na vydání předběžného opatření nelze shledat jako důvod k případnému následnému zastavení exekuce. Krajský soud poukázal také na to, že v daném případě jde již o druhý návrh stěžovatele na zastavení exekuce s tím, že v novém návrhu stěžovatel znovu uváděl i skutečnosti, které již byly posuzovány a nebyly shledány jako důvodné pro zastavení exekuce. Argumentaci soudů tak, jak je rozvedena v jejich rozhodnutích (především v bodech 7 a násl. krajského soudu a 11 a násl. okresního soudu), považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními.
12. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O žádosti stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti a odklad vykonatelnosti napadených usnesení Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu