Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Tomka, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. července 2024, č. j. 12 Co 298/2024-429, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. dubna 2024, č. j. 1 C 21/2020-420, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově jako účastníků řízení, a 1. JUDr. Josefa Kešnera, se sídlem Hornokrčská 1947/2, Praha 4, a 2. Mgr. Jana Peroutky, soudního exekutora, se sídlem Revoluční 48, Chomutov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel v řízení o ochraně osobnosti vedeném proti vedlejším účastníkům požádal Okresní soud v Chomutově o ustanovení právního zástupce pro dovolání a o osvobození od zaplacení soudního poplatku za dovolání.
3. Okresní soud osvobození od soudního poplatku stěžovateli nepřiznal (výrok I) a návrh na ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl (výrok II).
4. Proti výroku I podal stěžovatel odvolání. Krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku I potvrdil s tím, že zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč se nemůže ve sféře stěžovatele projevit natolik negativně, že by tím byly ohroženy jeho životní potřeby, tedy že by byla objektivně vyloučena jeho schopnost poplatkovou povinnost splnit.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že závěry krajského soudu týkající se životního minima, resp. nákladů na obživu "nemá oporu v životní realitě" a soudy nepřihlédly k celkovým majetkovým poměrům stěžovatele.
6. Rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna. Soudy nevysvětily, proč postupují jinak než jiné soudy, které osvobození jemu či jeho manželce v jiných sporech přiznaly.
7. Obecné soudy tak v důsledku svévolné interpretace § 138 odst. 1 o. s. ř. porušily právo stěžovatele na přístup k soudu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu.
9. Ústavní stížnost je nepřípustná proti výroku II usnesení okresního soudu, neboť stěžovatel proti tomuto výroku nepodal odvolání a nevyčerpal tak zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona Ústavním soudu).
10. Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Krajský soud v napadeném rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, proč dospěl k závěru o tom, že zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč je v možnostech stěžovatele. Jeho závěr neshledal Ústavní soud excesivní ani svévolný.
13. Stěžovatel nezpochybňuje skutečnost, že příjmy jeho a manželky ze starobního důchodu tvoří společně měsíčně 29 370 Kč, z čehož doložené společné náklady na bydlení tvoří 13 168 Kč měsíčně. Krajský soud při hodnocení majetkových poměrů stěžovatele dále vycházel z toho, že nad rámec výdajů na bydlení pokryje stěžovatel své další nezbytné výdaje z částky životního minima, což stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje. Napadá zákonem stanovenou částku životního minima, s tím, že je příliš nízká, "v rozporu se životní realitou". K tomu Ústavní soud uvádí, že částka životního minima bude vždy pouze kvalifikovaným odhadem životních potřeb. Bylo povinností stěžovatele tvrdit a doložit případné výjimečné či specifické výdaje, u nichž by bylo zřejmé, že mezi běžné výdaje zahrnované do částky životního minima nelze zahrnout. Žádné takové skutečnosti však neuvedl a neuvádí je ani v ústavní stížnosti.
14. Za těchto okolností samotná skutečnost, že nezbytné náklady na živobytí je nutno pro účely osvobození od soudních poplatků v určité míře objektivizovat (zohledněním částky životního minima), nečiní závěr soudů problematickým. Krajský soud zohlednil, že měsíčně zbývá v domácnosti stěžovatele na další výdaje 7 692 Kč. Je evidentní, že je to relativně nízká částka, je však nutné zdůraznit, že jde o částku zbývající po odečtení nezbytných výdajů na bydlení a základních životních potřeb. Přestože je tedy její jednorázové vynaložení pro stěžovatele náročné, je možné. Krajský soud dále přihlédl k tomu, že poplatek za dovolání je jednorázový, nikoli opakující se výdaj.
15. Stěžovateli nelze přisvědčit, že by se krajský soud nevypořádal s rozhodnutími soudů týkajícími se osvobození stěžovatele či jeho manželky od soudních poplatků v jiných řízeních. Krajský soud předně není jinými rozhodnutími okresních či krajských soudů formálně vázán a posuzuje podmínky osvobození od soudního poplatku vždy aktuálně dle tvrzených a doložených skutečností. V nyní posuzované věci krajský soud na argumentaci stěžovatele jinými rozhodnutími reagoval (body 10 a 11 usnesení krajského soudu) a napadenému usnesení nelze ani v tomto aspektu vytýkat nedostatek odůvodnění.
16. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nepřisvědčil stěžovateli v tvrzení, že napadená rozhodnutí porušují jeho ústavně zaručená práva.
17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu