Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Jany Liemannové, zastoupené Mgr. Radomilem Bajerem, advokátem, se sídlem U Plovárny 36/6, Děčín, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2024, č. j. 16 Co 208/2024-207, 16 Co 209/2024-209 a 16 Co 210/2024-211, a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku z neuvedeného dne, č. j. 8 C 111/2021-102, 8 C 111/2021-154, 8 C 111/2021-183 a 8 C 111/2021-187, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka podala blanketní ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda tento návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Tyto náležitosti v daném případě splněny nejsou.
2. Stěžovatelčina ústavní stížnost neobsahovala náležitosti kladené na návrh na zahájení řízení, zejména vylíčení rozhodujících skutečností (jak vyžaduje § 34 zákona o Ústavním soudu), a nebyla k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku, jak vyžaduje § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud proto stěžovatelku prostřednictvím jejího advokáta vyzval, aby obě tyto vady odstranila. K odstranění vad jí určil lhůtu 10 dnů od doručení výzvy a výslovně ji poučil o tom, že pokud v této lhůtě zmíněné vady neodstraní, Ústavní soud její návrh odmítne [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Tato výzva byla stěžovatelčině zástupci doručena ve středu 5. 2. 2025. Desetidenní lhůta k odstranění vad proto začala běžet ve čtvrtek 6. 2. 2025 a uplynula v pondělí 17. 2. 2025.
4. V poslední den lhůty stěžovatelka doručila Ústavnímu soudu podání, kterým napravila pouze jednu ze dvou vytýkaných vad. Její podání sice obsahovalo vylíčení rozhodujících skutečností (viz § 34 zákona o Ústavním soudu), ale ani nadále k němu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku (viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka tuto povinnost nesplnila ani po uplynutí lhůty a nesdělila soudu žádnou překážku, která by jí v tom bránila.
5. Požadavek přiložit k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku je samostatnou, zákonem stanovenou povinností. Stěžovatelka byla o této povinnosti ve výzvě řádně poučena, stejně tak i o následcích, které s sebou nese její nesplnění. Z výše citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu jednoznačně plyne, že pokud stěžovatel kopii tohoto rozhodnutí nedoloží ani na výzvu Ústavního soudu, jde o vadu, která sama o sobě opodstatňuje odmítnutí ústavní stížnosti (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1437/24, IV. ÚS 1973/20, III. ÚS 2553/19, II. ÚS 2624/13, IV. ÚS 1158/09).
6. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelka neodstranila vadu návrhu ve lhůtě jí k tomu určené, a proto jej Ústavní soud odmítl [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka