III. ÚS 2647/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") a čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka uzavřela se Státním zemědělským intervenčním fondem (dále jen "SZIF") dohodu o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR na projekt "Zahájení činnosti mladého zemědělce", přičemž výše dotace na rozšíření chovu ovcí a krav nákupem zvířat a na nákup zemědělské techniky činila 1 250 000 Kč. V rámci administrace žádosti stěžovatelky o proplacení dotace SZIF zjistil skutečnosti, na základě kterých jí uložil sankci podle kapitoly 4 písm. ee) a kapitoly 4 písm. ff) obecných podmínek pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova (dále jen "pravidla dotace"). Uplatněné sankce spočívaly v podobě snížení částky dotace o 100 % a ukončení administrace žádosti, po proplacení finančních prostředků pak snížení dotace o 100 % a vymáhání dlužné částky. Stěžovatelka podala k Ministerstvu zemědělství návrh na zahájení sporného řízení podle § 141 správního řádu. Ministerstvo zemědělství napadeným rozhodnutím zamítlo návrh stěžovatelky na vydání rozhodnutí, že: I. a) stěžovatelka doložila splnění všech svých povinností dle dohody, kontrolou SZIF nebyla zjištěna jakákoliv pochybení stěžovatelky, b) se ruší rozhodnutí SZIF ze dne 13. 1. 2020 o ukončení administrace žádosti o dotaci, administrace bude pokračovat ukončením kontroly bez nálezu a SZIF vyplatí stěžovatelce druhou splátku dotace dle bodu VI. 4 písm. b) dohody, c) SZIF postupoval v rozporu s dohodou, jestliže vydal dvě časově vzdálená rozhodnutí ve stejné věci a d) SZIF vydáním oznámení o výši druhé splátky dotace ze dne 22. 4. 2020 popřel své oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci, a tím uznal námitky stěžovatelky a II. vyhověl návrhu stěžovatelky na vydání rozhodnutí, že drobné nepřesnosti na předložených dokladech o nákupu jalovic od společnosti JTM2014, k. s. (dále jen "JTM2014"), nepředstavují poskytnutí nepravdivých údajů, byly srozumitelně vysvětleny a nevyvolávají žádné pochybnosti o realizovaných transakcích.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") žalobu stěžovatelky napadeným rozsudkem odmítl v části směřující proti výroku II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ve zbytku žalobu zamítl. Městský soud potvrdil rozhodnutí správních orgánů o tom, že stěžovatelka uměle vytvořila podmínky tak, aby získala výhodu, která není v souladu s cíli a podmínkami dotace, neboť jalovice se narodily na hospodářství stěžovatelky, byly ve vlastnictví stěžovatelky a na hospodářství stěžovatelky se nacházely i po prodeji společnosti JTM2014, a to až do doby zpětné koupě stěžovatelkou. Městský soud dále konstatoval obchodní i osobní propojení stěžovatelky a společnosti JTM2014 a neopodstatněné navýšení ceny tří jalovic, přičemž aproboval uložení sankcí stěžovatelce v souladu s pravidly dotace. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry městského soudu.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že správní orgány ani soudy ve svých rozhodnutích nevysvětlily, v jakém jejím jednání nebo postupu spatřují porušení dohody o poskytnutí dotace. Stěžovatelka tvrdí, že její jednání nebylo spekulativní, ale že šlo o logickou úvahu chovatele, který považoval za absurdní a ke zvířatům necitlivé, aby kusy, které má zrovna u sebe, prodal někomu, kdo mu zase na oplátku prodá jiné kusy, které jinak mají stejnou kvalitu. Stěžovatelka měla koupit jalovice a to udělala. Ani správní orgány, ani následně městský nebo kasační soud, nijak nevysvětlily, proč se jedná o uměle či zdánlivě vytvořené podmínky.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.

7. Ústavní soud již dříve konstatoval, že "pozastavení výplaty části dotace představuje zásah do legitimního očekávání příjemce na nabytí majetku, tj. zásah do práva na ochranu majetku a vlastnického práva, zakotveného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě" [nález ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. Pl. ÚS 12/14, (N 109/77 SbNU 577)]. Je tak zřejmé, že i zkrácením dotace (dokonce o 100 %, jako je tomu v případě stěžovatelky) může dojít k zásahu do ústavně zaručeného vlastnického práva, přičemž platí, že takovýto zásah je přezkoumatelný soudem (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny). K takovému zásahu do práv stěžovatelky však v posuzované věci nedošlo.

8. Obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry správních orgánů i správních soudů a opakování námitek již uplatněných v předchozích řízeních, které byly již řádně vypořádány. Ústavnímu soudu nepřísluší posouzení nastalé situace a její (ne)podřazení pod příslušnou úpravu sankcí pravidel dotace, neboť to náleží do kompetence správních orgánů a správních soudů, nikoli Ústavního soudu. Tím stěžovatelka nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance.

9. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci. Ministerstvo zemědělství i správní soudy dostatečně prokázaly, že jednání stěžovatelky bylo v rozporu s cíli dotace, konkrétně s cílem rozšíření chovu krav a obohacení genofondu nákupem kusů ze zahraničních chovů. Pochybení stěžovatelky shledaly správní orgány v postupu a okolnostech nákupu jalovic, na jejichž pořizovací cenu stěžovatelka požadovala vyplacení dotace a v nepravdivém odůvodnění výše ceny kupovaných jalovic. Stěžovatelka v průběhu předchozího řízení nesporovala, že uvedené jalovice se narodily na jejím hospodářství, nacházely se zde i po prodeji společnosti JTM2014, a to až do doby zpětné koupě stěžovatelkou za zvýšenou cenu. Stejně tak stěžovatelka nezpochybnila existenci úzkých vazeb mezi ní a společností JTM2014. Stěžovatelka však nesouhlasí s vyhodnocením správních orgánů i soudů (body 29-33 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 52-55 rozsudku městského soudu) o tom, že se jednalo o účelovou transakci k vytvoření výdaje a k neoprávněnému získání dotace. Na řádně odůvodněných závěrech správních orgánů a soudů neshledává však Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.

10. Závěr správních soudů o tom, že správní orgány v posuzované věci prokázaly, že stěžovatelka porušila dohodu o poskytnutí dotace se SZIF a pravidla dotace způsobem, který odůvodňoval ukončení administrace žádosti o dotaci, z hlediska ústavněprávního plně obstojí. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.

11. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2025

Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu