Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Adriany Maláčové Pekarové, zastoupené JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem, se sídlem náměstí Svobody 87/18, Brno, proti výrokům II, III, IV a V usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2024, č. j. 13 Co 96/2024-153, a výroku II usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. března 2024, č. j. 7 C 36/2023-123, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a 1. DMG Mori Czech, s. r. o., se sídlem Ořechovská 195/1a, Brno a 2. Ing. Romana Maláče, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá, aby byly zrušeny v záhlaví označené výroky rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
2. Stěžovatelka (bývalá manželka vedlejšího účastníka 2) se žalobou domáhala vyslovení neplatnosti dohody o uznání dluhu, kterou vedlejší účastník 2 uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči vedlejšímu účastníkovi 1.
3. Okresní soud řízení zastavil pro překážku věci zahájené, neboť v téže věci podala stěžovatelka též žalobu u Okresního soudu v Trenčíně. Dále rozhodl o nákladech řízení, které přiznal vedlejšímu účastníkovi 1. Vedlejšímu účastníkovi 2 náklady nepřiznal, neboť je sám nevyčíslil.
4. Krajský soud k odvolání stěžovatelky potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve výroku týkajícím se zastavení řízení. O nákladech řízení před okresním soudem rozhodl tak, že jejich úhradu vedlejšímu účastníkovi 1 částečně snížil a úhradu vedlejšímu účastníkovi 2 (na rozdíl od okresního soudu) přiznal. Procesní postup okresního soudu označil za nesprávný, neboť o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti a není vázán návrhy účastníků řízení. Krajský soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka napadá pouze nákladové výroky obou usnesení.
6. Krajský soud podle stěžovatelky pochybil tím, že změnil výrok okresního soudu o nepřiznání nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi 2, ačkoli vedlejší účastník nepodal odvolání. Vedlejší účastník 2 svůj nárok neuplatnil před soudem prvého stupně a práva na náhradu nákladů řízení se nepodáním odvolání vzdal.
7. Krajský soud pochybil, jestliže neaplikoval zásadu zákazu reformacionis in peius při rozhodování o nákladech řízení, jak plyne např. z nálezu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23.
8. Soudy navíc špatně určily tarifní hodnotu sporu. Měl být aplikován § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ("advokátní tarif"), nikoli § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Soudy nesprávně vyšly z toho, že se tarifní hodnota určuje z peněžní hodnoty uznaného dluhu, ačkoli měly vycházet z toho, že hodnotu sporu nelze určit a aplikovat obecné pravidlo.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody.
11. Ústavní soud se navíc k přezkumu náhrady nákladů řízení dlouhodobě staví rezervovaně. Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 653/03).
12. K první části stěžovatelčiny argumentace odkazuje Ústavní soud na sjednocující stanovisko ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, týkající se tvrzené nemožnosti změnit výrok o nákladech řízení v neprospěch toho účastníka, který nepodal odvolání. Ústavní soud dospěl k závěru, že při rozhodování o nákladech občanského soudního řízení odvolacím soudem se automaticky neuplatní zásada zákazu reformationis in peius, neboť o nákladech řízení rozhodují soudy dle o. s. ř. bez návrhu a z úřední povinnosti. Výslovně pak uvedl, že "změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod".
13. Uvedené závěry dopadají též na situaci stěžovatelky. Její argumentace namítající porušení čl. 36 odst. 1, resp. 37 odst. 3 Listiny je tak zjevně neopodstatněnou.
14. K druhé části námitek pak Ústavní soud uvádí, že ani v případě určení tarifní hodnoty sporu neshledal ústavně relevantní pochybení obecných soudů. Závěr o tom, že hodnotu předmětu sporu (právního jednání) je možno vyčíslit, týkalo-li se sporné uznání dluhu přesně dané částky (konkrétně 715 000 EUR), nepředstavuje jakýkoli výkladový či aplikační exces.
15. Argumentace stěžovatelky, že se Ústavní soud v nálezech, na které odkazuje krajský soud, zabýval skutkově či právě odlišnými situacemi, na věci nic nemění. Ústavní soud ve své judikatuře vyžaduje, aby obecné soudy vždy důsledně zvážily, kdy je předmět právního jednání, o jehož platnosti se vede řízení, penězi ocenitelný. Tomuto požadavku soudu dostály a odůvodnily, že právní jednání, o něž se vedl spor, penězi ocenitelné je.
16. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva.
17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu