Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. listopadu 2025, č. j. 12 Co 251/2025-123, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Petra Vlastníka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelka podala žalobu proti vedlejšímu účastníkovi, kterou se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 740 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastník podle ní bez právního důvodu v období od 27. 8. 2014 do 31. 12. 2023 užíval pozemek, se kterým byla stěžovatelka příslušná hospodařit.
2. Okresní soud žalobu zamítl (I. výrok) a žádnému účastníkovi nepřiznal náhradu nákladů řízení (II. výrok). Stěžovatelce podle soudu nenáleží žalovaná částka za užívání pozemku v období od 13. 1. 2022, protože jej v tento den vedlejší účastník vydržel. Stěžovatelce nenáleží žalovaná částka ani za užívání pozemku do 13. 1. 2022, protože neunesla důkazní břemeno ohledně výše obvyklého nájemného. Stěžovatelka chybně odvíjela výši žalované částky od takzvané "vyhláškové" ceny pozemku (vyhláška č. 441/2013 Sb.). Pro určení výše jejího nároku je rozhodující výše obvyklého nájemného. Stěžovatelka však ani navzdory poučení soudu nenavrhla důkazy k prokázání výše tohoto nájemného a trvala na svém původním vyčíslení.
3. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil (I. výrok) a žádnému účastníkovi nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud dospěl na rozdíl od okresního soudu k závěru, že vedlejší účastník vlastnické právo k pozemku nevydržel. Rozhodnutí okresního soudu však spočívá i na dalších skutečnostech, a proto tento dílčí závěr nemá vliv na věcnou správnost jeho zamítavého výroku. Okresní soud správně rozhodl, že se při stanovení výše bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání pozemku vychází z výše obvyklého nájemného. Stěžovatelka výši tohoto nájemného neprokázala - a to ani navzdory poučení a upozornění na možný neúspěch ve věci. Cena stanovená podle vyhlášky obvyklému nájemnému v této věci neodpovídá.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu. Rozhodnutí podle ní porušuje její právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces (čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
5. Proti výrokům o věci samé stěžovatelka uvedla tyto námitky: a) Krajský soud chybně zamítl žalobu pro neunesení důkazního břemene ohledně výše nároku. Soud měl určit výši nároku vlastní úvahou podle § 136 občanského soudního řádu. Toto ustanovení uvádí, že soud určí výši nároku podle své úvahy, pokud ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec. Rozhodnutí krajského soudu neposkytuje efektivní ochranu jejího vlastnického práva a odporuje zákonu i judikatuře Nejvyššího soudu. b) Napadené rozhodnutí bylo nepředvídatelné a narušilo stěžovatelčino legitimní očekávání. Krajský soud změnil důvod zamítnutí žaloby, aniž by jí umožnil na tento závěr reagovat.
6. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka neuvedla žádnou námitku.
Posouzení ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
9. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí, které nevyhovělo její žalobě na zaplacení 42 740 Kč s příslušenstvím. Předmětem sporu je tedy částka, která je z hlediska své výše bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24, bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
10. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti zásadní. Ústavní soud totiž při hodnocení ústavnosti soudních rozhodnutí dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případné vady zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
11. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Nevyhovění nároku na zaplacení bagatelní částky však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
12. Při posouzení bagatelnosti výše sporné částky se přitom nepřihlíží k příslušenství - podobně jako se k němu obecně nepřihlíží při posuzování přípustnosti odvolání a dovolání [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2668/15, bod 12; IV. ÚS 803/19; IV. ÚS 3917/18; § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
13. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
14. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatelka zcela opomíjí bagatelnost předmětu sporu a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jejímu případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost neshledal ani Ústavní soud. Tento závěr nezpochybňují ani stěžovatelčiny námitky ohledně § 136 občanského soudního řádu a nepředvídatelnosti rozhodnutí krajského soudu.
15. Krajský soud nerozhodl protiústavně, když neurčil výši nároku podle své úvahy [námitka a)]. Soud může takto postupovat tehdy, pokud lze výši nároku "zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec" (§ 136 občanského soudního řádu). Výše obvyklého nájemného se však v soudních řízeních prokazuje běžně a za obvyklých okolností nejde o údaj, který by šlo zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo jej nešlo zjistit vůbec. Stěžovatelka neuvedla žádný důvod, kvůli kterému by bylo zjištění výše nájemného v její věci nemožné nebo spojené s nepoměrnými obtížemi. Nic takového ostatně nevyplývá ani z přiložených rozhodnutí. Tato námitka je proto zjevně neopodstatněná.
16. Rozhodnutí krajského soudu nebylo nepředvídatelné [námitka b)]. Okresní soud poučil stěžovatelku o nutnosti prokázat výši obvyklého nájemného, stěžovatelka se k této otázce opakovaně vyjádřila a měla možnost předložit potřebné důkazy. Následné rozhodnutí okresního soudu záviselo mimo jiné na závěru o neprokázání výše tohoto nájemného. Stěžovatelka se navíc proti tomuto posouzení výslovně ohradila v odvolání. Krajský soud nebyl za těchto okolností povinen stěžovatelku o této otázce poučit znovu. Podle Ústavního soudu stěžovatelka mohla důvodně očekávat, že se krajský soud bude touto záležitostí zabývat a může na ní postavit své rozhodnutí. Závěr, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně výše obvyklého nájemného, je oprávněným důvodem k zamítnutí celé její žaloby.
Závěr
17. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu