Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky A. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. července 2025 č. j. 10 Co 324/2025-465 a usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. května 2025 č. j. 25 C 11/2022-451, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a F. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 24. 9. 2025 blanketní ústavní stížnost stěžovatelky proti výše uvedeným usnesením obecných soudů, kterou doplnila dne 29. 9. 2025. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, a sdělila, že dne 24. 9. 2025 podala k České advokátní komoře žádost o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.
2. Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.
3. Ústavní stížnost trpí řadou obsahových i formálních vad, mj. nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena speciální plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem (viz § 30 odst. 1, § 31 zákona o Ústavním soudu). Soudce zpravodaj proto stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů odstranila vady svého návrhu; výzva jí byla doručena do datové schránky dne 3. 10. 2025. Po uplynutí lhůty stěžovatelka opakovaně požádala, aniž by Ústavní soud řešil, zda procesně účinně, o prodloužení lhůty k odstranění vady (konkrétně k rozhodnutí České advokátní komory a sepsání kvalifikovaného návrhu) o nejméně 60 dnů.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že rozhodnutím České advokátní komory dne 7. 11. 2025 č. j. 10.01-000562/25 nebyl stěžovatelce advokát k poskytnutí bezplatné právní služby určen.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Stěžovatelka byla o tomto následku poučena. Ostatně informaci o povinném zastoupení měla nutně i z jiných případů u Ústavního soudu (za poslední dva roky bylo 10 stížností odmítnuto pro neodstraněné vady).
6. Lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Dává dostatečný prostor k zajištění právního zástupce. V tomto případě byl dán i dodatečný prostor k zajištění bezplatné právní ochrany. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, odůvodněné zásadními důvody. 7. Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8. Ústavní soud proto žádosti stěžovatelky na prodloužení lhůty nevyhověl a její návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. listopadu 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj